41 C 11/2022-32 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 9. 2016 její právní předchůdkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 58 týdenních splátkách ve výši 240 Kč, a to společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 3 200 Kč. Dále uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátek, žalovaná dosud uhradila částku 6 400 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019. Požadovala po žalované zaplacení nesplacené jistiny ve výši 5 791,20 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 1 728,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 791,20 Kč od 7. 11. 2017 do postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 5 791,20 Kč od 14. 11. 2017 do 29. 11. 2019 v částce 966,05 Kč, úrok z úvěru ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 791,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 791,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaná závazek nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaná předložila. Poskytnuté informace byly zaznamenány v kartě zákazníka. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 9. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované finanční částku ve výši 8 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 240 Kč, když první splátka je splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 3 200 Kč Celkem se zavázala zaplatit 13 920 Kč, když jistina činila 8 000 Kč a poplatky částku 5 920 Kč. 5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 6 400 Kč. 6. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019, postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019. 7. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne 30. 4. 2020. 8. [anonymizováno 6 slov]) [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [částka], [anonymizováno 10 slov] [částka] [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizována dvě slova]. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 26. 9. 2016 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 240 Kč, když první splátka je splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 3 200 Kč Celkem se zavázala zaplatit 13 920 Kč, když jistina činila 8 000 Kč a poplatky částku 5 920 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru, když jediným příjmem žalované byla dávka ve výši 7 600 Kč. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tzn. ke dni 22. 5. 2015). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. 12. V posuzované věci učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Předně nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici od žalované pouze sdělení o jejích příjmech a výdajích. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně podstatné výdaje žalované nijak blíže nezjišťovala a neověřovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 9 odst. 1, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Jak vyplývá z již konstantní judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu) věřitel nedostojí své povinnosti uložené mu zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z informací získaných od spotřebitele. 16. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Protože v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti částku 8 000 Kč a žalovaná z této částky zaplatila pouze 6 400 Kč, náleží žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 1 600 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). 17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 21% a procesní úspěch žalované 79 %. To tedy znamená, že žalované vzniklo právo na náhradu 58% nákladů řízení. Za situace, kdy žalované žádné náklady v řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.