70 Co 6/2026-131 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 121 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo téměř 7 let. V řízení byly dle tvrzení žalobce orgány činné v trestním řízení laxní, nepostupovaly efektivně a účelně, a docházelo tak k časovým prodlevám. Konkrétně označil období 9 měsíců mezi posledním úkonem , orgán, z dne 1. 2. 2018 a možností žalobce prostudovat spis dne 27. 9. 2018 a dále období dvou let mezi vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a rozhodnutím odvolacího soudu. Při výpočtu náhrady vycházel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení s navýšením o 20 % z důvodu postupu orgánů státu a o 15 % s ohledem na význam trestního řízení pro žalobce, který byl po dobu 7 let v nejistotě a ohrožení vysokou trestní sazbou. Žalovaný nárok žalobce uplatnil u žalované dne 29. 7. 2024, ta jej však odmítla jako předčasný.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dne 21. 7. 2017. V dané věci bylo obviněno a prošetřováno 6 osob, v rámci řízení byla nezbytná mezinárodní spolupráce se , stát, a , stát, a následně i s , stát, . V průběhu měsíců července, srpna a září 2017 byly řešeny stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání, jejich žádosti o ustanovení obhájců ex offo i poskytnutá právní pomoc , stát, . V říjnu 2017 byli vyslechnuti všichni obvinění a svědek v , stát, , v listopadu 2017 byly řešeny Vrchním státním zastupitelství stížnosti obviněných. V lednu 2018 byl přibrán tlumočník z , jazyk, . V průběhu února až dubna 2018 byli vyslýcháni svědci. V květnu 2018 byla poskytnuta pomoc , stát, a do září 2018 probíhalo prošetřování finančních poměrů obviněných, které bylo ukončeno vydáním závěrečné zprávy dne 25. 9. 2018. Dne 8. 10. 2018 byli obvinění včetně žalobce vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Žalobce prostudoval spis dne 21. 11. 2018, nenavrhl doplnění vyšetřování a dne 26. 11. 2018 podal návrh na zastavení trestního stíhání. Dne 5. 12. 2018 , orgán, podala Městskému státnímu zastupitelství v , adresa, (dále jen „MSZ“) návrh na podání obžaloby, věc ale byla vrácena dne 16. 4. 2019 , orgán, k doplnění. V červnu byl ve věci vyslechnut svědek, byly vráceny zajištěné věci a o součinnost byl požádán soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, . V srpnu 2019 MSZ prodloužilo , orgán, lhůtu k vyšetřování a udělilo souhlas s omezením zajištění finančních prostředků na účtu, které proběhlo v říjnu 2019. Obvinění zároveň byli vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis, čehož žalobce využil dne 30. 10. 2019, kdy znovu podal návrh na zastavení trestního stíhání. Dne 12. 11. 2019 , orgán, podala návrh na podání obžaloby proti všem obviněným. Dne 19. 12. 2019 byli obvinění znovu vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis, k čemuž došlo během ledna 2020, a dne 20. 1. 2020 , orgán, podala další návrh na podání obžaloby. Dne 20. 2. 2020 tři z obviněných byli ještě studovat trestní spis. Dne 11. 3. 2020 byla Městskému soudu v , adresa, doručena obžaloba, dne 6. 4. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 12. až 15. 10. 2020, dne 11. 10. 2020 obhájkyně jednoho z obžalovaných požádala o odročení hlavního líčení z důvodu onemocnění Covidem, proto bylo hlavní líčení odročeno na 8. až 13. března 2021 a následně dne 25. 2. 2021 z důvodu jiné vazební věci a omluvy obhájce pro zdravotní obtíže odročeno na 31. 5. až 3. 6. 2021 a v tomto termínu zahájeno. Následně bylo hlavní líčení odročeno za účelem provedení dalších důkazů na 20. až 22. 9. 2021 a 18. až 19. 11. 2021. Mezitím byly činěny potřebné procesní úkony (znalečné, omluvy svědků). Další hlavní líčení bylo nařízeno na 2. až 3. 12. 2021 (které bylo nakonec kvůli obhájci jednoho z obžalovaných odvoláno), na 7. až 8. 2. 2022, na 21. až 22. 2. 2022 a dále na 24. až 25. 3. 2022. Následně byly nařízeny další termíny hlavního líčení na 2. až 3. 5. 2022 a 13. až 15. 6. 2022. Dne 13. 6. 2022 bylo vydáno usnesení, kterým byla věc dvou obviněných vyloučena k samostatnému řízení, a dne 14. 6. 2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní, včetně žalobce, uznáni v plném rozsahu obžaloby vinnými. Dne 29. 6. 2022 a následně ještě 29. 9. 2022 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku, přičemž jeho žádostem bylo v obou případech vyhověno a lhůta byla prodloužena do 18. 11. 2022. Rozsudek byl vypraven dne 16. 11. 2022, proti němu podali obžalovaní ve lhůtě odvolání. Dne 2. 12. 2022 soud vydal příkaz k zatčení jednoho z obžalovaných, opatření o přibrání tlumočníka do , jazyk, jazyka a vyhotovil žádost o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu s prohlášením o potvrzení totožnosti, popisem skutku a zněním příslušných ustanovení trestních předpisů České republiky. Materiály k extradici byly dne 5. 12. 2022 předány , orgán, k dalším extradičním úkonům. Poté byly řešeny další procesní úkony (záloha na odměnu obhájce žalobce, odměna a náhrada nákladů tlumočníka) a do února 2023 byla soudu dodávána odůvodnění odvolání obžalovaných (žalobce je poskytl dne 19. 12. 2022). Od 17. 4. 2023 činil soud pravidelně kroky k extradici jednoho z obžalovaných z , stát, , kde byl vzat do vazby. Z důvodu absence řešení žádosti o extradici ze strany , stát, bylo dne 8. 8. 2023 konáno neveřejné zasedání a trestní věc tohoto obžalovaného byla vyloučena k samostatnému projednání. Následně byla konstatována nemožnost tohoto vyloučení z důvodu, že k ní došlo po vyhlášení rozsudku, proto bylo rozhodnuto o vedení této věci sice pod stejnou spisovou značkou, ale odděleně. Dne 24. 8. 2023 bylo Vrchnímu soudu v , adresa, postoupeno odvolání obžalovaných. Uvedený soud dne 31. 8. 2023 v neveřejném zasedání rozhodl o spojení oddělených věcí a dne 2. 5. 2024 nařídil veřejné zasedání na den 12. 6. 2024, při němž byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo mimo jiné odvolání žalobce zamítnuto. Tento rozsudek byl vypraven 29. 7. 2024 a vůči žalobci nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 12. 6. 2024.4. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti státu za újmu, neboť délku řízení s ohledem na složitost věci a po poměření i ostatními zákonnými kritérii nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou, a tedy představující nesprávný úřední postup, v jehož důsledku by došlo u žalobce ke vzniku nemajetkové újmy. Dovodil, že posuzované řízení vykazovalo složitost skutkovou, neboť bylo třeba prošetřovat mnoho dílčích jednání (u žalobce 11), řízení bylo vedeno proti šesti obviněným, bylo potřebné vyslechnout velké množství svědků, nastala i potřeba přeshraniční právní pomoci. To s sebou přinášelo i složitost procesní, projevující se v potřebě mnoha hlavních líčení a vydávání řady procesních rozhodnutí, a taktéž složitost právní, kdy bylo třeba u každého ze spoluobviněných prokazovat naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu v jejich dílčím i společném jednání. Soud prvního stupně neshledal ani významnější podíl postupu orgánů veřejné moci na délce řízení, zejména v žalobcem vytýkaných obdobích. V době od 1. 2. 2018 do 27. 9. 2018 , orgán, činila v přípravném řízení velké množství úkonů představovaných zejména výslechy svědků a finanční šetření obviněných, přičemž délku přípravného řízení trvajícího 2 roky a 7 měsíců soud prvního stupně označil za ještě přiměřenou, byť na samotné hraně akceptovatelnosti. Nespatřoval průtahy ani v období od podání obžaloby v březnu 2020 do konání prvního hlavního líčení dne 31. 5. 2021, přičemž zohlednil jak dopady pandemie covidu, tak skutečnost, že první nařízená hlavní líčení nemohla proběhnout z důvodu omluv obhájců obviněných či obviněných samotných. Jednotlivé úkony však dle něj byly činěny v přiměřených lhůtách. Jako průtah nehodnotil ani dobu od vyhlášení rozsudku dne 14. 6. 2022 do 12. 6. 2024, kdy bylo rozhodnuto o odvolání. Rozhodující soudce řádně žádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku a příprava věci k jejímu předložení odvolacímu soudu byla komplikována extradičním řízením, které trvalo minimálně do září 2024, přičemž soud v něm byl aktivní. Nečinnost jiného státu pak nelze dle soudu prvního stupně přičítat žalované. Určitou dobu nečinnosti shledal soud prvního stupně v době mezi rozhodnutím Vrchního soudu v , adresa, o spojení věcí v srpnu 2023 a nařízením veřejného zasedání dne 2. 5. 2024, nicméně ji v kontextu celkové délky řízení nepovažoval za okolnost zakládající nepřiměřenou délku řízení. V hledisku významu