29 C 47/2022-35 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 26. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 530 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% od 4. 8. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaná cestovala v níže uvedený den vozidlem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobcem (metrem), přičemž se na výzvu neprokázala přepravnímu kontrolorovi jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobce požadoval jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které ovšem žalovaná nezaplatila. 2. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bez nařízení jednání, jelikož žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, přičemž ve výzvě byla ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. poučena, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] zjistil, že žalovaná se dne 3. 8. 2021 přepravovala prostředkem veřejné dopravy osob provozovaným žalobcem – linkou [anonymizována dvě slova], přičemž se na výzvu kontrolora neprokázala jízdním dokladem. Žalovaná přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč při sepisování zápisu o provedené kontrole nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému přitom vyplývá z Tarifu a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 10. 2021 ve spojení s potvrzením České pošty, s.p. o odeslání písemnosti soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil takto. Mezi účastníky řízení vznikl právní poměr vyplývající ze smlouvy o přepravě osoby, kterou se ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ohledně podrobnější úpravy osobní přepravy odkazuje § 2578 občanského zákoníku na jiné právní předpisy, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. V případě provozování veřejné dopravy osob prostřednictvím metra se jedná o zákon č. 266/1994 Sb. o dráhách, vyhlášku č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] ve spojení s tarifem. Ve smyslu § 2550 občanského zákoníku vzniklo smlouvou o přepravě osoby žalované právo, aby ji [název žalobkyně], přepravce, ve shora uvedeném dni přepravil do místa určení řádně a včas, a žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci stanovené jízdné. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dopravci jízdné, vznikla jí dále povinnost vedle jízdného zaplatit i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Nárok žalobce v případě linky [anonymizováno], kdy jde o linku [anonymizováno], vychází z § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách a dále z § 7 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a Smluvních přepravních podmínek PID ve spojení s tarifem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobce důvodný. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal ode dne následujícího po vyhotovení zápisu o provedené přepravní kontrole úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože řízení ve věci bylo zahájeno po 1. 7. 2014 a jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobci nahradit k rukám právního zástupce žalobce. 7. Ke splnění uložené povinnosti byla žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta v trvání tří dnů.