29 C 38/2022-37 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 122 301,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr 500 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit úroky 24 % z jistiny, jistina měla být vrácena 15. 6. 2020, úroky se zavázal splácet pravidelně měsíčně v částce 10 000 Kč. Celková částka, kterou se zavázal žalovaný zaplatit, byla 622 301,37 Kč, skládající se z jistiny 500 000 Kč a úroku 122 301,37 Kč. Žalovaný dobrovolně neplnil, žalobce přistoupil k exekučnímu vymáhání, a to konkrétně 345 000 Kč, tato částka byla exekučně vymožena. Žalovaný uhradil žalobci 11 splátek na úrok po 10 000 Kč, celkem 110 000 Kč za období 7/ 2019 až 5/ 2020, 30 000 Kč v hotovosti na splátkách úroků (3 splátky za období 6/ 2020 až 8/ 2020), 15 000 Kč bezhotovostně převodem dne 18. 10. 2 020 Kč a 345 000 Kč dne 6. 1. 2022 prostřednictvím exekutorského úřadu. Co do zbývající částky neuhradil žalovaný ničeho, zbývá mu uhradit 122 301,37 Kč a dále smluvní úrok z prodlení, který byl smluven na částku 0,1 % z dlužné částky denně. U jednání právní zástupce žalobce k dotazu soudu doplnil, že není schopen, konkrétně tvrdit, kdy přesně byla zaplacena částka 30 000 Kč v hotovosti žalovaným, kdy žalobce je schopen pouze tvrdit, že tato částka byla zaplacena ve třech splátkách po 10 000 Kč na úroky za období červen až srpen 2020. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, k žalobě se vyjádřil písemně podáním ze dne 10. 2. 2022 (čl. 24), ve vyjádření uvedl, že žalobu považuje za zmatečnou, neboť žalovaný již svému závazku vyplývajícímu z notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka] ze dne 18. 6. 2019 dostál, když vymáhaná částka byla uhrazena, jak vyplývá z exekučního spisu. Není mu tedy zřejmé, čeho se žalobce v řízení domáhá a na základě jakého právního titulu. Pokud žalobce odkazuje na smlouvu o úvěru, tuto žalovaný považuje za neplatnou, neboť on je spotřebitel a jako spotřebitel je v závazkových vztazích chráněn a smlouva o úvěru musí splňovat náležitosti spotřebitelského úvěru. U jednání žalovaný doplnil, že sjednaný úrok (právní zástupce žalovaného měl pravděpodobně na mysli sjednaný úrok z prodlení) ve výši 0,1 % považuje za nepřiměřený, jedná se dle něj o úročení úroků. 3. Žalovaný byl u jednání poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom smyslu, že je povinen doplnit konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů k tvrzené neplatnosti úvěrové smlouvy, po tomto poučení žalovaný uvedl, že smlouva o úvěru obchází ustanovení o. z., že žalovaný si půjčoval nikoliv na úvěr, půjčoval si jako občan, tedy v pozici spotřebitele, tudíž i sjednané úroky jsou v rozporu se zákonem, rovněž bylo zneužito postavení žalovaného, ten byl uveden v omyl, když žalobce s ním sepsal smlouvu o úvěru, místo toho, aby ho postavil do pozice spotřebitele. Plnění, které bylo vydáno v exekučním řízení, kdy byla rovněž podepsána směnka, to vše bylo nad rámec ochrany spotřebitele. 4. Při zjišťování skutkového stavu soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků a dále z listinného dokazování, které soud provedl listinami dle návrhu žalobce a listinami z exekučního spisu. 5. Mezi účastníky nebylo sporné uzavření předmětné úvěrové smlouvy, jejíž platnost však zpochybňoval žalovaný, který tvrdil, že není platná (viz výše vyjádření žalovaného). Z předmětné úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že byla uzavřena mezi účastníky dne [datum], oběma účastníky podepsána, podpis žalovaného byl úředně ověřen. Byla uzavřena žalobcem na straně úvěrujícího a žalovaným na straně úvěrovaného s odkazem na ustanovení § 2395 o. z. Z článku I bodu 2 vyplývá, že žalobce při sjednání smlouvy deklaroval, že nejedná v rámci podnikatelské činnosti, nýbrž se jedná o jeho soukromé prostředky. Z článku I bod 6 vyplývá, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že zvážil veškerá omezení, negativní následky a smluvní pokuty k němu se vztahující a vyplývající ze smlouvy pro případ, že poruší smluvní závazky, kdy smluvní ujednání považuje co do jejich povahy a rozsahu za spravedlivé, přiměřené a v souladu s dobrými mravy, a to především vzhledem k významu zajištěné povinnosti, k nákladům věřitele a rizikům věřitele. V článku II se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a uhradit úroky. V článku III se dohodli, že částku úvěru poskytne žalobce žalovanému po podpisu smlouvy na bankovní účet číslo [bankovní účet], kdy dnem čerpání úvěru je den, kdy je úvěr připsán uvedený účet. V článku IV v bodě 1 se žalovaný zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí úvěru úrok ve výši 24 % ročně za dobu poskytnutí úvěru do vrácení finančních prostředků, v bodě 3 se dohodli, že pokud bude žalovaný v prodlení, zavázal se uhradit žalobci úroky z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V bodě 4 žalovaný prohlásil, že s výší úroku za poskytnuté finanční prostředky souhlasí a nepovažuje je za jakkoli nepřiměřenou či odporující dobrým mravům. V článku V bylo upraveno splácení úvěru, kdy v bodě 1 byla ujednána úhrada úroků z úvěru a žalovaný se zavázal je splácet pravidelně měsíčně od měsíce následujícího po poskytnutí úvěru vždy k 25. dni v měsíci ve výši 10 000 Kč, když zbývající úroky jsou splatné spolu s jistinou. V bodě 2 bylo sjednáno, že jistinu je povinen žalovaný zaplatit žalobci jednorázově dne 15. 6. 2020. V bodě 5 se účastníci dohodli, že platbami žalovaného na úvěr dle smlouvy jsou uhrazeny nejprve úroky z jistiny, poté náklady vzniklé při plnění smlouvy, smluvní pokuty, úroky z prodlení, v poslední řadě je hrazena jistina úvěru. V článku X v bodě 5 účastníci smlouvy prohlásili, že při jednání o smlouvě měli rovné postavení a žádná ze smluvních stran nejednala z pozice slabší smluvní strany, že podmínky smlouvy nebyly určeny jen jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů a že každá ze smluvních stran měla skutečnou a faktickou možnost obsah smlouvy ovlivnit, na závěr se smluvní strany ujistily, že ujednání ve smlouvě považují za učiněná v oboustranné dobré víře a v souladu s dobrými mravy. 6. Důkaz byl dále proveden notářským zápisem ze dne 18. 6. 2019 číslo sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], sepsaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem v [obec], ve kterém účastníci stvrdili uzavření předmětné úvěrové smlouvy a svolili, aby podle notářského zápisu mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, jestliže svou povinnost žalovaný řádně nesplní, účastníci v notářském zápisu prohlásili, že uzavřeli dne [datum] předmětnou smlouvu o úvěru, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalobci 500 000 Kč, dále žalovaný prohlásil, že popsaný úvěr v uvedené výši obdržel bezhotovostní platbou na číslo účtu specifikované ve smlouvě, a to dne 10. 6. 2019, žalovaný dále prohlásil, že se ve smlouvě zavázal uhradit jistinu ve výši 500 000 Kč žalobci nejpozději do 15. 6. 2020. Dále prohlásil žalovaný v notářskému zápisu, že se zavázal uhradit žalobci na základě smlouvy smluvený úrok za období poskytnutí úvěru do 15. 6. 2020, a to ve výši 24 % ročně. Dále v notářském zápisu žalovaný prohlásil, že v předmětné úvěrové smlouvě se zavázal uhradit žalobci smluvené úroky po 10 000 Kč měsíčně s účinností od 25. 7. 2019 do 25. 5. 2020. 7. Podle názoru soudu tak bylo výše uvedenou smlouvou o úvěru a notářským zápisem nepochybně prokázáno, že úvěrová smlouva byla uzavřena s obsahem dle odst. 5. Pokud žalobce tvrdil, že bylo zneužito postavení žalovaného a tento byl uveden v omyl, když žalobce s ním sepsal smlouvu o úvěru namísto toho, aby ho postavil do pozice spotřebitele (viz protokol z jednání čl. 30), pak takové tvrzení prokázáno nebylo. Jednak se jedná podle názoru soudu o tvrzení nedostatečné, nebylo konkrétně tvrzeno, jakým způsobem mělo být zneužito postavení žalovaného, jakým způsobem měl být uveden v omyl, a to ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání. Bylo naopak prokázáno, že žalovaný uzavíral smlouvu s plným vědomím, že smlouva o úvěru je uzavírána mezi dvěma fyzickými osobami, kdy žalobce není podnikatelem v oblasti poskytování úvěrů, kdy takové přímé prohlášení žalobce vyplývá ze smlouvy o úvěru. Že byla smlouva uzavřena jako smlouva o úvěru plyne přímo ze samotného označení smlouvy, z odkazu na zákonné ustanovení, kdy žalovaný opakovaně ve smlouvě prohlašuje souhlas se smluvními ujednáními, výslovně v závěrečných ustanoveních, jak bylo výše uvedeno prohlásil, že měl rovné postavení, nebyl v pozici slabší smluvní strany, obsah smlouvy a smluvní podmínky nebyly určovány pouze jednou ze smluvních stran a měl možnost je měnit. Tvrzení žalovaného o tom, že byl uveden v omyl tak považuje soud za ryze účelové. 8. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný z titulu uzavřené smlouvy zaplatil žalobci 11 splátek na smluvený úrok po 10 000 Kč za období od července 2019 do května 2020, tedy 110 000 Kč, dále 30 000 Kč v hotovosti v období od června do srpna 2020, dále částku 15 000 Kč dne 18. 10. 2020 a částku 345 000 Kč dn