34 C 66/2020-292 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 364.510,61 Kč s úrokem ve výši 26.635,61 Kč za dobu od 4. 11. 2013 do 14. 9. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 19.567,43 Kč za dobu od 4. 11. 2013 do 14. 9. 2018, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 364.510,61 Kč za dobu od 15. 9. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 364.510,61 Kč za dobu od 15. 9. 2018 do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena dne 4.11.2013 smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 500.000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 6,9 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit dlužnou částku úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 5.798 Kč, dostala se však do prodlení s neuhrazenými splátkami. Z tohoto důvodu byl úvěr dopisem ze dne 21.12.2017 zesplatněn. Žalovaná nadále dluží žalobci částku 410.713,65 Kč, která je tvořena jistinou dluhu ve výši 362.513,60 Kč, poplatky ve výši 1.997,01 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni 14.9.2018 v částce 26.635,61 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 14.9.2018 ve výši 19.567,43 Kč a dále sjednaným smluvním úrokem ve výši 6,9 % ročně z dlužné jistiny od 15.9.2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z jistiny od 15.9.2018 do zaplacení. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná odpor. V odůvodnění odporu uvedla, že částka uvedená v platebním rozkazu neodpovídá skutečné výši dluhu. Žalobce nespecifikuje, z čeho mají vyplývat požadované poplatky. Částka jistiny je dle názoru žalované„ vyúčtována chybně a neodpovídá skutečné výši dluhu dle splátkového kalendáře“. Dle názoru žalované nelze po dlužníkovi požadovat současně úrok z úvěru a úrok z prodlení. Podáním ze dne 13.5.2020 žalobce doplnil skutková tvrzení. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením pohledávky dne 20.9.2017, když neuhradila řádnou splátku ve výši 5.798 Kč. V období od září 2017 do prosince 2017 žalovaná nehradila splátky i přes opakované výzvy žalobce, žalobce proto úvěr zesplatnil dopisem ze dne 21.12.2017. Jistina dluhu ve výši 362.513,60 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým úvěrem 500.000 Kč a úhradami žalované na jistinu dluhu ve výši 137.487,12 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 26.635,61 Kč představuje sjednaný úrok ve výši 6,9 % ročně z částky dlužné jistiny za období od 21.8.2017 do 14.9.2018. Úrok z prodlení je vypočten v zákonné výši 8,05 % ročně za období od 20.2.2017 do 14.9.2017, a to vždy z konkrétní dlužné částky v daném měsíci do zesplatnění úvěru a z částky dlužné jistiny po zesplatnění do 14.9.2018. Žalované byly dále účtovány poplatky sjednané ve smlouvě, a to 2 x 500 Kč za upomínky, 2x 381 Kč za pojištění a 4 x 59 Kč za správu úvěru. Žalované byla doručena do vlastních rukou žaloba (dne 19.10.2018, č.l. 10 spisu) včetně doplnění (dne 21.6.2020, č.l. 165 spisu) a předvolání k prvnímu jednání ve věci (dne 25.6.2020), a to více než deset dnů před jeho konáním, přičemž byla výslovně soudem poučena, že pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být ve věci rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Právní zástupce žalobce se dostavil k prvnímu jednání ve věci konanému dne 30. srpna 2021 a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaná se k prvnímu jednání ve věci nedostavila. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno poprvé dne 25.6.2020. Podáním ze dne 15.7.2020 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu nemoci, k žádosti předložila kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ode dne 6.6.2019 a potvrzení ošetřujícího lékaře ze dne 10.7.2020, že žalovaná je v pracovní neschopnosti. Jednání proto bylo soudem odročeno na 14.9.2020, předvolání bylo žalované doručeno dne 31.7.2020. Dle sdělení ošetřující lékařky žalované ze dne 24.8.2020 žalobkyně trpí, s odkazem na sdělení jejího ošetřujícího specialisty MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], které [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Podáním ze dne 1.9.2020 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu nemoci. Dle potvrzení ošetřujícího lékaře ze dne 31.8.2020 zůstává zdravotní stav žalované nezměněn. S ohledem na uvedené ustanovil soud žalované opatrovníkem advokátku Mgr. [jméno] [příjmení], aby žalovanou zastupovala a hájila její zájmy v probíhajícím řízení. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka podala žalovaná odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.4.2021 bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že opatrovník se žalované neustanovuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že u žalované pominuly zdravotní důvody, které jí bránily v účasti při jednání soudu. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12.3.2021 vyplývá, že žalovaná je schopna se dostavit k soudnímu jednání, když zdravotní důvody, které tomu bránily, pominuly. Dle sdělení ošetřující lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10.3.2021 byla ukončena pracovní neschopnost žalované dne 15.9.2020, tohoto dne žalovanou viděla naposledy. Soud následně nařídil jednání na 14.7.2021, o jehož odročení požádala žalovaná dne 12.7.2021 s tím, že má zdravotní obtíže spojené s vedlejšími účinky po očkování proti nemoci Covid-19. Dále žalovaná předložila kopii lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9.4.2021, jejíž obsah je celý zakryt, mimo diagnózy [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (č.l. 278). Z této zprávy nevyplývá zdravotní stav žalované ani nemožnost její účasti při soudním jednání. Jednání bylo soudem odročeno na 30.8.2021 s tím, že žalovaná byla vyzvána, aby doložila potvrzení lékaře o ošetření v důsledku žalovanou uváděných obtíží bránících její účasti při jednání soud dne 14.7.2021 a dále pro případ dalších žádostí o odročení jednání byla žalovaná vyzvána, aby takové žádosti dokládala výslovným potvrzením lékaře o neschopnosti účastnit se soudního jednání z konkrétního důvodu. Podáním ze dne 22.8.2021 žalovaná podala žádost o odročení jednání, kterou dle svého vyjádření dokládá„ znaleckým posudkem, z něhož jednoznačně vyplývá, že žalovaná trpí smíšenou úzkostně depresivní poruchou, kterou nelze léčbou zásadně ovlivnit“. Dále uvedla zcela obecná tvrzení ohledně justičních omylů, které jí měly způsobit finanční ztráty. K výzvě soudu ve vztahu k doložení ošetření lékaře žalovaná sdělila, že konzultace s její lékařkou probíhají elektronickou formou a vyzvala soud„ ke sdělení ve lhůtě 7 dnů, jakým způsobem se její obtíže dokládají“. Okazovala-li žalovaná na znalecký posudek, ve skutečnosti se jedná o listinu (na č.l. 284 spisu), ze které nevyplývá, jakým konkrétním lékařem byla vystavena, listina není datována ani podepsána, a není z ní patrné ani to, že by žalované trpěla onemocněním, které by bránilo její účasti při soudním jednání. Soud proto shledal žádost o odročení jednání nedůvodnou. Důvodnost omluvy soud posuzuje dle informací, kterými od žalované disponuje ke dni jednání. Pokud by tedy žalovaná hodlala doplňovat omluvu po jednání soudu, je taková doplněná omluva opožděná. Z uvedeného je dle názoru soudu zřejmé, že žalovaná se dlouhodobě vyhýbá soudnímu jednání. Omluvy zasílá soudu bezprostředně před nařízeným soudním jednáním, zjevně v úmyslu tato jednání opakovaně mařit a tím oddalovat rozhodnutí ve věci samé. V žádostech žalované jsou uváděny zdravotní důvody, které však žalovaná ani následně nijak nedokládá. V případě, kdy zdravotní stav je ověřen soudem u ošetřujícího lékaře, vyplývá ze sdělení lékaře závěr, že žalovaná schopna účasti u soudního jednání je. Z vlastní činnosti je soudu známo, že žalovaná totožně postupuje v dalších řízeních u zdejšího soudu, jejichž předmětem je uplatnění pohledávek věřiteli vůči žalované (konkrétně se jedná o věci vedené pod sp. zn. 33 C 66/2020 a 34 C 162/2019, a to i ve vztahu k jednání nařízenému odvolacím soudem). V této souvislosti je třeba uvést, že i když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007 nebo rozhodnutí Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 238/2019). Soud proto v souladu s ustanovením § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ občanský soudní řád“), vzal tvrzení žalobce obsažená v žalobním návrhu o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá závěr, že žalovaná uzavřela s žalobcem úvěrovou smlouvu, řádně nehradila dlužné splátky a dluží tak žalobci částku 364.510,61 Kč s úrokem ve výši 26.635,61 Kč za dobu od 4. 11. 2013 do 14. 9. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 19.567,43 Kč za dobu od 4. 11. 2013 do 14. 9. 2018, s ú