39 Co 367/2025-66 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 78 736 Kč s příslušenstvím a výrokem II rozhodl, že „žalobce“ je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 17 097,30 Kč k rukám právního zástupce „žalobkyně“ , Jméno advokáta B, , advokáta.2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou , datum, , se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou jako spotřebitelka uzavřela , datum, smlouvu o životním pojištění , podezřelý výraz, č. , hodnota, na dobu 27 let, jejíž součástí byly všeobecné pojistné podmínky a doplňkové pojistné podmínky, šlo o smlouvu formulářového typu. Na základě pojistné smlouvy zaplatila 217 164 Kč. Smlouva zanikla , datum, , žalobkyně obdržela odkupné 138 428 Kč, rozdíl činí 78 736 Kč. Smlouvu považovala za neplatnou, protože obsahovala nepřiměřená a zneužívající smluvní ujednání, nebylo možné z podkladů zjistit konkrétní ujednání podmínek, žalobkyně neobdržela technické zásady, neměla možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná kapitálovou hodnotu snižovala a tím ani nemohla zjistit výši budoucího pojistného plnění. Ujednání považovala za neurčitá, neboť neobsahovala určení konkrétní výše rizikového pojistného, resp. počátečních správních a inkasních nákladů, ani mechanismus, kterým by jejich výše měla být určena. Požadovala proto vrácení uvedeného rozdílu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že smlouva byla platně uzavřena a podle smluvních ujednání ukončena, dále vznesla námitku promlčení s tím, že již v době uzavření smlouvy měla žalobkyně k dispozici veškeré doklady, z nichž mohla případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy dovodit a mohla se dovolat neplatnosti smlouvy, kterou 17 let využívala a čerpala z ní plnění, aniž proti ní vznesla nějakou námitku. Veškeré nároky zaplacené žalovanou dva roky před podáním žaloby, tedy před , datum, , tak jsou promlčeny. Poukázala i na to, že žalované byly každoročně zasílány listiny, v nichž byla informována o způsobu nakládání se zaplaceným pojistným, od roku 2017 obsahovaly informace k pojistné smlouvě i informaci o konkrétní částce zúčtované na rizikové pojistné, o nákladech spojených s pojistnou smlouvou a aktuální výši odkupného včetně modelového příkladu budoucího vývoje pojištění v čase.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o životním pojištění. Při sjednání smlouvy žalobkyně obdržela všeobecné pojistné podmínky i doplňkové pojistné podmínky. Z žádných zmíněných dokumentů však nevyplývá výše rizikového pojistného, ani kolik mělo být účtováno na počátečních či správních nákladech a poplatcích, jakož i inkasních nákladech, a není z nich ani zřejmé, co se rozumí pojistně technickými zásadami. Strany se dohodly na ukončení pojistné smlouvy dohodou ze dne , datum, a na výplatě odkupného. Žalobkyně za dobu trvání smlouvy, tj. od , datum, do , datum, , zaplatila žalované na pojistném celkem částku 217 164 Kč a bylo jí vyplaceno odkupné ve výši 138 428 Kč převodem na novou smlouvu dne , datum, , kterou se žalovanou uzavřela. V letech 2009 až 2016 jí žalovaná zasílala výroční dopisy, kde ji informovala o vývoji jejího pojištění, od roku 2017 jí zasílala informace o pojistné smlouvě, kde ji informovala o výši pojistného a stavu pojistné smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 78 736 Kč dopisem ze dne , datum, , žalovaná jí ničeho dalšího nevyplatila.5. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně. Vzhledem k datu uzavření smlouvy dne , datum, a s ohledem na § 3028 odst. 3, § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále o. z.), který nabyl účinnosti dne , datum, , věc posuzoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.), z něhož citoval ust. §§ 37, 39, 41, 52, 55, 56, 107, 451, 457, dále citoval §§ 2, 3, 4 zákona č. 37/2004, o pojistné smlouvě a článek 3 odst. 1, 4 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.6. Uzavřel, že účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o životním pojištění, při jejímž sjednání žalobkyně obdržela všeobecné i doplňkové pojistné podmínky. Z těchto dokumentů však nevyplývala konkrétní výše rizikového pojistného za dalšího pojištění sjednaného se základním pojištěním, které se uhrazovalo z celkového pojistného, ani způsob jejího určení, stejně jako výše počátečních, správních či inkasních nákladů, ani mechanismus, na jehož základě by je bylo možné stanovit. Dokumentace rovněž neobsahovala definici pojistně technických zásad, na něž odkazoval článek 8.3. všeobecných pojistných podmínek a ze smlouvy ani jiných dokumentů není zřejmé, že by byly součástí smlouvy. Absence takto podstatných údajů způsobila neurčitost daných ujednání ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., neboť pojistná smlouva musí obsahovat jasně a určitě sjednané podstatné náležitosti, a kromě ujednání o výši pojistného z ní musí být zřejmý i rozsah povinností pojistníka k úhradě jednotlivých nákladů a konkrétní způsob jejich výpočtu tak, aby bylo pojistníkovi zřejmé, jaká bude kapitálová hodnota jeho pojištění. Tato se však měla snižovat o rizikové pojistné, počáteční a správní náklady a poplatky. Protože v pojistné smlouvě takovéto ujednání chybělo, je smlouva od počátku absolutně neplatná (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Protože v pojistné smlouvě chyběly její podstatné náležitosti, které jsou neoddělitelným ujednáním od jejího ostatního obsahu, dospěl k závěru, že pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek.7. Uvedené nedostatky nepovažoval za pouhou vadu, přezkoumatelnou testem přiměřenosti ve smyslu § 56 obč. zák., resp. článku 6 směrnice Rady 93/13/EHS. Tento test předpokládá existenci platně uzavřeného ujednání, jehož obsah lze posoudit z hlediska poctivosti a rovnováhy práv a povinností stran. Protože výše uvedená ujednání nebyla ve smlouvě vůbec obsažena, nelze jejich přiměřenost podrobit soudnímu přezkumu. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, výslovně zdůraznil, že: „Spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání (jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran); ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.“ Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost, nikoli však pro rozpor s právem Evropské unie, jak se domnívala žalobkyně. Nejde o případ použití nepřiměřených ujednání, ale o nedostatek základní náležitosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.8. Konstatoval, že důsledkem absolutní neplatnosti předmětné pojistné smlouvy je, že si strany musí navzájem vrátit vše, co podle ní plnily (§ 457 obč. zák.). Žalobkyně uhradila na pojistném částku 217 164 Kč, zatímco žalovaná jí vyplatila odkupné ve výši 138 428 Kč. Rozdíl ve výši 78 736 Kč představuje plnění bez právního důvodu, a žalovaná by z tohoto titulu byla povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení.9. Zabýval se proto důvodností námitky promlčení. Citoval § 107 odst. 1 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil, a nejpozději za tři roky ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Vyšel z toho, že žalobkyně mohla nejpozději ke dni ukončení smlouvy , datum, zjistit výši odbytného, které jí v této souvislosti bylo vyplaceno, a porovnat jej se zaplaceným pojistným. Tím se dozvěděla, že žalované vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení, a to právě na úkor žalobkyně. Žalovaná byla v průběhu doby trvání pojištění pravidelně informována výročními přehledy, které uváděly výši pojistného, odečteného rizikového pojistného a poplatků, tedy o stavu pojistné smlouvy a z ní vyplývajících nároků. Vědomost o rozhodných skutečnostech měla žalobkyně nejpozději v okamžiku zániku smlouvy. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta jí tak uplynula dnem , datum, , žaloba však byla žalobkyní podána až , datum, , tedy po uplynutí této lhůty.10. Dále uvedl, že z pohledu objektivní tříleté lhůty byly veškeré platby poskytnuté žalovanou před , datum, ke dni podání žaloby promlčeny. Objektivní tříletá lhůta běží nezávisle na subjektivní lhůtě (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a její uplynutí má za následek zánik vymahatelnosti práva (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pro stanovení počátku bě