33 C 35/2022-30 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 9. 2. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení z částky 65 000 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení. V žalobě uvedla, že jako zapůjčitel uzavřela se žalovaným jako vydlužitelem dne 7. 10. 2019 smlouvu o peněžité zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 50 000 Kč, která byla úročena úrokem ve výši 30% ze zapůjčené částky, tedy částkou 15 000 Kč. Na základě smlouvy byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni zapůjčenou částku 50 000 Kč společně se smluvním úrokem 15 000 Kč dne 7. 11. 2019. Pro případ prodlení žalovaného byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky 65 000 Kč za každý započatý den prodlení, a to až do doby úplného zaplacení dluhu. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě písemně nevyjádřil. U jednání dne 24. 10. 2022 žalovaný uvedl, že je pravdou, že uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž si od žalobkyně zapůjčil částku 50 000 Kč, kterou dosud nevrátil, a že byl sjednán úrok ve výši 15 000 Kč. 3. Žalobkyně se k jednání dne 24. 10. 2022 bez omluvy nedostavila, soud to proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 7. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 50 000 Kč, která byla předána před podpisem smlouvy v hotovosti, což vydlužitel svým podpisem smlouvy potvrdil. Vydlužitel se zavázal zapůjčenou částku vrátit nejpozději do 7. 11. 2019 a dále se zavázal zaplatit na úrok za období trvání této zápůjčky ve výši 30% z jistiny, tedy částku 15 000 Kč. Pro případ prodlení vydlužitele s vrácením zapůjčených peněžních prostředků včetně úroků byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to až do doby úplného zaplacení. Předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení předžalobní výzvy. 5. Podáním ze dne 10. 10. 2022 navrhla žalobkyně výslech svědka [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení o poskytnutí peněžité zápůjčky, protože však žalovaný poskytnutí zápůjčky nerozporoval, soud výslech svědka neprováděl. 6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce 7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 10. 2019 platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., na základě níž zapůjčila žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 15 000 Kč do 7. 11. 2019. Protože mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že peněžní prostředky na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty, bylo žalobě v této části vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč. 8. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že ve smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, toto tvrzení však z uzavřené smlouvy nevyplývá, neboť smlouva neobsahuje žádné ujednání o úroku z prodlení, ani ujednání o výši úroku z prodlení. V uzavřené smlouvě byla sjednána smluvní pokuta, zaplacení smluvní pokuty se však žalobkyně v podané žalobě nedomáhá. Soud proto nemohl vyhovět žalobě v té části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 65 000 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení. Protože žalovaný nezaplatil dluh ve sjednané lhůtě splatnosti, tj. do 7. 11. 2019 a povinnost zaplatit v případě prodlení úrok z prodlení vyplývá ze zákona (§ 1970 o. z.), byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb., která činí 10 %. Ve zbytku, tj. ohledně 26,5% úroku z prodlení z částky 65 000 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. 9. Při úvaze o lhůtě k plnění vycházel soud z ustanovení § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo může soud určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalovaný uvedl, že dlužnou částku není schopen uhradit jednorázově s tím, že jeho příjem z podnikání činí 35 000 Kč – 40 000 Kč měsíčně, je rozvedený, bydlí s přítelkyní, platí nájem 22 000 Kč měsíčně, požádal o možnost plnit ve splátkách ve výši 5 0000 Kč až 7 000 Kč měsíčně. S ohledem na výši dluhu umožnil soud žalovanému zaplatit dluh ve splátkách, jejichž výši však určil na částku 10 000 Kč měsíčně, tj. tak aby celková doba splácení dluhu nebyla neúměrně dlouhá. Žalovaný je povinen platit tyto splátky vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, tzn., že nesplní-li žalovaný některou ze splátek včas, může se žalobkyně domáhat splnění celého dluhu najednou, tohoto svého práva ovšem může využít pouze do splatnosti nejblíže příští splátky. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a procesně převážně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení tak, jak je požadovala v žalobě, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 2 500 Kč.