34 C 257/2021-102 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se po připuštění změny žaloby domáhá, aby soud určil, že vlastnické právo ke stavbě bez č.. (dále jen„ stavba žalovaného“ nebo„ stavba) nacházející se na pozemku parc.č. St [číslo] v katastrálním území Zbraslav na Moravě (dále jen„ pozemek žalobce“) nenáleží osobě žalovaného a dále, že nesplněním podmínek pro vklad vlastnického práva ke stavbě se určuje výmaz zápisu z katastru nemovitostí. Žalobce svůj návrh odůvodňuje tím, že vlastnické právo ke stavbě nenáleží žalovanému, neboť nenáleželo ani jeho právnímu předchůdci ([právnická osoba] obchodní zemědělské družstvo, dále jen„ předchůdce žalovaného“), který jej tak na žalovaného nemohl převést a žalovaný je proto jako vlastník stavby v katastru nemovitostí zapsán nezákonně. Žalobce uvádí, že první vklad vlastnického práva ke stavbě do katastru nemovitostí byl proveden v roce 1995, přičemž nebyla splněna podmínka pro tento zápis podle tehdy platných předpisů, konkrétně kolaudační souhlas se způsobem využití nově evidované stavby. Kolaudační souhlas se způsobem využívání stavby byl dle žalobce vydán nezákonně, když příslušný správní orgán nepostupoval při potvrzení tiskopisů žádostí o zápis novostavby do listu vlastnictví podle tehdy platných právních předpisů, žalobce poukazuje na to, že usnesením příslušného správního orgánu z [datum] došlo ke zrušení výše uvedených potvrzení tiskopisů a to s účinky od počátku. Žalovaný tedy shrnuje, že stavba žalovaného neměla být do katastru nemovitostí vůbec zapsána, neboť kolaudační souhlas, jako podmínka zápisu, byl vydán nezákonně. K notářskému zápisu-osvědčení žalobce dodává, že tento byl proveden bez zjištění skutečného stavu, neboť potvrzuje, že předchůdce žalovaného postavil stavbu před rokem 1976, ačkoliv z leteckých snímků Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu z [datum] je patrné, že stavby se na pozemku nenachází a poprvé je stavba na leteckých snímcích přítomna až [datum]. Žalobce dále namítá, že žalovaný stavbu nenabyl v dobré víře, neboť ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] z [datum] musel vědět, že stavba byla pořízena až v roce 1980, přičemž notářský zápis – osvědčení o vzniku právního vztahu z [datum], jež bylo nabývacím titulem předchůdce žalovaného ke stavbě, uvádí dokončení stavby už v roce 1976 a existuje tak zásadní rozpor s nabývacím titulem předchůdce žalovaného, žalobce dále uvádí, že žalovaný byl zaměstnancem svého právního předchůdce a měl tedy možnost dění sledovat bezprostředně. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznal a uvedl, že žalobcem formulovaný petit považuje za nevykonatelný. Dále poukázal na to, že stavbu v roce 1997 úplatně nabyl v souvislosti s vypořádáním nároků oprávněné osoby dle zákona o půdě a tzv. transformačního zákona a to od [právnická osoba] obchodní zemědělské družstvo, který byl zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Žalovaný uvedl, že s ohledem na zápis tohoto svého předchůdce jako vlastníka v katastru nemovitostí neměl žádný důvod pochybovat o správnosti zápisu a o vlastnickém právu svého předchůdce, přičemž uvedl, že mu bylo vlastnické právo předchůdce řádně prokázáno listem vlastnickým i posudkem o ceně otevřené ocelokolny ze dne [datum]. Žalovaný poukazuje na to, že ani žalobce jeho vlastnické právo do roku 2019 nerozporoval. Dále uvedl, že objektivně neměl možnost při zachování maximální obezřetnosti zjistit, že kupuje nemovitost od osoby, která není vlastníkem nemovitosti, přičemž jeho důvěra v určitý, druhou stranou prezentovaný skutkový stav, byla potvrzena údaji z veřejné a státem vedené evidence a byl tedy při převodu nabyvatelem v dobré víře. Žalovaný závěrem uvedl, že má za to, že i kdyby vlastnické právo ke stavbě nezískal převodem, pak jej musel s ohledem na plynutí času vydržet. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemku, na kterém stojí stavba žalovaného a že žalovaný své vlastnické právo odvozuje ze smlouvy o vypořádání nároků z [datum], kterou uzavřel s předchozím vlastníkem stavby Výrobně obchodním zemědělským družstvem (dále jen„ právní předchůdce žalovaného“). Soud pro nadbytečnost zamítl veškeré návrhy účastníků na provedení veškerých důkazů, neboť má za to, že věc lze rozhodnout již na základě tvrzení účastníků. Podle § 7 odstavce 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Podle § 11 odstavce 1 písm. a) a § 12 zák. č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (dále jen„ [příjmení]“) se vkladem do katastru zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence vlastnického práva. Vklad lze provést na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení. Podle § 103 a § 104 odstavce 2 o. s. ř. soud přihlíží kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že soud nemá pravomoc k rozhodnutí o výmazu vlastnického práva, resp. zápisu vkladu neexistence vlastnického práva, když o této otázce v prvním stupni rozhodují katastrální úřady. Nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelnou podmínkou řízení, pro jejíž nedostatek soud řízení (v části) zastaví a věc (v části) postoupí příslušnému orgánu, zde Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud poukazuje na to, že určovací žaloba je soudně projednatelná pouze v případě, že žalobce má na žalobě objektivně naléhavý právní zájem a že její pomocí lze odstranit stav ohrožení práva či eliminovat právní nejistotu a současně odpovídající nápravy nebo ochrany nelze dosáhnout jinak. Určovací žaloba je institutem preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2357/98, 14. 12. 2000). Soud se plně ztotožňuje s názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku č. j. 30 Cdo 523/2011 z 26. 2. 2013, že funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Pokud nelze v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Lze proto shrnout, že žalobce typicky nebude mít naléhavý právní zájem na žalobě, nejsou-li kumulativně splněny následující podmínky: i) žaloba je podána preventivně k odstranění právní nejistoty či odstranění ohrožení práva, ii) dotčeného nároku se nelze domoci jinak a iii) požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu. Soud má za to, že v předmětné věci je zřejmé, že žalobce naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný není vlastníkem stavby, nemá, neboť není naplněna ani první z výše uvedených podmínek. V konkrétním případě by určení, že žalovaný není vlastníkem stavby (za situace, kdy současně není určeno, kdo je vlastníkem stavby), neodstraňovalo právní nejistotu, ale naopak by ji v právních vztazích nepřípustně zakládalo, alternativně pak nelze ve věci, kdy se žalobce domáhá určení, že žalovaný není vlastníkem stavby, hovořit o ochraně jakéhokoliv žalobcova práva, neboť tento nemá právo domáhat se určení právního vztahu za jiného. Navíc negativní určení, jehož se žalobce domáhá, by nemohlo být podkladem pro zápis práv do katastru nemovitostí. Soud poukazuje na to, že výše uvedené je souladné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR vyjádřenou v rozsudku 22 Cdo 2589/98 z 6. 6. 2000, tedy že:„ Je-li žalobou současně žalováno jak na určení, že žalobce není vlastníkem určité věci (tedy na určení negativní), tak i na určení, že žalovaný je vlastníkem téže věci (tedy na určení pozitivní), nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na negativním určení.“ a dále, že:„ Podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí nemůže být rozhodnutí, jímž by právo nebo právní vztah byl určen negativně. V daném případě by takové rozhodnutí ani nemohlo vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky.“ Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (NS 30 Cdo 1121/2011). Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý