36 Co 39/2026-206 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 60 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobu co do částky 340 000 Kč s 12 % zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení i se zákonným úrokem ve stejné výši z částky 60 000 Kč od , datum, do , datum, zamítl (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce původně domáhal finančního odškodnění nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč za duševní újmu vytrpěnou v souvislosti s dvěma nezákonnými rozhodnutími o zahájení trestního stíhání; první trestní stíhaní zahájené , datum, a následně v důsledku úspěšné stížnosti zrušené státním zástupcem , Orgán veřejné moci, dne , datum, a druhé stíhání zahájené dne , datum, pro podezření ze , podezřelý výraz, a ukončené zprošťujícím rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Dále si nárokoval relutární náhradu ve výši 66 500 Kč jako satisfakci za nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení. Během řízení své tři žalobní požadavky omezil na jediný nárok ve výši 400 000 Kč z titulu odškodnění újmy způsobené druhým trestním stíháním, když zcela vzal zpět požadavek na finanční odškodnění prvního trestního stíhání, které kvantifikoval částkou 100 000 Kč, a rovněž v plném rozsahu vzal zpět i nárok na odškodnění nepřiměřené délky trestního řízení (66 500 Kč).3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobci poskytnutá omluva za nezákonné rozhodnutí představuje dostačující formu přiměřeného a zákonem předpokládaného zadostiučinění, když žalobce v žádosti o odčinění újmy ani v žalobě neuvedl žádné konkrétní dopady trestního stíhání do osobní či profesní sféry, trestní řízení bylo rychlé, plynulé, nezatížené žádným obdobím nečinnosti, žalobce nebyl stíhán vazebně.4. Vyšel z nesporného průběhu posuzovaného trestního řízení a dále vzal za prokázaná skutková zjištění o dopadech do osobní sféry žalobce, popsaných v bodech body 7 až 28 rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odůvodnění odkazuje. Po skutkové stránce prvostupňový soud uzavřel, že trestní stíhání ve vztahu k žalobci trvalo 2 roky a 9 měsíců, což s ohledem na počet spoluobžalovaných, množství listinných důkazů, skutkovou složitost a plynulý průběh stíhání nepředstavovalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobce byl stíhán na svobodě (nikoli vazebně), přičemž mu bylo kladeno za vinu, že se dopustil úvěrového podvodu, za který mu hrozila trestní sazba až 8 let. Trestní stíhání se nedostalo do širokého povědomí veřejnosti, nepojil se s ním společenský odsudek žalobce, rodina nepochybovala o jeho nevině, byla mu oporou. Došlo však k zásahu do jeho profesní činnosti finančního a hypotečního poradce, když v průběhu vyšetřování s ním bankovní domy poskytující hypoteční úvěry přestaly spolupracovat. Nemohl vykonávat činnost, za kterou byl trestně stíhán, a nadále tak byl nucen se soustředit na nabízení jiných finančních produktů. V osobní sféře zažíval následky, které v obdobných případech nezákonně stíhané postihují, zvýšený stres z úzkosti o výsledek řízení, nespavost, společenskou izolaci, ztrátu radosti z práce (body 49 až 52 rozsudku).5. Uvedené skutečnosti hodnotil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, když odkázal a zčásti citoval znění ustanovení § 1, § 5, § 7, § 8, § 13, § 31 a § 31a OdpŠk. Přihlédl i k ustálené judikatuře dovolacího soudu a podstatné, na daný případ aplikovatelné závěry spolu s odkazem na konkrétní rozhodnutí citoval (zejména pod body 39 až 43 rozsudku).6. Dospěl k závěru, že v posuzovaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání, které mělo za následek vznik imateriální újmy žalobce, za kterou stát odpovídá, když jako nezákonné dle § 8 OdpŠk je třeba je hodnotit s ohledem na výsledek trestního řízení, tedy skutečnost, že žalobce byl obvinění zproštěn, a trestní stíhání tak bylo nedůvodné. Konstatoval, že vlivem nezákonného zahájení trestního stíhání žalobci vznikla nemajetková újma, když každé trestní obvinění citelně zasahuje do běžného života člověka, zejména tehdy, pokud se jedná o obvinění liché.7. Při hodnocení rozsahu způsobené nemajetkové újmy a formy jejího přiměřeného zadostiučinění přihlédl především k povaze věci, délce trestního řízení a negativním dopadům, kterými trestní stíhání objektivně a citelně zasáhlo do žalobcova rodinného, osobního či profesního života.8. Zohlednil zejména, že žalobcem tvrzená a prokázaná újma představovala jednak zásah do osobní integrity, který se projevil v prožitcích strachu, pocitů zvýšené úzkosti o výsledek trestního stíhání a poruchy spánku, a rovněž citelně zasáhla jeho profesní život, když omezila jeho možnosti poskytovat hypoteční poradenství, se kterým byl v převážné míře spojen jeho výdělek, což se projevilo poklesem příjmů i narušení profesní pověsti. Soud zohlednil rovněž omezení společenského života žalobce, které spočívalo v jeho sociální izolaci a obavách z dotazů souvisejících s trestním stíháním. Dospěl tak k závěru, že uvedené útrapy nelze odčinit pouhou omluvou, nýbrž je třeba poškozenému žalobci přiznat satisfakci ve formě přiměřené relutární náhrady.9. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) provedl prvostupňový soud i komparaci s jinými obdobnými případy odškodnění. Konstatoval, že žalobcem předložený srovnávací materiál (rozsudek OS pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ) není ke komparaci vhodný, když v základních rysech se rozchází s posuzovanou věcí. Dopady posuzovaného trestního stíhání proto srovnal s obdobnými případy odškodnění vedenými u tamního soudu (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ), a to i v kontextu ekonomické reality a doby, která uplynula od rozhodování ve srovnávaných případech. Dospěl tak k závěru, že při srovnání hlavních hodnocených hledisek, v situaci, kdy stíhání negativně zasáhlo do žalobcova profesního i osobního života (byl stíhán pro trestnou činnost související s jeho obživou, dobrovolně se izoloval od společnosti), je na místě mu přiznat relutární náhradu ve výši 60 000 Kč. V tomto rozsahu spolu se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím od následující den po uplynutí zákonné lhůty šesti měsíců žalobě vyhověl (výrok I), ve zbylém rozsahu žalobní požadavek jako nedůvodný zamítl (výrok II).10. O nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) s tím, že úspěch žalobce plně vyvažuje jeho neúspěch, když byl úspěšný pouze s nárokem na odškodnění druhého nezákonného trestního stíhání, tedy ve vztahu k požadavku na odškodnění prvního trestního stíhání a odškodnění nesprávného úředního postupu (tvrzených útrap spojených s nepřiměřenou délkou trestního řízení) byl s ohledem na jím zaviněné zastavení řízení pro zpětvzetí zcela neúspěšný.11. Proti zamítavému výroku II a akcesorickému nákladovému výroku III podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Především soudu prvního stupně vytkl, že při stanovení výše přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu nezohlednil zjevnou bezdůvodnost trestního stíhání, když orgány činné v trestním řízení nebyly schopny předložit důkaz o naplnění subjektivní stránky za vinu mu kladného trestního jednání. Byl tak zbytečně vystaven útrapám trestního stíhání, které s ohledem na absenci důkazů prokazujících jeho vinu, nemělo být vůbec zahájeno či mělo být zastaveno mnohem dříve, tedy již ve stádiu přípravného řízení. Namítl rovněž, že soud dostatečně nezohlednil žalobní tvrzení, že trestní stíhání psychicky zatížilo i ostatní členy rodiny, zejména se negativně odrazilo na zdravotním stavu jeho manželky, což se projevilo i na zvýšení jeho duševní újmy v důsledku obav o její zdraví. Argumentoval i tím, že zvýšenou újmu mu vyšetřovací orgány a působily tím, že úkony byly nařizovány vždy v citlivých životních obdobích – před odjezdem na dovolenou, v předvánoční době a v den jeho narozenin – což vedlo k významnému zhoršení jeho psychické pohody a kvality rodinného života.12. Nesprávnost výroku o nákladech řízení odůvodnil tím, že prvostupňový soud postupoval v rozporu s ust. § 1 o. s. ř. nerespektujíc ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého v situaci, kdy byl co do základu odškodňovacího nároku úspěšný a výše přiznané relutární náhrady závisela výhradně na úvaze soudu, měla mu být dle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení. Nepřiznáním náhrady nákladů mu byla způsobena další nespravedlnost, když částka, kterou obdržel jako zadostiučinění, nebude fakticky sloužit k reparaci vzniklé újmy, ale bude