42 C 90/2020 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 000 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částku 600 Kč a částku 1 755 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že žalobce jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů poskytl žalovanému na jeho žádost dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč splatný dne [datum]. Žalobce před poskytnutím úvěru posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, ověřil jeho totožnost pomocí ověřovací platby v částce 1 Kč z účtu žalovaného, z kopie občanského průkazu. Dle ujednání ve smlouvě žalobce zaslal žalovanému dvě upomínky k úhradě, čímž mu vznikly náklady, které naúčtoval žalovanému v souladu se smlouvou v částkách 450 Kč a 650 Kč. Dále byl žalobce nucen předat pohledávku k vymáhání inkasní agentuře, za což žalovanému v souladu se smluvním ujednáním vyúčtoval částku 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, žalobci tak vznikly náklady navíc. Žalobce v souladu se smluvním ujednáním naúčtoval žalobci i smluvní pokutu ve výši 600 Kč. Žalovaný se konečně ve smlouvě, kterou podepsal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem v částce 1 755 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr nesplatil, a to i přes upomínky žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce a žalovaný se k jednání, ač řádně předvoláni, bez omluvy nedostavili. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listinu – předsmluvní informace, na které jsou uvedeny údaje o žalobci jako zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, je uvedena výše spotřebitelského úvěru v částce 2 000 Kč, doba trvání 21 dní a celková částka k úhradě 3 800 Kč, z toho úrok 45 Kč a poplatek 1 755 Kč. Listina dále obsahuje informace o nákladech v případě opožděných plateb a o možném odstoupení od smlouvy. V místě podpisu je uvedeno: digitálně podepsáno s uvedením jména, příjmení a rodného čísla žalovaného, uvedením čísla IP adresy. Žalobce dále předložil listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na které je v místě podpisu strojově napsáno – digitálně podepsáno s uvedením označení žalobce, datem [datum], uvedením času a s uvedením označení žalovaného jménem, příjmením, rodným číslem, datem [datum], časem a číselným označením IP adresy. Jako smluvní strany jsou uvedeni účastníci tohoto řízení. Předmětem této smlouvy mělo být poskytnutí úvěru žalobcem ve výši 2 000 Kč žalovanému se splatností 21 dnů a povinností žalovaného hradit poplatek ve výši 1 755 Kč. Smlouva obsahuje další ustanovení týkající se prodlení, smluvních pokut, povinností při porušení smluvních ujednání úvěrovaným. Žalobce dále předložil kopii občanského průkazu žalovaného. Z potvrzení [právnická osoba], o obdržení tuzemské platby ze dne [datum], č. ú. [bankovní účet] soud zjistil, že na tento účet byla dne [datum] z účtu označeného jménem žalovaného poukázána platba v částce 1 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne [datum] u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] byla z tohoto účtu žalobce poukázána na účet č. [bankovní účet], z nějž dříve žalobce obdržel platbu 1 Kč, poukázána platba ve výši 2 000 Kč. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] na účet žalobce poukázal částku 1 Kč, čímž ve spojení s kopií občanského průkazu a označením účtu žalovaného, byla prokázána identita osoby poukazující platbu. Bylo rovněž prokázáno, že žalobce na účet žalovaného poukázal dne [datum] částku 2 000 Kč, kdy však není zřejmé, jaký byl účel této platby. Soud totiž nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným o obsahu, jak je obsahem předložené listiny. Žalobce totiž v žalobě neuvedl ničeho k tomu, jakým způsobem byla mezi účastníky tato smlouva uzavřena, jakým způsobem žalovaný obdržel jak předsmluvní informace, tak vlastní text smlouvy o úvěru, jakým způsobem následně smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu svým jednáním odsouhlasil, jak konkrétně došlo z jeho strany k podpisu smlouvy. Samotné předložení listiny, na níž je pouze strojově uvedena informace o žalovaném s uvedením čísla IP adresy, aniž by z tvrzení žalobce a dalších jím označených důkazů vyplývalo, že jde o IP adresu užívanou žalovaným a že jejím prostřednictvím nějakým způsobem odsouhlasil text žalobcem předložené smlouvy, nemůže být odsouhlasení smlouvy žalovaným, tedy právní jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy prokázáno. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Žalobce předložil dvě upomínky, a to upomínku ze dne [datum] spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne a upomínku ze dne [datum] spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne, kterými vyzýval žalovaného k úhradě částek v různé výši. Z poštovních podacích lístků soud zjistil, že cena za odeslání jedné upomínky činila 40 Kč. Žalobce tvrdil a žalovaný nerozporoval, že žalobci dosud ničeho nezaplatil. 5. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Posuzoval při tom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména vůbec netvrdil, jakým konkrétním způsobem došlo k uzavření smlouvy o úvěru, když žalobce pouze popsal proces ověření identity žalovaného prostřednictvím platby z jeho účtu, k níž dle předloženého důkazu došlo více než 1 rok před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobce neuvedl, jakým konkrétním způsobem žalovaný svým jednání potvrdil znění k důkazu předložené smlouvy o úvěru, když k tomu netvrdil ničeho. Není tak dosud zcela zřejmé, jakým jednáním žalovaného mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru o obsahu, jak byla předložena. Ze samotné listiny pak jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy prokázáno není, když sice obsahuje uvedení jistého čísla IP adresy, kdy z ní mělo zřejmě dojít k digitálnímu podepsání předložené listiny, k tomu, jak k tomu došlo a k tomu, že takový postup měl nahradit podpis žalovaného, však žalobce ničeho netvrdil. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se jí zavázal splatit ve lhůtě 21 dnů spolu s poplatkem ve výši 1 755 Kč, a že by se v případě neuhrazení dlužné částky zavázal hradit v žalobě specifikované poplatky za upomínání, smluvní pokutu či náklady na vymáhání pohledávky v uvedené výši. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil, nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo nepro jednatel žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o.s.ř.). 6. Za situace, kdy mezi žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, pak soud platbu žalobce na účet žalovaného ve výši 2 000 Kč považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný tak byl ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil, tedy žalobci. 7. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván, a to upomínkou ze dne [datum] a upomínkou ze dne [datum]. Pokud se žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč dle smluvních ujednání v úvěrové smlouvě, jejíž uzavření nebylo prokázáno, pak má soud za to, že žalobci lze přiznat pouze náklady spojené s uplatněním pohledávky v prokazatelné výši, kdy z poštovních podacích lístků ze dne