70 Co 395/2025-78 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 121 458,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % p. a. (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému (nesprávně bylo uvedeno „žalobci“ – pozn. odvolacího soudu) na náhradu nákladů řízení částku 31 121,20 Kč (výrok II.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že proti žalované byly soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , vedeny pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, nezákonné exekuce. Exekuce byly vedeny na základě rozhodčích nálezů rozhodců , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 18. 10. 2012, č. j. , spisová značka, , a , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 25. 10. 2010, č. j. , spisová značka, , ve prospěch oprávněného , právnická osoba, ., a poté , právnická osoba, . (žalovaného), jako postupníka pohledávky. Exekutor celkem vymohl plnění ve výši 140 693,58 Kč. Oprávněnému, tedy žalovanému, byla vyplacena částka 121 458,58 Kč, soudní exekutor si na náklady exekuce ponechal částku 19 235 Kč. Rozhodčí nálezy však nebyly způsobilými exekučními tituly, proto byly usneseními soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 16. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , a č. j. , spisová značka, , exekuce zastaveny. Odpadl tak právní důvod, pro který bylo plněno a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které žalovaný, ač byl vyzván, žalobkyni nevydal.3. Žalovaný nárok neuznával a namítal, že pohledávku za žalobkyní nabyl od předchozího věřitele, spol. , právnická osoba, , jenž ji nabyl od původního věřitele, , právnická osoba, . Žalovanému coby oprávněnému byla soudním exekutorem vyplacena částka 4 272,86 Kč a částka 10 652,86 Kč. Zbývající plnění, tj. 106 532,86 Kč, bylo soudním exekutorem vyplaceno předchozím věřitelům, a nikoli žalovanému. Žalovaný tak v rozsahu částky 106 532,86 Kč namítal nedostatek své pasivní legitimace. Dále namítal, že ohledně částek 4 272,86 Kč a 10 652,86 Kč učinil jednostranný zápočet pohledávek žalobkyně na své pohledávky za žalobkyní, které nabyl od původního věřitele a které byly i nadále existentní (z titulu čerpaných a nevrácených peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru a smlouvy o zřízení a vedení , název, konta). Vůči nároku žalobkyně vznesl žalovaný také námitku promlčení. K ní uvedl, že dne 22. 5. 2020, kdy žalobkyně coby povinná v exekuci podala návrh na zastavení exekuce, bylo postaveno najisto, že si je vědoma neplatnosti rozhodčích doložek. Nárok žalobkyně se dle žalovaného promlčel dne 23. 5. 2023, žaloba byla podána až dne 26. 11. 2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty.4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že proti žalobkyni byla vedena exekuční řízení u Exekutorského úřadu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Exekučními tituly byly rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 25. 10. 2010, č. j. , spisová značka, , v řízení sp. zn. , spisová značka, , a rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 18. 10. 2010, č. j. , spisová značka, , v řízení sp. zn. , spisová značka, . Usneseními ze dne 16. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , a č. j. , spisová značka, , soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , exekuční řízení proti žalobkyni coby povinné zastavil dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. pro nepřípustnost. Obě usnesení nabyla právní moci dne 4. 8. 2020. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 9. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 24. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 10. 2022 domáhala po soudním exekutorovi Exekutorského úřadu , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , zaplacení částky 121 458,58 Kč jako náhrady škody a částky 19 235 Kč jako bezdůvodného obohacení s tím, že v nezákonných exekucích soudní exekutor vymohl pro oprávněného 121 458,58 Kč a dalších 19 235 Kč na náklady exekuce. Soudnímu exekutorovi byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 235 Kč s příslušenstvím, což odpovídalo exekutorem vymoženým nákladům exekuce, zatímco v rozsahu částky 121 458,58 Kč s příslušenstvím (tj. plnění vymožené pro oprávněné) byla žaloba zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace soudního exekutora.5. V prvé řadě se soud prvního stupně věnoval posouzení vznesené námitky promlčení. Konstatoval, že dle § 619 občanského zákoníku je počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí lhůty na vydání bezdůvodného obohacení spojen s okamžikem, kdy žalobkyně věděla, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a které osobě bezdůvodné obohacení vzniklo. Dle soudu prvního stupně se žalobkyně o skutečnosti, že peněžní prostředky vymožené v exekuci byly hrazeny bez právního důvodu, dozvěděla nejpozději právní mocí obou rozhodnutí o zastavení exekucí (tj. 4. 8. 2020), kdy bylo také zřejmé, komu byly uhrazené prostředky vydány, a tedy, které osobě tvrzené bezdůvodné obohacení vzniklo. Žaloba však byla podána až dne 26. 11. 2024, tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Nárok uplatněný žalobou soud prvního stupně shledal promlčeným a žalobu z toho důvodu zamítl. Přitom se soud prvního stupně zabýval i otázkou, zda vznesená námitka promlčení nebyla v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný námitku uplatnil jako obranu ve sporu vyvolaném žalobkyní a žalobkyni přitom nic nebránilo zahájit řízení o vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí lhůty, neshledal, že by uplatnění námitky promlčení bylo rozporné s dobrými mravy. Závěrem soud prvního stupně ještě doplnil, že za důvodnou považuje i námitku žalovaného, že není pasivně legitimován v části nároku, který odpovídá částkám, jež byly v obou exekucích vyplaceny subjektu odlišnému od žalovaného. Vzhledem k zamítnutí žalobou uplatněného nároku z důvodu promlčení se však již touto námitkou blíže nezabýval.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že se omezil na posouzení námitky promlčení, a na jejím základě postavil celé rozhodnutí, aniž by se vypořádal se všemi provedenými i navrženými důkazy. Část jí navržených důkazů odmítl jako nadbytečné, avšak zároveň připustil a hodnotil důkazy žalovanou nově předložené až při jednání dne 16. 9. 2025, o jejichž existenci neměla dříve žádnou informaci. Podle žalobkyně tak soud postupoval v rozporu se zásadou rovnosti účastníků a neprovedl dokazování komplexně. Za podstatnou vadu považuje také to, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou pasivní legitimace. K tomu žalobkyně poukázala na vývoj právní úpravy odpovědnosti soudních exekutorů a na přechodná ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., z nichž plyne, že v případě exekučních řízení zahájených před 1. 1. 2013 je možné uplatnit nároky přímo vůči exekutorovi nebo státu. Tato skutečnost byla dle žalobkyně klíčová v předchozím řízení vedeném proti soudnímu exekutorovi , tituly před jménem, , jméno FO, , v němž Městský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , dovodil, že část nároku (19 235 Kč) je po právu uplatněna vůči exekutorovi, zatímco zbytek (121 458,58 Kč) je třeba uplatnit vůči oprávněnému z exekuce, tedy nynější žalované. Odvolací soud však tehdy neměl k dispozici všechny informace, které nyní vyplynuly ze spisu, zejména zapojení dalšího subjektu – společnosti , právnická osoba, , o níž žalobkyně až do posledního jednání nevěděla. Žalobkyně dále napadla závěr soudu prvního stupně, že subjektivní promlčecí lhůta jejího nároku počala běžet již 4. 8. 2020, dnem právní moci usnesení o zastavení exekucí. Dle názoru žalobkyně jí v té době nebylo a ani nemohlo být známo, který subjekt a v jaké výši se na její úkor obohatil. Teprve až na základě úplného a provedeného dokazování bylo možné stanovit, komu exekutor skutečně vyplácel jednotlivé částky – , právnická osoba, ., , právnická osoba, nebo žalovanému. Až příslušné zjištění toho, kdo se obohatil, je podle žalobkyně rozhodující pro běh subjektivní promlčecí lhůty, a závěr soudu o jejím uplynutí považuje za předčasný a nesprávný. Žalobkyně také namítla, že námitka promlčení byla žalovaným vznesena v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný totiž žalobkyni odmítal sdělit historii postoupení pohledávky, neposkytl žádnou součinnost, a naopak jednostranně prováděl neplatné zápočty ve svůj prospěch. V takové situaci je podle žalobkyně nespravedlivé, aby se žalovaný dovolával promlčení, když sám přispěl ke ztížení či znemožnění uplatnění nároku. Dále žalobkyně odmítla, že by na její nárok mohl žalovaný započíst své pohledávky, dle žalobkyně byly vymáhané pohledávky žalovaného v době tvrzeného zápočtu již promlčeny, a započtení tak bylo nezákonné. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalovaný se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a na