11 C 308/2021-68 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 16 736,80 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být zaplacen nejpozději do [datum]. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru, příp. poplatku za prodloužení termínu splatnosti. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registru na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístupy jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], což bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne [datum]. Dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici, vyslechl žalovaného jako účastníků řízení. Z těchto důkazů bylo zjištěn následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč, a to dne [datum] a žalovaný se zavázal takto vyplacený úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 8 736,80 Kč, tedy se zavázal uhradit částku 16 999,81 Kč. Žalovaný byl v této smlouvě č. [anonymizováno] [číslo] identifikován jménem a příjmením, datem narození a rodným číslem, adresou trvalého bydliště i doručovací adresou, občanským průkazem, e-mailovou adresou a bankovním účtem. Na smlouvě chyběl originální podpis žalovaného. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že částka 8 000 Kč měla být dne [datum] zaslána na protiúčet [bankovní účet], a to pod variabilním symbolem [číslo]. Číslo účtu, které bylo uvedeno na tomto potvrzení, odpovídalo číslu účtu ve smlouvě a rovněž variabilní symbol odpovídal rodnému číslu žalovaného. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi postupitelem společností [právnická osoba] a postupníkem žalobce. Soudu byl předložen seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena a rovněž soudu bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávek z [datum] včetně dokladu o jeho doručování (podací lístek). 6. Ze zprávy [právnická osoba] [příjmení] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je veden na majitele – žalovaného s tím, že na tento účet byla dne [datum] připsána částka ve výši 8 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 7. Na první ústní jednání ve věci, na které se dostavil žalovaný, předložil tento soudu výpis z účtu č. [bankovní účet], který je [právnická osoba] veden na žalovaného a ze kterého bylo zjištěno, že dne [datum] na účet společnosti [právnická osoba] zasla žalovanýl částku 1 000 Kč a dne [datum] na účet společnosti [právnická osoba] zaslal žalovaný částku 8 500 Kč. Z toho lze učinit závěr, že půjčku, kterou od právního předchůdce žalobce čerpal, žalovaný zaplatil ještě před podáním žaloby k soudu. 8. Vzhledem k této skutečnosti žalobce podal k soudu částečné zpětvzetí žaloby, kterým vzal žalobu částečně zpět, co do částky 9 500 Kč a příslušenství z této pohledávky. S tímto částečným zpětvzetím žalovaný vyslovil souhlas a soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil (výrok II. rozsudku). 9. Na ústním jednání dne [datum] se soud dotazoval žalovaného, jakým způsobem byla prověřena jeho úvěruschopnost právním předchůdcem žalobce. Tento uvedl, že byly prověřovány jeho příjmy, které dokladoval. Jeho osobní, majetkové poměry nebyly prověřovány, nepamatoval si, že by byl dotazován na případné další závazky, které musí platit. Podle něj úvěruschopnost jeho osoby před tím, než uzavřel smlouvu s právním předchůdcem žalobce, nebyla řádně prověřována. 10. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník č. 89/2012 Sb., a dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. 13. Dle § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 217/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativnímu důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť př