55 Co 411/2025-105 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem obvodní soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyně má právo nájmu k nebytovým prostorám v přízemí (v prvním nadzemním podlaží) objektu č. , hodnota, označených jako , hodnota, v areálu , adresa, , nacházejícím se na pozemku č.p. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném , právnická osoba, . O nákladech řízení soud rozhodl tak, že uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.2. Žalobce se tohoto určení domáhal s tvrzením, že dříve shora uvedené nebytové prostory užíval na základě smlouvy o podnájmu z , datum, a tento podnájemní vztah zanikl. Žalobkyně však má za to, že mezi účastníky tohoto řízení vznikl faktický nájemní vztah, který dovozovala na základě dopisu primátora hlavního města Prahy z , datum, hod s tím, že nájemní nebytové prostory nadále užívá a pravidelně hradí zálohy za služby a rovněž jí žalovaná vystavuje faktury za nájemné za užívání těchto nebytových prostor.3. Soud I. stupně po provedeném dokazování se nejprve zabýval otázkou, zda na požadovaném určení má žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. a dospěl k závěru, že ano. Zdůvodnil to tím, že probíhá exekuční řízení pro povinnost vyklidit žalobkyni z předmětných nebytových prostor a dle tvrzení žalobkyně zde existuje nájemní vztah a žalující straně tak hrozí újma na jejím právu prostory užívat.4. Po skutkové stránce obvodní soud konstatoval, že rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, nájemní vztah k předmětným nebytovým prostorám skončil nájemci firmě , právnická osoba, . ke dni , datum, a k tomuto dni tak skončil i podnájemní vztah žalobkyně vázaný na společnost , právnická osoba, . Žalobkyně se opírá v řízení o dopis primátora Hlavního města Prahy z , datum, , který se pokusil o zajištění ubytování osob bez domova, kterým byla nařízena karanténa v době epidemie Covid 19. Dopisem vyzval k uvolnění prostor, které užívala žalobkyně. Žalovaná tyto prostory nepřevzala a žalobkyně z toho dovodila, že účastníci uzavřeli konkludentně nájemní smlouvu ohledně předmětných prostor. Žalovaná však nezveřejnila záměr pronajmout nebytové prostory, rada , adresa, nerozhodla o uzavření nájemní smlouvy. Skutečnost, že žalovaná prostřednictvím správce zasílala žalobkyni faktury za užívání nebytových prostor, v nichž bylo přímo uvedeno, že se jedná o užívání bez právního důvodu nelze dovodit uzavření nájemního vztahu. Stejná situace je i ohledně úhrady služeb. Ani žalobkyně neučinila vůči žalované nic, co by mohlo být kvalifikováno jako návrh na uzavření nájemní smlouvy. Nebylo možno tak dovodit vůli žalované uzavřít s žalobkyní nájemní vztah. Žaloba na určení existence tohoto nájemního vztahu byla proto jako nedůvodná zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž odkázala na skutečnosti uvedené v žalobě. Namítla, že obvodní soud chybně posoudil význam faktického jednání účastníků, kdy nadále ze strany žalobkyně dochází k užívání předmětných prostor a skutkový i právní závěr soudu I. stupně je tak v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním. Žalobkyně dovodila, žalovaná akceptuje faktický stav, tedy že předmětné prostory užívá, za což připravena hradit nájemné. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn žalobě vyhověno.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila a zopakovala, že mezi účastníky nedošlo ke vzniku nájemního vztahu. Poukázala na předchozí soudní řízení, které obvodní soud shrnul v odůvodnění svého rozhodnutí. Dopis primátora z , datum, v žádném případě nemohlo vést ke vzniku nájemního vztahu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, aniž dovodil nutnost opakování či doplnění dokazování. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně a na jeho základě soud prvého stupně správně rozhodl.9. Odvolací soud má pouze odlišný právní názor na otázku posouzení naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o.s.ř. Za situace, kdy žalovaná vede řízení ve fázi exekuce o vyklizení žalobkyně z předmětných nebytových prostor, tak by nepochybně naléhavý právní zájem dán nebyl v situaci, kdy, již bylo pravomocně rozhodnuto v nalézacím řízení o tom, že žalobkyně není oprávněná nebytové prostory užívat a je povinna je vyklidit.10. Pouze v případě, že by žalobkyně byla schopna tvrdit a své tvrzení prokázat v tom směru, že došlo ke změně a nájemní vztah k nebytovým prostorám jí svědčí, tak v takovém případě by byl důvod dovodit naléhavý právní zájem na požadovaném určení. O takový případ však v daném případě nejde, neboť soud I. stupně správně dovodil, že dopis primátora Hlavního města Prahy z , datum, ani žádné jiné projevy vůle ze strany žalobkyně ani žalovaného nevedly výslovně či konkludentně k uzavření jakéhokoliv nového nájemního vztahu k nebytovým prostorám.11. Soud I. stupně proto nepochybil, když žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalované vznikl nárok na náhradu nákladů za dva úkony právní služby po 300 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání v paušální výši po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.)