27 C 102/2007-465 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalovaném [příjmení] [jméno] zaplacení částky 1.000.000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Újma měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Městského úřadu Kuřim, který nařídil exekuci na jeho majetek na základě nevykonatelného exekučního titulu. Zadostiučinění žádal taktéž za Městským úřadem Kuřim na úřední desce zveřejněnou omluvu, kterou žalobce považuje za nepravdivou a difamační, vedoucí ve svém důsledku k podstatnému snížení jeho společenského statusu. 2. Soud I. stupně ve svém prvém rozhodnutí vyšel při posuzování žaloby z těchto skutkových zjištění: pravomocným rozhodnutím Městského úřadu Kuřim, odboru dopravy, ze dne [datum], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle § 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2.000 Kč, kterou dobrovolně neuhradil a povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Podanému odvolání žalobce krajský úřad nevyhověl. Žalobce poté požádal o odložení výkonu rozhodnutí z důvodu podané správní žaloby. Žádosti o odložení výkonu rozhodnutí bylo vyhověno usnesením ze dne [datum] s tím, že pokračování výkonu rozhodnutí nařídí Městský úřad Kuřim, odbor dopravy, po obdržení meritorního rozhodnutí Krajského soudu o podané správní žalobě. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozhodnutí odvolacího správního úřadu pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský úřad Kuřim, odbor správních a vnitřních věcí, vydal dne [datum] exekuční příkaz postihující peněžní prostředky žalobce u [právnická osoba], ve výši 3.200 Kč. Po doručení exekučního příkazu bance [právnická osoba], byla dne [datum] částka 3 200 Kč bankou blokována. Dne [datum] byla [právnická osoba], vyrozuměna o zastavení výkonu exekuce z důvodu, že výkon rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení byl v době vydání exekučního příkazu odložen. Dne [datum] byl účet povinného odblokován a exekuce ukončena. Městský úřad Kuřim sdělením ze dne [datum] vyvěšeným na své úřední desce se žalobci omluvil za to, že nedopatřením včas neoznámil [právnická osoba], odložení výkonu daňové exekuce na majetek žalobce. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum] Městský úřad Kuřim poté žalobci dne [datum] sdělil, že v souvislosti s (novým) rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 As 64/2008-101, pozbyl odklad výkonu rozhodnutí účinnosti a rozhodnutí je vykonatelné (správní žaloba a kasační stížnost žalobce byly zamítnuty). 3. Soud I. stupně posoudil nároky žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1992 Sb.“) a uzavřel, že požadavek žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč odporuje dobrým mravům v situaci, kdy se žalobce záměrně vyhýbal splnění své povinnosti, jež mu byla uložena v řízení o přestupcích. Žalobu na zaplacení částky 1 000 000 Kč zamítl. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Co 149/2011-262 potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně, po právní stránce však věc posoudil odlišně. Dospěl k závěru, že žalované město Kuřim nebylo v této věci pasivně legitimováno, neboť povinnost po žalobci vymáhalo v rámci přenesené působnosti, proto bylo namístě žalobu zamítnout. Podle krajského soudu by bylo krajně problematické dovozovat, že ochrana zájmů v oblasti dopravních přestupků spojená s postihem za jejich porušení, by mohla spadat do samostatné působnosti obce. V těchto případech jde vždy o výkon přenesené působnosti, neboť zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen„ zákon o přestupcích“) v § 95a přímo stanoví, že působnosti stanovené obecnímu úřadu podle tohoto zákona, jsou výkonem přenesené působnosti. Samotný Městský úřad Kuřim rozhodnutí vydal jako„ správní orgán“ (§ 61 odst. 1a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Pojem správní orgán je imanentně spjat s působností v oblasti veřejné správy (§ 1 odst. 1 správního řádu), která náleží státu, tedy oblastí, která nespadá do správy obce a na kterou lze, v některých případech, její působnost ze státních orgánů přenést. Ve správní exekuci má obecní úřad postavení správního orgánu v orgánu obce (obecního úřadu) vykonávajícího působnost v oblasti veřejné správy a postupuje v ní jako orgán moci výkonné. Správní exekuce je správním řízením a za rozhodnutí v tomto řízení vydaná či za úřední postup v něm vykonaný, pokud tím měla být způsobena škoda, odpovídá jedině stát podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. Nic na tom nemění ani skutečnost, že ze zákona jsou výtěžky pokut příjmem obcí, protože se jedná toliko o určení, jak se hospodaří s částí veřejných prostředků. Přímým ustanovením, které žalobce postrádal, je ustanovení § 106 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 5. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 44 Co 149/2011-262, Nejvyšší soud jako soud dovolací částečně odmítl a částečně zamítl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3257/2012-282. Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu je patrno, že dovolatel nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, že exekuce správního rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení je výkonem přenesené působnosti a za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v rámci výkonu přenesené působnosti odpovídá stát v režimu zákona č. 82/1998 Sb. Podle dovolatele se v jeho případě uplatní § 8 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, podle kterého se jedná vždy o samostatnou působnost obce, pokud zvláštní zákon nestanoví, že jde o působnost přenesenou. Provádění daňové exekuce není zvláštním zákonem, zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, za výkon přenesené působnosti obce výslovně označeno, a tudíž nelze než dovodit, že jde o výkon působnosti samostatné. Podle odvolatele odvolací soud tato ustanovení nevzal v potaz a nečinil rozdíl mezi řízením správním a exekucí. Naprosto mylně dovodil druh působnosti podle toho, jaký druh rozhodnutí je exekvován. 6. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, neboť nastolenou otázku ve své judikatuře dosud neřešil. Konstatoval však, že dovolání není důvodné. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku v rozsahu dovoláním vytčeném, tj. zda může být žalovaná obec v této věci věcně pasivně legitimovaná, je zásadní odpověď na otázku, zda byl postup Městského úřadu Kuřim při výkonu rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení výkonem přenesené nebo samostatné působnosti obce. Pokud by byl tento postup výkonem přenesené působnosti, tj. výkonem státní moci, odpovídal by za jím způsobenou škodu i nemajetkovou újmu zásadně stát v režimu zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv žalovaný. 7. Nejvyšší soud zdůraznil, že„ žalované Město Kuřim je obcí s rozšířenou působností (srov. Příl. 2 zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností). Jeho městský úřad proto vykonával v přestupkovém řízení vedeném proti žalobci státní správu (srov. § 124 odst. 1 a odst. 4 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 53/2004 Sb., a § 53 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 436/2004 Sb.)“. 8. Nejvyšší soud dále konstatoval, že„ přestupkový zákon sám o sobě neupravuje postup při vymáhání pokut, které jsou za přestupek uloženy. V souladu s jeho § 51 se proto použije na výkon rozhodnutí o uložení pokuty obecný předpis o správním řízení, kterým byl v posuzované době zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Ten pro případ výkonu rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení o uložení pokuty odkazuje v § 106 odst. 3 na použití zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 230/2006 Sb. (dnes zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád), který ve svém § 1 odst. 4 předpokládá, že obecní úřad jako správce daně (viz § 1 odst. 3 téhož zákona) vykonává rozhodnutí vydané v rámci jeho působnosti v oblasti veřejné správy. Z uvedeného, ve spojení s níže vysvětleným účelem přestupkového zákona, vyplývá, že při výkonu rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení proti žalobci postupoval Městský úřad Kuřim v rámci přenesené působnosti, a žalobcem odkazované ust. § 8 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 186/2006 Sb., se neuplatní potud, že v dané věci nejde o samostatnou působnost obce, neboť ze zvláštního zákona (§ 106 odst. 3 správního řádu a § 1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) plyne, že jde o působnost přenesenou. Skutečnost, že je pokuta žalobci v rámci přestupkového řízení uložená příjmem žalované obce (srov. § 13 odst. 3 záko