31 C 17/2020-20 — (nezadán)

[příjmení] žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný neuhradil žalobci platbu z titulu neuhrazených nákladů za ošetření a pobyt žalovaného na záchytné stanici žalobce, kterou tento provozuje. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z potvrzení o poskytnutí záchytu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl přijat a umístěn dne [datum] na protialkoholní záchytné stanici ve [anonymizována dvě slova] [obec]. Byla mu zjištěna hladina alkoholu 1,4 promile. Z osobního účtu pacienta ze dne [datum] soud zjistil, že úhrada za záchyt na záchytné stanici žalovaného byla vyúčtována ve výši celkem 2 500 Kč, a to od [datum] do [datum]. Tato částka je splatná v délce 8 dnů. Z kalkulace nákladů ceny záchytné stanice [anonymizována dvě slova] [obec] za rok 2017 až 2018 soud zjistil, že cena za pobyt na záchytné stanici za dané období činí 2 500 Kč. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, včetně poštovního podacího archu, kdy zásilka byla odeslána žalovanému dne [datum]. Žalovaný však dosud dlužnou částku žalobci neuhradil. Dle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný jakožto ošetřená osoba má dle ust. § 17 odst. 4 zákona č.379/2005 Sb., povinnost hradit náklady za ošetření a pobyt na záchytné stanici. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, netvrdil a nedoložil žádné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že tvrzení žalobce a jím předložené důkazy neodpovídají skutečnosti, že nárok proti němu uplatněný žalobou je nedůvodný. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný ocitl v prodlení s peněžitým plněním, vznikl žalobci nárok na příslušenství představované úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 2 500 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 2 089 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován z poskytnuté specifické zdravotní služby žalovanému, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného a datem přijetí na záchytku. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 119 C 10/2020, 13 C 83/2019, 15 C 192/2018, 55 C 56/2018).