29 C 51/2022-52 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 30. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 119,87 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o osobním účtu [obec] [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen osobní účet. Následně právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, přičemž úvěr byl čerpán prostřednictvím debetní karty. Žalovaný byl zároveň dle Smlouvy o úvěru povinen platit právnímu předchůdci žalobce roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným ceníkem. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím bankomatu ATM006263 umístěného na adrese [adresa], pomocí PIN kódu, který je elektronickým podpisem (dle čl. V bodu 8 Smlouvy o úvěru). Nedílnou součástí Smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“). Dle VOP se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany právního předchůdce žalobce žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, a proto právní předchůdce žalobce převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 12. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením, tj. ve výši 18,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 1. 12. 2020 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Žalovaná pohledávka sestává z jistiny ve výši 24 119,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 795,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 002,3 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 119,87 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 24 119,87 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021, a to s účinností ke dni 1. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 28. 6. 2022, právní zástupce žalobce se z jednání omluvil, přičemž uvedl, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Smlouvou o osobním účtu ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu. Ze žádosti o vydání debetní karty ze dne 3. 6. 2010 soud zjistil, že žalovanému byla spolu se založením osobního účtu poskytnuta debetní karta. 4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém/osobním účtu uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, přičemž se zavázal tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 18,90% ročně z neuhrazené jistiny úvěru. Splácení bylo sjednáno tak, že žalovaný byl oprávněn splácet úvěr v termínech a částkách dle svého uvážení. Dle čl. II odst. 2. smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit též poplatky, které právní předchůdce žalobce vyúčtoval v celkové výši 2 604 Kč, a to dle ceníku. Dle čl. II. odst. 4 smlouvy se splatné úroky a poplatky připočítávají k jistině úvěru. V případě nepovoleného debetu na účtu žalovaného (přečerpání úvěru) byl právní předchůdce žalobce oprávněn požadovat splacení celé částky. 5. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 549,87 Kč a v částce 549,87 Kč se tak dostal do nepovoleného debetu. 6. Předžalobní výzvou právního předchůdce žalobce ze dne 3. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu s tím, že nebude-li dluh uhrazen, bude zahájeno soudní řízení. Odeslání předžalobní výzvy žalobce doložil kopií dodejky. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 ve spojení s jejími přílohami a dohodou o úplatě soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 21. 5. 2021, k tomu žalobce předložil podací lístek. 8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru výše uvedeného obsahu, a to za účelem poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Dohodnutá výše úvěrového limitu činila 20 000 Kč, přičemž žalovaný úvěr přečerpal a dostal se tak do nepovoleného debetu v částce 549,87 Kč, který přes výzvu právního předchůdce žalobce nezaplatil. V souvislosti s nepovoleným debetem a prodlením žalovaného vznikl právnímu předchůdci dle Smlouvy o úvěru, VOP a ceníku nárok na zaplacení poplatků v celkové výši 2 604 Kč. Žalovaný úvěr nezaplatil ani na základě výzvy právního předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek a oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce shora uvedeným dopisem. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. i občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. V daném případě právní vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl ještě před účinností nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a soud tedy tyto vztahy posoudil ve smyslu § 3028 odst. 3 téhož občanského zákoníku, podle právní úpravy účinné do konce roku 2013, tedy podle obchodního zákoníku a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Dále podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. k [datum] Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to podle znění účinného k datu jejího uzavření, tedy k 28. 4. 2021. 10. Soud použil ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku, která upravují smlouvu o úvěru. Podle § 497 obchodního zákoníku se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce, jakožto věřitel, si splnil své povinnosti z úvěrové smlouvy tím, že dohodnutou částku do výše úvěrového limitu 20 000 Kč poskytl žalovanému. Žalovaný úvěr zpočátku splácel, následně se však dostal do nepovoleného debetu a splácet přestal, přičemž jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků ze smlouvy. Právní předchůdce žalobce tak dlužnou částku oprávněně zesplatnil. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 24 119,87 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 1 002,3 Kč a úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 24 119,87 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení. Dále žalovanému vznikla povinnost podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je nárokován jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 795,63 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 24 119,87 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 11. Právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce písemnou smlouvu v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., žalobce s postoupenou pohledávkou nabyl i její příslušenství a všechna práva s ní spojená ve smyslu § 1880 odst. 1. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem, jak vyžaduje ustanovení § 1883 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. 12. Na základě všech výše uvedených skutečností soud považuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, jak ohledně jistiny, tak ohledně příslušenství, tedy úroku z úvěrů a úroku z prodlení. Požadovaný úrok z prodlení nepřevyšuje sazbu stanovenou podle zmíněného vládního nařízení. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dl