39 Co 37/2026-139 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 15 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2 100 Kč (výrok II.). Žalobce se uvedené částky domáhal jako zisku, jež mu měl ujít, když v důsledku trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, nemohl vykonávat činnost advokáta. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že nárok žalobce není v příčinné souvislosti s trestním stíháním. K pozastavení advokátní činnosti žalobce došlo v důsledku vydání rozhodnutí , právnická osoba, (dále jen , právnická osoba, ) poté, co se žalobce nedostavil na jednání kárné komise.2. Soud prvního stupně na základě zjištění podrobně popsaných v odstavcích 12 – 18 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení , Orgán veřejné moci, v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přičemž žalobce byl zproštěn obžaloby pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Rozhodnutím představenstva České advokátní komory ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s právní mocí , datum, , došlo k pozastavení výkonu advokacie žalobce v souladu s § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii. Proti tomuto rozhodnutí nebyl přípustný opravný prostředek. Řízení bylo zahájeno z důvodu zjištění, že žalobce je stíhán pro , podezřelý výraz, , konkrétně , podezřelý výraz, podle § 240 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) t. z. formou , podezřelý výraz, podle § 116 t. z. Žalobce se ke kárnému řízení nedostavil, ač byl řádně předvolán. V letech 2019 až 2023 bylo z důvodu uvedeného v § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii vedeno řízení o pozastavení činnosti s 85 advokáty, přičemž 25 z nich byl pozastaven výkon advokacie a 60 z nich výkon advokacie pozastaven nebyl. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne , datum, .3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), jmenovanou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a teorii adekvátní příčinné souvislosti uzavřel, že odpovědnost žalované za zisk ušlý žalobci v důsledku pozastavení činnosti advokáta není dána, neboť není dána příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Po zahájení posuzovaného trestního stíhání , právnická osoba, proti žalobci zahájila kárné řízení, žalobce se k jednání před kárnou komisí nedostavil, ač byl řádně předvolán. O pozastavení činnosti žalobce tak bylo rozhodnuto pro absenci obraných tvrzení. Soud prvního stupně dovodil, že samo zahájení a vedení trestního řízení nelze považovat za adekvátní příčinu pozastavení výkonu advokacie žalobce, neboť tato skutečnost nevylučovala žalobce z výkonu advokacie bez dalšího (srov. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pozastavení výkonu advokacie žalobce bylo závislé pouze na vůli předsednictva , právnická osoba, , když v jiných srovnatelných případech představenstvo , právnická osoba, nepřistoupilo k pozastavení výkonu advokacie jiných advokátů. Soud prvního stupně dodal, že stát neodpovídá za činnost , právnická osoba, , neboť , právnická osoba, nevykonává při výkonu kárné pravomoci státní správu. S tímto odůvodněním soud prvního stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) žalované přiznal náhradu nákladů řízení.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Setrval na stanovisku, že je dána příčinná souvislost mezi trestním stíháním a pozastavením výkonu advokacie. Zdůraznil, že řízení o pozastavení výkonu advokacie bylo zahájeno poté, co se představenstvo , právnická osoba, dozvědělo z usnesení policie o zahájení trestního stíhání pro , podezřelý výraz, a výkon činnosti žalobce byl pozastaven z důvodu vedení trestního stíhání proti žalobci pro , podezřelý výraz, s tím, že skutečnosti související s tím, že měl být takový čin spáchán, ohrožují důvěru v řádný výkon advokacie. Za těchto okolností neúčast žalobce na jednání představenstva nemohla mít vliv na výsledek řízení. Podotkl, že k pozastavení výkonu advokacie postačuje zjištění, že bylo proti advokátovi zahájeno trestní stíhání pro , podezřelý výraz, a , právnická osoba, není oprávněna posuzovat kvalitu či důvodnost vzneseného obvinění. Není přitom relevantní, že , právnická osoba, v jiných kárných řízeních rozhodla jinak. Odmítnutí odškodnění žalobce by znamenalo denegaci justice, když rozhodnutí profesní samosprávy bylo přijato kvůli nezákonnému státnímu zásahu. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. Argumentovala, že existence samostatného rozhodnutí profesní samosprávy o pozastavení výkonu advokacie a nevyužití procesních prostředků obrany proti tomuto rozhodnutí , právnická osoba, konstrukci žalobce neudržitelnou. Připomněla, že každé zahájení trestního stíhání nevede automaticky k přerušení výkonu advokacie, , právnická osoba, posuzuje, zda došlo k ohrožení důvěry v řádný další výkon advokacie, a i při splnění obou zákonných podmínek nemusí pozastavit výkon advokacie. Z toho žalovaná dovozovala, že bezprostřední příčinou nemožnosti žalobce vykonávat advokacii nebylo samotné trestní stíhání, ale až rozhodnutí , právnická osoba, , jakožto orgánu profesní samosprávy, vydané na základě vlastního uvážení, za něž stát nenese odpovědnost. Žalovaná vyzdvihla, že se žalobce proti rozhodnutí představenstva , právnická osoba, mohl bránit v rámci správního soudnictví.6. Z obsahu odvolání žalobce se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce neshledal opodstatněným.7. Je ustálenou soudní praxí, že podle náhradového zákona odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Existence adekvátní příčinné souvislosti je podmínkou vzniku odpovědnosti státu za škodu, sama skutečnost, že k zahájení kárného řízení došlo v důsledku zjištění o trestním stíhání žalobce, odpovědnost státu za vydané rozhodnutí založit nemůže. Trestní stíhání bylo v souzené věci příčinou zahájení kárného řízení nikoli příčinou pozastavení výkonu advokacie. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že v souzené věci kauzální řetězec mezi nezákonným trestním stíháním a vznikem tvrzené škody přerušila samostatná, nezávislá příčina v podobě rozhodnutí představenstva , právnická osoba, o pozastavení výkonu advokacie žalobce.8. Podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, tomu, jehož trestní stíhání pro , podezřelý výraz, bylo zahájeno, může představenstvo pozastavit výkon advokacie, a to za předpokladu existence materiální podmínky ohrožení důvěry v další řádný výkon advokacie. Pozastavení činnosti nenastupuje ex lege ze samotného zahájení trestního stíhání, ale podléhá uvážení představenstva , právnická osoba, . Tomu odpovídá i zjištění soudu prvního stupně, podle něhož v letech 2019 až 2023 nedošlo k pozastavení výkonu advokacie v 60 srovnatelných případech z 85 vedených kárných řízení. Rozhodnutí představenstva , právnická osoba, je proto samostatnou a výlučnou právní příčinou, která vstupuje do kauzálního řetězce, za jehož vydání stát neodpovídá, neboť je vydáno představenstvem , právnická osoba, jako orgánem profesní samosprávy rozhodujícím v rámci své pravomoci samostatně. Na tom nic nemění, že , právnická osoba, ani správní soudy nejsou oprávněny v řízení o pozastavení výkonu advokacie přezkoumávat věcnou správnost vzneseného obvinění (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), neboť , právnická osoba, má prostor pro samostatnou úvahu, zda výkon advokacie pozastaví, přičemž dalšími kritérii pro její rozhodnutí je přiměřenost zásahu do práva žalobce na podnikání a naplnění materiální podmínky ohrožení důvěry v další řádný výkon advokacie (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Rozlišení mezi § 9 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 3 zákona o advokacii, na něž žalobce poukazuje, nemá na závěr o samostatnosti rozhodnutí , právnická osoba, žádný vliv.9. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správného nákladového výroku.10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná, zastupovaná , právnická osoba, , má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 pí