41 C 178/2020-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným soudu dne 30. 7. 2020, ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 24. 2. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které dne 17. 3. 2017 poskytla na bankovní účet žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 9 920 Kč do12. 3. 2018, a to v jediné splátce. Dále tvrdila, že rámcová úvěrová smlouva a jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] byly uzavřeny elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty na její bankovní účet č. [bankovní účet], z něhož žalovaná odeslala tzv. verifikační platbu (odeslala ze svého účtu částku 1 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně). Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradila. A dále uvedla, že jí byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne 30. 10. 2019, kdy postoupení bylo žalované oznámeno přípisem dne 7. 1. 2020. Současně tvrdila, že žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2020. 2. K výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 24. 2. 2021 vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 047 Kč představující smluvní pokutu a částky 1 920 Kč představující kapitalizovaný úrok. 3. Žalovaná k žalobě uvedla, že od žalobkyně žádnou půjčku nepřevzala. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobkyně v prvé řadě soudu předložila k důkazu sjetinu formulářové smlouvy bez jakéhokoliv podpisu či ověření, která však neprokazuje uzavření smlouvy s žalovanou, či zda byla žalovaná s touto listinou vůbec seznámena. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalované, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovanou byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaná byla s textem smlouvy seznámena a vyslovila s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalované s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalované a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Za této situace by žalobkyně mohla předkládat jí vyhotovené tabulky a výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. Současně žalobkyně předložila soudu k důkazu výpis z účtu č. [bankovní účet] vedený u [anonymizována dvě slova], z něhož vzal soud za prokázané, že na tento účet byla dne 20. 3. 2017 poukázána částka ve výši 8 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně. Dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 7. 1. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, dopisem ze dne 9. 7. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. 5. Usnesením ze dne 10. 2. 2021, č. j. 41 C 178/2020-20, vyzval soud žalobkyni k doplnění svých tvrzení ohledně způsobu uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou a současně ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně k výzvě soudu vzala podáním ze dne 24. 2. 2021 žalobu částečně zpět co částky 1 047 Kč představované smluvní pokutou a částky 1 920 Kč. 6. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně tvrzení, že její právní předchůdkyně platně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla částku ve výši 8 000 Kč. Nadto žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalované při poskytování úvěru. 7. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platná smlouva a výpisem z účtu žalované bylo prokázáno, že žalovaná převzala částku 8 000 Kč, je tedy ji povinna vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. 9. Vzhledem k výši uvedenému soud výrokem I. zastavil řízení co do částky 1 047 Kč a 1 920 Kč na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. Dále výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 8. 1. 2020, tedy od data, kdy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu žalobkyní, když nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok III.). 10. S ohledem na výše uvedené soud již neposuzoval, zda právní předchůdkyně postupovala v souladu se zněním § 9 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., kdy však je toho názoru, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy bylo povinností žalobkyně (potažmo její právní předchůdkyně) s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná co do jistiny pohledávky, ohledně kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty nikoliv. Soud dospěl k závěru, že procesní neúspěch žalobkyně je nepatrný, a proto jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 368 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 968 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby po 200 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu (§ 11 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 800 Kč navýšeny o 21% DPH ve výši 168 Kč na částku 968 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).