8 C 247/2021-57 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 7.491 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že osobní automobil [registrační značka] číslo [příjmení]: [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, avšak v období od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z jeho provozu. V tomto období byl jako vlastník nebo provozovatel tohoto vozidla evidován žalovaný. Základ příspěvku činí 7.191 Kč a odpovídá denní sazbě 47 Kč vynásobené počtem dnů 153. Žalobce nárokuje ještě poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku doporučeným dopisem. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Podle výpisu z registru vozidel je žalovaný veden od 12. 9. 2018 dosud jako vlastník a provozovatel osobního automobilu o zdvihovém objemu válců motoru [číslo] cm3 [registrační značka] shora uvedeného čísla [příjmení] [značka automobilu]. Do doby registrace vozidla na žalovaného náleží i žalované období od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019, které představuje 153 dní. Žalovaný měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla u [právnická osoba] pojistnou smlouvou [číslo] do 11. 2. 2019. V řízení nebylo zjištěno, že by v žalovaném období měl žalovaný ohledně tohoto vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Rozsudkem zdejšího soudu z 26. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] byl žalovaný zavázán k zaplacení příspěvku žalobci za totéž vozidlo za období předcházející, tedy 15. 2. 2019 – 31. 7. 2019. Dopisem z 1. 7. 2020, který byl žalovanému doručen 2. 7. 2020, vyzval žalobce žalovaného k zaplacení příspěvku do 60 dnů od doručení. Dopisem z 8. 10. 2020 upomenul žalobce žalovaného o zaplacení žalované částky, nebylo však zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně ze dne 13. 1. 2021, který byl téhož dne žalovanému odeslán doporučeně, dne 15. 1. 2021 byla zásilka uložena na poště, žalovaný si ji však nevyzvedl. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v § 1 odstavci 2, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle téhož zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, kromě účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může vozidlo provozovat pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, přičemž povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, jak je uvedeno v § 3 odst. 1 věty první citovaného zákona. Tentýž zákon ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastníkovi tuzemského vozidla anebo řidiči cizozemského vozidla v ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona. 5. Následky porušení zmíněné povinnosti obsahuje ustanovení § 4 téhož zákona, který v odstavci 1 stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti, což neplatí pouze tehdy, pokud bylo vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a osoba, zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte podle odstavce 3 jako součin počtu dní, kdy byla výše zmíněná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je ve smyslu odstavce 4 navíc povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle zmocnění v § 4 odst. 5 citovaného zákona Ministerstvo financí vyhláškou, přičemž jde o vyhlášku č. 205/1999 Sb. Pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3 včetně, je v § 2 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky stanovena denní sazba příspěvku na 47 Kč. Výše nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. 6. Výše příspěvku v daném případě představuje denní sazbu 47 Kč vynásobenou počtem dnů žalovaného období 153, což činí 7.191 Kč. K tomu je třeba připočítat náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a součet těchto částek činí žalovanou částku 7.491 Kč. 7. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobce, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobce uplatnit nárok u soudu. 8. První prokazatelnou výzvou, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, k úhradě příspěvku je dopis žalobce z 1. 7. 2020, který byl žalovanému doručen 2. 7. 2020 Lhůta 60 dnů od doručení této výzvy tedy trvala do 31. 8. 2020, a žalovaný se tak dostal podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení dnem následujícím 1. 9. 2020. Od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2012 Sb. Žalobce však požaduje zákonný úrok z prodlení až od 15. 9. 2020. 9. Úrok z prodlení však nebylo možné žalobci přiznat z celé žalované částky, když tato nepředstavuje celá jistinu. Jistinou je pouze příspěvek ve výši 7.191 Kč, a citované ustanovení § 4 odst. 3 zákona 168/1999 Sb., jednoznačně stanoví, co je míněno přesně výší příspěvku. V následujícím odstavci 4 jsou upraveny náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zcela odděleně, tyto náklady netvoří jistinu příspěvku, ale představují příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Příslušenstvím pohledávky jsou mimo jiné také úroky z prodlení. Žalobce tudíž požaduje úroky z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tedy příslušenství z příslušenství, což je v tomto případě nepřípustné. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci na jistině 7.191 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data 15. 9. 2020 do zaplacení, dále náklady 300 Kč spojené s uplatněním pohledávky, avšak bez úroku z prodlení. 11. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje nepatrnou část. Soud proto žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výše uvedenou výzvu k plnění. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 1.500 Kč podle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.134 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Náklady žalobce činí celkem 6.934 Kč. 12. Soud při stanovení výše odměny a paušálu nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Podle názoru soudu se nejedná o jednoduchou krátkou žalobu, kde postačuje malé množství skutkových tvrzení a mění se po