29 C 15/2021-73 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 11. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 300 Kč představující neuhrazené převozy žalovaného sanitním vozem na záchytnou stanici ze zdravotnického zařízení žalobce ve dnech 25. 7. 2018 a 25. 3. 2019. 2. Ve věci vydaný platební rozkaz podepsaného soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 29 C 15/2021-14 byl zrušen usnesením ze dne 23. 8. 2021, č.j. 29 C 15/2021-35, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že by dlužnou částku uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 3. 3. 2022. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření a předvoláním k jednání byly žalovanému doručeny do vlastních rukou v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), fikcí doručení. K nařízenému jednání se žalovaný, ač byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, žalobce se z jednání soudu omluvil, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl o jednání v nepřítomnosti účastníků. 4. Z listin předložených žalobcem soud vzal za prokázaný tento skutkový stav. Žalobce byl ošetřen v [ulice] [anonymizováno] nemocnici, [anonymizována dvě slova] nemocnici v [obec] ve dnech 25. 7. 2018 a 25. 3. 2019. Ošetřující lékař [ulice] [anonymizováno] nemocnice vydal ve dnech 25. 7. 2018 a 25. 3. 2019 příkazy ke zdravotnímu transportu žalovaného na záchytnou stanici v příkazech specifikovanou. Z obou zdravotních příkazů dále vyplývá, že ošetřující lékař žalovanému diagnostikoval akutní intoxikaci (dle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, 10 - kód F100). Náklady na převoz žalobce vyúčtoval fakturami [číslo] ze dne 8. 8. 2018 ve výši 2 650 Kč včetně DPH, se splatností do 22. 8. 2018 a [číslo] ze dne 9. 4. 2019 v téže výši 2 650 Kč včetně DPH, se splatností do 23. 4. 2019. Vyúčtovaná cena převozu sanitním vozem na záchytnou stanici odpovídá ceníku žalobce platnému v období převozu, tyto částky nebyly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění žalovaného. Žalovaný uvedené faktury v době jejich splatnosti, ani později neuhradil, a to přes zaslanou upomínku ze dne 5. 3. 2019 a předžalobní upomínku žalobce ze dne 18. 11. 2020, která byla žalovanému doručována taktéž na evidovanou adresu trvalého pobytu žalovaného. Taktéž citované faktury byly žalovanému odesílány, jak vyplývá z předložených doporučených zásilek, na evidovanou adresu trvalého pobytu žalovaného. 5. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci náklady za převoz do protialkoholní záchytné stanice je dána § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Podle § 89e odst. 1 citovaného zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle odst. 2 téhož ustanovení neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, Probační a mediační služba, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami. Kdo hradí náklady, nese též náklady na dopravu do záchytné stanice. 6. Jelikož žalobce zcela prokázal důvodnost uplatněného nároku vůči žalovanému na úhradu převozu sanitním vozem žalobce na záchytnou stanici v obou nárokovaných případech, přešlo důkazní břemeno na žalovaného, na kterém bylo, aby tvrdil a prokazoval, že částky vyúčtované předmětnými fakturami žalobci již uhradil, příp. že žalobci nárok na zaplacení těchto částek nevznikl. 7. Žalovaný v posuzované věci nicméně ničeho netvrdil a neprokazoval, soud proto žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení obou specifikovaných faktur, tedy částky v celkové výši 5 300 Kč, včetně úroků z prodlení, kdy tento nárok vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur. Požadovaná výše úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 1 600 Kč. Částka 1 000 Kč představuje náhradu zaplaceného soudního poplatku, částka 600 Kč pak paušální náhradu hotových výdajů žalobce dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dva úkony, konkrétně předžalobní výzvu a žalobu, při sazbě 300 Kč za úkon. 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro stanovení lhůty prodloužené soud neshledal důvod.