8 C 287/2020-76 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 4.514 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11. 12. 2018 do zaplacení. Tvrdí, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg [registrační značka] číslo [příjmení]: [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, avšak v období od 27. 2. 2018 do 16. 4. 2018 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z jeho provozu. V tomto období byl jako provozovatel a vlastník tohoto vozidla evidován žalovaný. Základ příspěvku činí 4.214 Kč a odpovídá denní sazbě 86 Kč vynásobené počtem dnů 49. Žalobce nárokuje ještě poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek. Žalovaný ničeho nezaplatil ani na výzvu žalobce. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Podle výpisu z registru vozidel a karty vozidla byl žalovaný veden od 26. 2. 2018 do 20. 4. 2018 jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu skříňového [registrační značka] shora uvedeného čísla [příjmení] [značka automobilu] obchodního označení [anonymizováno 6 slov]. Do doby registrace tohoto vozidla na žalovaného náleží i žalované období od 27. 2. 2018 do 16. 4. 2018, které představuje 49 dní. Žalovaný měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla u [právnická osoba], pojistnou smlouvou [číslo] do 26. 2. 2018. Tentýž druh pojištění k předmětnému vozidlu byl sjednán u [právnická osoba], pojistnou smlouvou [číslo] až od 17. 4. 2018. V řízení nebylo zjištěno, že by v žalovaném období měl žalovaný ohledně tohoto vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Dne 9. 11. 2018 byla žalovanému doručena výzva k úhradě příspěvku ze dne 26. 10. 2018, v níž žalobce poskytl žalovanému k zaplacení lhůtu 30 dnů. Dopisem z 21. 12. 2018 upomenul žalobce žalovaného o zaplacení žalované částky, nebylo však zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán. Dopisem z 15. 2. 2019 žalobce znovu upomenul žalovaného o úhradu žalované částky, zásilka byla 18. 2. 2019 doručena žalovanému. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně ze dne 26. 3. 2019, který byl žalovanému odeslán doporučeně téhož dne. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v § 1 odstavci 2, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle téhož zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizeno. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, kromě účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může vozidlo provozovat pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, přičemž povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, jak je uvedeno v § 3 odst. 1 věty první citovaného zákona. Tentýž zákon ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastníkovi tuzemského vozidla anebo řidiči cizozemského vozidla v ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona. 5. Následky porušení zmíněné povinnosti obsahuje ustanovení § 4 téhož zákona, který v odstavci 1 stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti, což neplatí pouze tehdy, pokud bylo vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a osoba, zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte podle odstavce 3 jako součin počtu dní, kdy byla výše zmíněná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je ve smyslu odstavce 4 navíc povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle zmocnění v § 4 odst. 5 citovaného zákona Ministerstvo financí vyhláškou, přičemž jde o vyhlášku č. 205/1999 Sb. Pro nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, odlišný od nákladního automobilu, který má být v registru silničních vozidel jako tahač návěsů nebo tahač přívěsů, je v § 2 odst. 1 písm. o) citované vyhlášky stanovena denní sazba příspěvku na 86 Kč. Výše nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představuje částku 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. 6. Výše příspěvku v daném případě představuje denní sazbu 86 Kč vynásobenou počtem dnů žalovaného období 49, což činí 4.214 Kč. K tomu je třeba připočítat náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a součet těchto částek činí žalovanou částku 4.514 Kč. 7. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobce, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobce uplatnit nárok u soudu. 8. První prokazatelnou výzvou, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, k úhradě příspěvku je dopis žalobce z 26. 10. 2018, který byl žalovanému doručen 9. 11. 2018 Lhůta 30 dnů od doručení této výzvy tedy trvala nejdéle do 9. 12. 2018, a žalovaný se tak dostal podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení dnem následujícím 10. 12. 2018, a od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2012 Sb. Žalobce však žádá úrok z prodlení až od 11. 12. 2018. 9. Úrok z prodlení však nebylo možné žalobci přiznat z celé žalované částky, když tato nepředstavuje celá jistinu. Jistinou je pouze příspěvek ve výši 4.214 Kč, a citované ustanovení § 4 odst. 3 zákona 168/1999 Sb., jednoznačně stanoví, co je míněno přesně výší příspěvku. V následujícím odstavci 4 jsou upraveny náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zcela odděleně, tyto náklady netvoří jistinu příspěvku, ale představují příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Příslušenstvím pohledávky jsou mimo jiné také úroky z prodlení. Žalobce tudíž požaduje úroky z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tedy příslušenství z příslušenství, což je v tomto případě nepřípustné. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci na jistině 4.514 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.214 Kč od 11. 12. 2018 do zaplacení, a dále náklady 300 Kč spojené s uplatněním pohledávky, avšak bez úroku z prodlení. 11. Žalobce měl ve sporu neúspěch v nepatrné části předmětu řízení, a proto mu soud přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 819 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Náklady žalobce tak představují 5.119 Kč. 12. Soud při stanovení výše odměny a paušálu nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Je sice pravdou, že žalobce podal k podepsanému soudu ještě další žalo