41 C 124/2021-45 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 10. 12. 2020, ve znění doplnění žaloby ze dne 18. 10. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 000,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 5. 2015 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 12ti měsíčních splátkách ve výši 1 400 Kč, a to společně s úrokem ve výši 831 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 3 282 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 597 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 2 090 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 16 800 Kč. Dále uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátek, a to 5. až 12. splátky, když žalovaná celkem uhradila částku 5 800 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2020. Požadovala po žalované zaplacení nesplacené jistiny ve výši 671,12 Kč, úroku za sjednanou dobu úvěru ve výši 377,60 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 368,46 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 390,90 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 148,57 Kč, úrok vyčíslený od 23. 5. 2016 do postoupení pohledávky ve výši 4 523,57 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený do postoupení pohledávky ve výši 2 574,76 Kč a úrok z úvěru ve výši 15% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 714,12 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 091,72 Kč (sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 714,12 Kč a úroku ve výši 377,60 Kč). Závěrem uvedla, že žalovaná závazek nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaná předložila. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla příjem ve výši 18 700 Kč a výši měsíčních výdajů v částce 10 800 Kč. Uvedla rovněž, že bydlí u rodičů. Na základě těchto informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 400 Kč je dostatečná. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 5. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované finanční částku ve výši 10 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 12. měsíčních splátkách ve výši 1 400 Kč, když právní splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 831 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 3 282 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 597 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 2 090 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroků pro případ trvání smlouvy v délce 12 měsíců na 15% ročně. 5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku 5 800 Kč. 6. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2020, postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020. 7. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne 23. 11. 2020. 8. Z žádosti o úvěr žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši příjmu v částce 18 700 Kč a jméno zaměstnavatele, výdaje ve výši 2 000 Kč za bydlení a energie, doprava a jídlo ve výši 8 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 500 Kč a výdaje za telefon ve výši 800 Kč. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 5. 2015 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 12 měsíčních splátkách ve výši 1 400 Kč, když právní splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 831 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 3 282 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 597 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 2 090 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroků pro případ trvání smlouvy v délce 12 měsíců na 15% ročně. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tzn. ke dni 22. 5. 2015). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. 12. V posuzované věci učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Předně nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici od žalované pouze sdělení o jejích příjmech a výdajích. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně podstatné výdaje žalované nijak blíže nezjišťovala a neověřovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 9 odst. 1, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Jak vyplývá z již konstantní judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu) věřitel nedostojí své povinnosti uložené mu zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z informací získaných od spotřebitele. 16. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Protože v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná z této částky zaplatila pouze 5 800 Kč, náleží žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 4 200 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). 17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř.