36 Co 342/2025-83 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 31 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I). Žalobci zároveň uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. z důvodu nečinnosti státu a neodstranění diskriminační stavu a jeho napravení v souladu s Listinou základních práv a svobod. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne , datum, podal žádost , Orgán veřejné moci, , kterou se domáhal vydání úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností podle ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví (dále jen „zeměměřický zákon“). Dne , datum, bylo žalobci doručeno usnesení , Orgán veřejné moci, (dále jen „, Orgán veřejné moci, “) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení o žalobcově žádosti o vydání úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností. Proti tomuto usnesení podal žalobce rozklad, který byl rozhodnutím předsedy , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, zamítnut a napadené rozhodnutí tím bylo potvrzeno. Rozhodnutí byla odůvodněna tím, že nelze akceptovat žalobcovu námitku, že ověřování výsledků zeměměřických činností je neoddělitelně spojeno s jejich výkonem, neboť z ustanovení § 12 odst. 1 zeměměřického zákona vyplývá, že ne všechny výsledky zeměměřických činností musí být ověřeny. Žalobce se proto domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 31 000 000 Kč, kterou odvozoval od skutečnosti, že mu nebylo uděleno úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností. V žalobě specifikoval, že za prvních 10 let neplnění povinností státu, tedy od , datum, do , datum, , požaduje 10 000 000 Kč, za další období od , datum, (kdy získal živnostenské oprávnění pro obor zeměměřictví) do současnosti požaduje za každý rok částku 1 000 000 Kč.3. Žalovaná považovala uplatněný nárok za zcela neoprávněný, kdy především poukázala na data rozhodnutí o žalobcově žádosti, po jejichž vydání ještě následoval přezkum soudní, a to na základě žalobcovy správní žaloby podané proti rozhodnutí o rozkladu. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Žalobce neuspěl ani u Ústavního soudu, když jeho ústavní stížnost směřující proti zásahu do jeho základních práv, spojená s návrhem na zrušení § 12 až 16 zákona č. 200/1994 Sb., byla odmítnuta usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Obdobným způsobem Ústavní soud odmítl další žalobcovu ústavní stížnost, opět spojenou s návrhem na zrušení § 12 až 16 zákona č. 200/1994 Sb., a to usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .4. Žalovaná dále uvedla, že do , datum, udělovala úřední oprávnění podle § 14 zákona č. 200/1994 Sb. Tento zákon byl novelizován zákonem č. 88/2023 Sb., jímž byla zřízena , podezřelý výraz, , do jejíž působnosti patří udělování autorizace (obdoba úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností). Žalovaná v té souvislosti doplnila, že je třeba odlišit samotný výkon zeměměřických činností a ověřování výsledků takových zeměměřických činností. Zatímco za odborně způsobilou osobu k výkonu zeměměřických činností se podle § 3 odst. 4 zeměměřického zákona považuje fyzická osoba s ukončeným středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním zeměměřického směru, podmínky pro ověřování výsledků zeměměřických činností byly stanoveny přísněji. Podle § 14 odst. 2 zeměměřického zákona, ve znění účinném do , datum, , se úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností udělovalo fyzické osobě na podkladě její písemné žádosti, jestliže byla plně způsobilá k právním úkonům a bezúhonná, měla ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru alespoň magisterského studijního programu a poté vykonala v České republice nejméně 5 let odborné praxe v zeměměřických činnostech, pro které žádala o udělení úředního oprávnění, a úspěšně složila zkoušku odborné způsobilosti. Žalovaná tak uzavřela, že nelze přisvědčit žalobcovu názoru, že název povolání „geodet“ byl nahrazen názvem „úředně oprávněný zeměměřický inženýr“. Ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro správu a vedení katastru nemovitostí a pro státní mapová díla a ve výstavbě (§ 12 odst. 1 zeměměřického zákona, ve znění účinném do , datum, ) se týká pouze vybraných zeměměřických výsledků a představuje vyšší míru náročnosti a odpovědnosti než samotný výkon zeměměřických činností, a je proto zcela důvodné, aby zákon svěřil ověřování výsledků zeměměřických činností pouze úředně oprávněným osobám. Ostatně i podle předchozí úpravy provedené zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii, geometrické plány a jiné výsledky geodetických prací, které měly být převzaty nebo využity též pro státní mapová díla a pro dokumentace vedené orgány geodézie a kartografie, musely být ověřeny, zda svými náležitostmi a přesností odpovídají platným předpisům. Ověřování mohly provádět orgány a organizace oprávněné provádět geodetické a kartografické práce pouze svými pracovníky, kteří měli oprávnění k ověřování podle vyhlášky č. 60/1973 Sb., o ověřování geometrických plánů a jiných výsledků geodetických prací.5. Žalovaná proto shrnula, že vždy postupovala podle zákona, nedopustila se tudíž nesprávního úředního postupu. K tomu doplnila, že právní úprava na úseku zeměměřictví není v rozporu s právem na svobodnou volbu povolání, neboť, jak je stanoveno v článku 26 Listiny základních práv a svobod, zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Stanovení přísnějších podmínek pro výkon některých povolání lze ostatně najít i v jiných oborech, např. technických, lékařských či právních. Odkázala rovněž na podrobné odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .6. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku učinil skutková zjištění zachycená v bodě 3. jeho odůvodnění, která navíc nebyla v rozporu s žalobními tvrzeními ani s obsahem vyjádření žalované. Zjistil tak, že žalobce dne , datum, požádal o vydání úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností, ke kterému přiložil ověřenou kopii maturitního vysvědčení, výpis z rejstříku trestů a kopii dokladu o vykonané praxi. Následně byl vyzván k odstranění vad žádosti, konkrétně k předložení dokladu o ukončeném vysokoškolském vzdělání zeměměřického směru alespoň magisterského studijního programu, dokladu o pětileté odborné praxi a samostatně zpracovaný výsledek zeměměřické činnosti. Protože tyto doklady nepředložil, bylo řízení o jeho žádosti dne , datum, zastaveno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který byl rozhodnutím předsedy , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , zamítnut a napadené rozhodnutí tím bylo potvrzeno. Proti rozhodnutí o rozkladu podal žalobce správní žalobu, kterou Městský soud v Praze dne zamítl rozsudkem ze dne , datum, . Usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , , spisová značka, , byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce směřující proti zásahu do jeho základních práv, spojená s návrhem na zrušení §§ 12 až 16 zákona č. 200/1994 Sb. Další ústavní stížnost žalobce, spojená opět s návrhem na zrušení §§ 12 až 16 zákona č. 200/1994 Sb., byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , , spisová značka, . Žalobce požádal žalovanou dne , datum, (prostřednictvím Ministerstva financí) o nahrazení nemajetkové újmy, čímž podle soudu prvního stupně splnil hmotněprávní podmínku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu a požádal o nahrazení nemajetkové újmy (dále jen “OdpŠk“). Žalobce rovněž doložil lékařskou zprávu, že trpí panickou poruchou a poruchou přizpůsobení s depresivní reakcí.7. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, ve znění účinném do , datum, . Konstatoval, že je třeba odlišit samotný výkon zeměměřických činností a ověřování jejich výsledků. Zatímco za odborně způsobilou osobu k výkonu zeměměřických činností se podle § 3 odst. 4 zeměměřického zákona považuje fyzická osoba s ukončeným středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním zeměměřického směru, podmínky pro ověřování výsledků zeměměřických činností jsou přísnější. Podle § 14 odst. 2 zeměměřického zákona, ve znění účinném do , datum, , se úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností udělovalo fyzické osobě na podkladě její písemné žádosti, jestliže byla plně způsobilá k právním úkonům a bezúhonná, měla ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru alespoň magisterského studijního programu a poté vykonala v České republice nejméně 5 let odborné praxe v zeměměřických činnostech, pro které žádala o udělení úředního oprávnění, a úspěšně složila zkoušku odborné způsobilosti. Dále konstatoval, že novelou zeměměřického zákona provedenou zákone