8 C 248/2021-49 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 3.171 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 1. 2021 do zaplacení. Tvrdí, že nákladní automobil [registrační značka] číslo [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, avšak v období od 21. 8. 2020 do 31. 8. 2020 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z jeho provozu. V tomto období byl jako vlastník nebo provozovatel tohoto vozidla evidován žalovaný. Základ příspěvku činí 2.871 Kč a odpovídá denní sazbě 261 Kč vynásobené počtem dnů 11. Žalobce nárokuje ještě poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku, avšak žalovaný dosud ničeho nezaplatil. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaný je podnikatelem, zapsaným v živnostenském rejstříku. Podle výpisu z registru vozidel byl žalovaný veden od 9. 4. 2019 do 9. 9. 2020 jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu o zdvihovém objemu válců motoru [číslo] cm3 shora uvedeného čísla [příjmení] tovární značky [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [registrační značka]. Do doby registrace tohoto vozidla na žalovaného náleží i žalované období od 21. 8. 2020 do 31. 8. 2020, které představuje 11 dní. Žalovaný měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla u [právnická osoba] pojistnou smlouvou [číslo] do 20. 8. 2020. V řízení nebylo zjištěno, že by v žalovaném období měl žalovaný ohledně tohoto vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Dopisem z 22. 10. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě příspěvku do 60 dnů od doručení. Téhož dne byl dopis žalovanému odeslán doporučeně a byl mu doručen dne 26. 10. 2020. Dopisem z 3. 2. 2021 upomenul žalobce žalovaného o zaplacení žalované částky, nebylo však zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán. Dopisem z 5. 3. 2021, doručeným dne 23. 3. 2021, urgoval žalobce žalovaného o zaplacení dluhu. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně ze dne 14. 4. 2021, který byl žalovanému odeslán doporučeně téhož dne, žalovaný si ho však nevyzvedl v úložní době na poště. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v § 1 odstavci 2, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle téhož zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, kromě účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může vozidlo provozovat pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, přičemž povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, jak je uvedeno v § 3 odst. 1 věty první citovaného zákona. Tentýž zákon ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastníkovi tuzemského vozidla anebo řidiči cizozemského vozidla v ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona. 5. Následky porušení zmíněné povinnosti obsahuje ustanovení § 4 téhož zákona, který v odstavci 1 stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti, což neplatí pouze tehdy, pokud bylo vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a osoba, zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte podle odstavce 3 jako součin počtu dní, kdy byla výše zmíněná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je ve smyslu odstavce 4 navíc povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle zmocnění v § 4 odst. 5 citovaného zákona Ministerstvo financí vyhláškou, přičemž jde o vyhlášku č. 205/1999 Sb. Pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 12.000 kg, je v § 2 odst. 1 písm. q) citované vyhlášky stanovena denní sazba příspěvku na 261 Kč. Výše nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představuje částku 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. 6. Výše příspěvku v daném případě představuje denní sazbu 261 Kč vynásobenou počtem dnů žalovaného období 11, což činí 2.871 Kč. K tomu je třeba připočítat náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a součet těchto částek činí žalovanou částku 3.171 Kč. 7. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobce, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobce uplatnit nárok u soudu. 8. První prokazatelnou výzvou, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, k úhradě příspěvku je dopis žalobce z 22. 10. 2020, který byl žalovanému doručen 26. 10. 2020 Lhůta 60 dnů od doručení této výzvy tedy trvala do 28. 12. 2020, a žalovaný se tak dostal podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení dnem následujícím tedy 29. 12. 2020. Od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2012 Sb. Žalobce však požaduje zákonný úrok z prodlení až od 6. 1. 2021. 9. Úrok z prodlení však nebylo možné žalobci přiznat z celé žalované částky, když tato nepředstavuje celá jistinu. Jistinou je pouze příspěvek ve výši 2.871 Kč, a citované ustanovení § 4 odst. 3 zákona 168/1999 Sb., jednoznačně stanoví, co je míněno přesně výší příspěvku. V následujícím odstavci 4 jsou upraveny náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zcela odděleně, tyto náklady netvoří jistinu příspěvku, ale představují příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Příslušenstvím pohledávky jsou mimo jiné také úroky z prodlení. Žalobce tudíž požaduje úroky z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tedy příslušenství z příslušenství, což je v tomto případě nepřípustné. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci na jistině 2.871 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data 6. 1. 2021 do zaplacení, dále náklady 300 Kč spojené s uplatněním pohledávky, avšak bez úroku z prodlení. 11. Žalobce neměl ve sporu úspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu mu soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení 5.119 Kč. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výše uvedenou výzvu k plnění. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 819 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. 12. Soud při stanovení výše odměny a paušálu nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Podle názoru soudu se nejedná o jednoduchou krátkou žalobu, kde postačuje malé množství skutkových tvrzení a mění se pouze malé množství údajů. Odměnu ve výši 200 Kč za úkon po