11 C 281/2019-67 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 5. 11. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 64 739 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že je vlastníkem pozemku v k. ú. [obec], a to pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² ostatní plocha, manipulační plocha a pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² ostatní plocha, manipulační plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú., a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov Nájemní smlouvou o nájmu pozemku ze dne [datum] pronajal žalobce žalovanému část pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² a dodatkem [číslo] k této smlouvě ze dne [datum] pronajal další část pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] o celkové výměře [číslo] m², takže celková plocha užívaná žalovaným byla [číslo] m² na výše označených pozemcích. Shora uvedeným dodatkem č. 1 bylo stanoveno nájemné v celkové výši měsíčně 53.503 Kč + 21% DPH, celkem 64 739 Kč měsíčně. Žalovaný toto nájemné po celou dobu pravidelně hradil. Ve smlouvě o nájmu pozemků je v článku IV. odst. 3 dohodnuto, že„ Obě smluvní strany mají právo vypovědět tuto smlouvu písemnou výpovědí doručenou druhé straně bez udání důvodu. Výpovědní lhůta činí dva měsíce a začne běžet v první den následujícího po měsíci, v němž byla taková výpověď doručena druhé straně“. V článku IV. odst. 5 je zdůrazněno, že„ Jakákoliv výpověď dle článku IV. musí být vyhotovena písemně a musí být doručena druhé straně“. Dne 1. 3. 2019 (pátek) byla Českou poštou, s. p. do poštovní schránky žalobce uložena výzva k vyzvednutí zásilky, kterou žalobce vyzvedl dne 5. 3. 2019. Předmětem zásilky byla výpověď smlouvy o nájmu pozemků ve znění dodatku [číslo]. Do emailové schránky žalobce byla zřejmě dne 27. 2. 2019 uložena zpráva obsahující výpověď z nájmu, ovšem bez jakýchkoliv zabezpečujících znaků, bez podpisu, tedy jako prostá zpráva. Vzhledem k nepřítomnosti obou jednatel (manželů) žalobce v tomto období, až do soboty 2. 3. 2019, otevřel jednatel žalobce tuto zprávu až dne 2. 3. 2019. Ve výpovědi ze strany žalovaného tento konstatoval, že výpovědní doba začne běžet dne 1. 3. 2019 a skončí dne 30. 4. 2019. Žalobce sdělil žalovanému, že z takto stanoveným během výpovědní lhůty nesouhlasí, neboť má za to, že platně došlo k doručení výpovědi až v měsíci březnu 2019, výpovědní doba tedy počne běžet dnem 1. 4. 2019 a skončí dnem 31. 5. 2019. Žalobce vystavil žalovanému fakturu i za měsíc květen 2019 na částku 64 739 Kč, přičemž tato částka byla splatnou do dne 29. 4. 2019. Tuto fakturu žalovaný odmítl zaplatit a neuhradil ji doposud. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku s právním rozborem věci, se kterým žalovaný nesouhlasí. Obranou žalovaného je odkaz na ustanovení § 570 o. z. – doručování vůči nepřítomné osobě, s tím, že dle závěrů žalovaného stačí doručit jakýkoliv úkon do emailové schránky, a to i jednostranný úkon, na jehož základě vznikají hmotněprávní účinky, i když tento úkon není ani podepsán zaručeným elektronickým podpisem, ale jde jen o prostou kopii naskenovaného textu. Jako rozhodné datum proto bere den 27. 2. 2019, i když žalobce objektivně neměl možnost se tento den s tímto textem pro nepřítomnost v sídle firmy seznámit. Žalobce v žalobě odkazoval na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek č. 26 Cdo 1926/2018 ze dne 11. 4. 2019, 26 Cdo 3716/2018 ze dne 22. 1. 2019. Zdůraznil, že účinky doručení nastávají vůči nepřítomné osobě dnem, kdy poprvé měla možnost se seznámit s obsahem zásilky. Soudy považují za účinné doručení jednostranného adresného hmotněprávního úkonu tehdy, jde-li o úkon, který se v listinné podobě (dopisem či telegramem obsahujícím projev vůle) dostane do sféry adresáta, a ten má objektivní příležitost se s obsahem takové zásilky seznámit. Je logické, že prostá emailová korespondence takové účinky mít nemůže, neboť neprokazuje, kdo zprávu odeslal, zda je opravdu projevem vůle osoby oprávněné takový hmotněprávní úkon učinit, když taková zpráva není opatřena žádným z uznávaných bezpečnostních prvků. Byla-li proto výpověď doručena do sféry žalobce až dne 1. 3. 2019, dvouměsíční výpovědní doba počíná běžet prvním dnem měsícem následujícího po doručení výpovědi, tedy 1. 4. 2009 a končí až dne 31. 5. 1019 a nájemce – žalovaný, je proto povinen uhradit nájemné i za měsíc květen 2019. Žalovaný nezpochybňuje doručení písemné zásilky adresované žalobci dnem 5. 3. 2019, nicméně za den počátku lhůty běhu výpovědní doby považuje den 1. 3. 2019 a ukončení dnem 30. 4. 2019. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 6. 2. 2020 pod č. j. 11 C 281/2019-13 platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor. 3. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce odmítá, navrhl jeho zamítnutí. K odůvodnění tohoto stanoviska uvedl, že nájem pozemku skončil dne 30. 4. 2019, tudíž žádné nájemné za květen 2019 žalobkyni nenáleží. Žalovaný zaslal žalobci výpověď nájemní smlouvy prostřednictvím elektronické pošty dne 27. 2. 2019. Žalovaný nezpochybňuje žalobcem citovaná ustanovení nájemní smlouvy. S žalobcem je ve shodě v tom, že žalovaný zaslal žalobci výpověď nájemní smlouvy prostřednictvím elektronické pošty dne 27. 2. 2019. Z žaloby není zřejmé, jaké„ zabezpečující znaky“ údajně výpověď smlouvy neměla. Výpověď smlouvy samozřejmě byla opatřena elektronickým podpisem. Dle žalovaného žaloba a argumentace v ní je značně nelogická a vnitřně rozporná. Žalobce na jednu stranu v žalobě tvrdí, že„ prostá emailová korespondence“ nemůže mít účinky písemného právního jednání a musí být v listinné podobě, na druhou stranu se přesto věnuje obsáhlé argumentaci ohledně doručování nepřítomné osobě, týkající se právě doručení výpovědi prostřednictvím elektronické pošty. Žalovaný zdůraznil, že právní jednání učinil elektronicky dne 27. 2. 2019, doručením prostřednictvím elektronické pošty, s tím, že tutéž výpověď zaslal žalobci současně i v listinné podobě prostřednictvím pošty (držitele poštovní licence), to považuje pouze za potvrzení již učiněného právního jednání, a toto jednání nemohlo samo o sobě vyvolat již žádné právní účinky, které nastalo již dnem 27. 2. 2019. Občanský zákoník nevylučuje, že by písemné právní jednání nemohlo být učiněno formou elektronické pošty, natož, že by muselo být učiněno ve formě fyzického papírového nosiče – dopisu, ba právě naopak. Ustanovení § 561 odst. 1 o. z., pouze vyžaduje k platnosti právního jednání v písemné formě podpis jednajícího a takovým podpisem je samozřejmě i elektronický podpis, přičemž občanský zákoník, ani žádný jiný právní předpis, nikde nevyžaduje, že by tento elektronický podpis musel při písemném právním jednání nutně být ve formě zaručeného či kvalifikovaného elektronického podpisu, ale postačí i„ prostý“ elektronický podpis, to je fakticky uvedení jména a příjmení na konci emailu ve spojení s mailovou adresou. To vyplývá, jak z nového zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, stejně jako z přímo aplikovatelného Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu. Je tedy nepochybné, že právní jednání bylo ze strany žalovaného učiněno písemně a platně. To žalobce ani nezpochybňuje, ale zpochybňuje okamžik doručení výpovědi, kdy výpověď byla doručena na oficiální adresu elektronické pošty žalobce [email] jako obchodní společnosti, uváděnou na všech obchodních listinách dne 27. 2. 2019, přičemž jednatel žalobce si tuto zprávu přečetl údajně až dne 5. 3. 2019, z čehož pak mylně začal dovozovat, že právní následky výpovědi nastaly až tímto přečtením. Žalovaný, kromě toho zdůrazňuje, že žalobce sice údajné přečtení zprávy dne 5. 3. 2019 v žalobě tvrdí, ale nijak neprokazuje, a žalovaný toto tvrzení má za nepravdivé. K tomu dodal, že české právo vychází z teorie dojití, tzn., že účinky právního jednání nastávají v okamžiku, kdy projev vůle nepřítomné osobě došel. A o dojití projevu vůle lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věci s tím, že se s tímto projevem vůle seznámil. V tomto případě došlo k doručení výpovědi na oficiální adresu elektronické pošty obchodní společnosti, to je podnikatele při podnikatelské činnosti. Adresát se tedy s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, nýbrž postačí, že se s ním mohl seznámit, což je právě tento případ, kdy při doručení emailu na oficiální adresu elektronické pošty obchodní společnosti lze za normálního běhu věcí předpokládat kontrolu a obsluhování schránky elektronické pošty zaměstnanci společnosti nebo pověřenými osobami. V případě elektronických projevů vůle se tak dostane projev vůle do sféry adresáta tehdy, kdy se uloží do emailové schránky. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že výpověď byla platně doručena dne 27. 2. 2019, běh výpovědní doby tedy jednoznačně započal v souladu s nájemní