24 C 135/2020 — Okresní soud Brno-Venkov

1.) Žalobou podanou soudu [datum] ve znění doplnění žaloby z [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 91.067,46 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 71.303 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy ze dne [datum] byla žalovanému dne [datum] vyplacena zápůjčka ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 134.537 Kč, když tato částka v sobě zahrnovala zápůjčku ve výši 50.000 Kč, obchodní úrok ve výši 63.537 Kč a administrativní poplatek ve výši 21.000 Kč. Žalovaný se celou dlužnou částku zavázal zaplatit v 41 měsíčních splátkách po 3.204 Kč a v 42. (závěrečné) splátce ve výši 3.173 Kč. První splátka byla splatná [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný podle smlouvy platil splátky jen částečně, když zaplatil dvě splátky v celkové výši 6.408 Kč Tyto splátky žalobkyně započetla v částce 843 Kč na jistinu, v částce 4.565 Kč na obchodní úrok a v částce 1.000 Kč na administrativní poplatek. Jelikož žalovaný další splátky nezaplatil, a to ani do 30 dnů od zaslání písemné výzvy, žalobkyně podle smlouvy svoji pohledávku vůči žalovanému zesplatnila k [datum]. Žalobkyně tvrdila, že po zesplatnění pohledávky žalovaný již nic nezaplatil a že ke dni podání žaloby dluží žalobkyni celkem částku 91.067,46 Kč. Tvrdila, že tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 49.157 Kč, dlužných úroků ve výši 17.396 Kč (kapitalizovaných do [datum]), dlužných administrativních poplatků ve výši 4.000 Kč (k tomu tvrdila, že na základě svého rozhodnutí se touto žalobou nedomáhá všech dlužných administrativní poplatků), dlužných zákonných úroků z prodlení (kapitalizovaných do [datum]) ve výši 3.668,01 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 16.096,45 Kč a z dlužných sjednaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. K nároku na smluvní pokutu žalobkyně tvrdila, že podle smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného se splácením zápůjčky sjednána smluvní pokuta před zesplatněním ve výši 0,5 % denně z aktuální dlužné částky, maximálně 500 Kč za každou jednotlivou splátku a nejvíce 3.000 Kč za kalendářní rok. Za dobu do zesplatnění žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 3.048 Kč. Dále tvrdila, že v případě zesplatnění zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně s tím, že smluvní pokuta může činit maximálně 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru. Za dobu od zesplatnění úvěru do [datum] žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 13.048,45 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyně konečně tvrdila, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a řízení zůstal pasivní. 3.) Skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva popsaná v žalobě, byla prokázána písemnou smlouvou o zápůjčce [číslo] z [datum] Smlouva byla podepsána zástupcem žalobkyně ([jméno] [příjmení]) i žalovaným. Smlouva prokazuje, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč při sjednání pevné úrokové sazby ve výší 55 % ročně, při sjednání administrativního poplatku ve výši 21.000 Kč (42 splátek po 500 Kč) s tím, že celkový dluh žalovaného z této smlouvy dosáhl částky 134.537 Kč. Podle smlouvy se žalovaný zavázal tento dluh zaplatit ve 42 měsíčních splátkách ve výši 3.204 Kč (1.- 41. splátka) a ve výši 3.173 Kč (42. splátka). Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal (bod [číslo] smlouvy) zaplatit v případě prodlení se splácením úvěru smluvní pokutu ve výši dle sazebníku, který byl součástí smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě odpovídá tvrzení žalobkyně v žalobě. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal (bod [číslo] smlouvy) zaplatit v případě nutnosti vymáhání pohledávek (náklady na upomínky apod.) zaplatit sankci ve výši 750 Kč (výše byla sjednána rovněž v sazebníku poplatků). Smlouva konečně prokazovala i tvrzení žalobkyně (bod [číslo]) o tom, že pokud žalovaný nesplní povinnost vyplývající ze smlouvy, a to uhradit včas splátku (ani do 30 dnů po zaslání písemné upomínky), mohla žalobkyně doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky prohlásit za splatnou, a to včetně příslušenství. 4.) Z potvrzení o mzdě žalovaného za [měsíce] [rok], z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období [období] a z formuláře příjmů a výdajů žalovaného k žádosti o spotřebitelský úvěr soud vzal za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posuzovala možnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr (jeho bonitu), když doklady, které sám žalovaný předložil, prokazovaly, že je schopen poskytnutý úvěr (zápůjčku) splácet. 5.) Z dopisu žalobkyně z [datum] a z podacího lístku z [datum] soud vzal za prokázané, že žalobkyně před zesplatněním vyzvala žalovaného k zaplacení vzniklého dluhu, který mu vznikl při splácení předmětného úvěru s tím, že byl současně upozorněn na možnost předčasného zesplatnění úvěru, pokud dluh nebude vyrovnán. 6.) Z oznámení žalobkyně z [datum] soud vzal za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru k [datum], když k tomuto datu vyčíslila dluh v celkové výši 74.610,69 Kč skládající se z dlužné jistiny 49.157 Kč, dlužných úroků 17.396 Kč, dlužných administrativních poplatků 4.000 Kč, dlužných zákonných úroků z prodlení 493,69 Kč a dlužné smluvní pokuty 3.564 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do [datum]. 7.) Z výpisu ze systému časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou (veřejně dostupné informace uváděné na webových stránkách České národní banky) soud vzal za prokázané, že v [měsíc] [rok] byla průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pro domácnosti ve výši 8,38 % ročně (platná pro úvěry v délce 1 - 5 let). 8.) Žalovaný v řízení netvrdil a neprokazoval, že žalobkyni nějaké dlužné částky zaplatil (mimoto, co žalobkyně sama uváděla v žalobě). Proto bylo vycházeno z tvrzení žalobkyně, že žalovaný do doby zesplatnění úvěru ([datum]) zaplatil celkem 6.408 Kč, když z toho žalobkyně 843 Kč započetla na jistinu, 4.565 Kč na úrok z úvěru a 1.000 Kč na administrativní poplatky. 9.) Na základě shora uvedených důkazů soud učinil skutkový závěr, který se víceméně shoduje s popisem skutkového děje uvedeného v žalobě (viz první část odůvodnění rozsudku) s tím, že současně bylo prokázáno, že průměrná úroková sazba u spotřebitelského úvěru podobného typu a ve stejné době činila 8,38 % ročně. 10.) Smlouvu, kterou mezi sebou účastníci dne [datum] uzavřeli, soud z právního hlediska hodnotil jako smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (občanský zákoník, dále jen o. z.). Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, závazkový vztah se rovněž řídil zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (zákon o spotřebitelském úvěru). V daném případě smlouva byla uzavřena v písemné formě a na základě uzavřené smlouvy žalobkyni jako úvěrující vznikla podle § 2395 o. z. povinnost poskytnout žalovanému jako úvěrovanému dohodnuté peněžní prostředky; naopak žalovanému vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni sjednané úroky. 11.) Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (případy tzv. absolutní neplatnosti právního jednání). 12.) Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13.) Soudní praxe opakovaně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) dospěla k závěru, že nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve výše uvedené věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud sjednané úroky téměř čtyřnásobně přesahovaly horní hranici obvyklé úrokové míry, je takovéto ujednání neplatné pro rozpor se zákonem. 14.) V daném případě z provedeného dokazování vyplynulo, že v době poskytnutí předmětného úvěru činila obvyklá úroková sazba u srovnatelného typu spotřebitelského úvěru 8,38 % ročně. Ve smlouvě, kterou účastníci uzavřeli, byla úroková sazba sjednána ve výši 55 % ročně. Lze tedy říci, že sjednaná úroková sazba více než 4,5násobně převyšovala obvyklou úrokovou sazbou. Z tohoto pohledu tedy část smlouvy o úvěru, která se týká úrokové sazby, je absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., ke kterému soud přihlédne i bez n