41 C 161/2022-28 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 16ti splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o převodu části podniku převedena na [právnická osoba], dále pak smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na [právnická osoba] služby, x [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil žádnou částku, a proto požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 21% ročně od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných od žalovaného, tyto informace prověřila lustrací ve svém interním systému a dále v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a živnostenském rejstříku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 16ti měsíčních splátkách ve výši 2 875 Kč, vždy v 9. den každého kalendářního měsíce, a to včetně částky 21 000 Kč představované náklady na spotřebitelský úvěr. Výše úroků byla sjednána 28% ročně. Součástí smlouvy byl formulář o standartních informacích o spotřebitelském úvěru. 5. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván [právnická osoba] služby, x [právnická osoba] dne [datum]. 6. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného [role v řízení] bylo zjištěno jednak z žádosti o poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uvedl měsíční příjem v celkové částce [částka], měsíční příjem domácnosti uvedl ve výši [částka]. Výdaje ve výši [částka] měsíčně (celé domácnosti). Výše nájemného v částce [částka] (nájemné) a [částka] (záloha na služby) byla u žalovaného zjištěna z nájemní smlouvy. Příjem žalovaného z brigády v částce [částka] měsíčně byl zjištěn z čestného prohlášení. 7. Pohledávka za žalovaným byla na [právnická osoba] převedena smlouvou o převodu části podniku ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] Pohledávka za žalovaným byla postoupena z [právnická osoba] na [právnická osoba] smlouvou ze dne [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z FINDIGO služby x [právnická osoba] postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. 8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 16 měsíčních splátkách ve výši 2 875 Kč, vždy v 9. den každého kalendářního měsíce, a to včetně částky 21 000 Kč představované náklady na spotřebitelský úvěr. Výše úroků byla sjednána 28% ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o převodu části podniku převedena na [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek dále na [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do veřejných registrů. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná. 12. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne [datum], tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala oproti dokladům, které žalovaný předložil a zaznamenala je do karty zákazníka, když prověřovala informace získané od žalovaného také nahlédnutím do veřejných registrů. Ohledně výdajů žalovaného znala výši měsíčních výdajů za bydlení. 14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že tvrzené informace ověřovala, neboť tak učinila pouze ohledně příjmů žalovaného, jak vyplývá ze zákaznické karty. [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizována tři slova], jaké výdaje tato částka obsahuje, nijak blíže nezkoumala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí. 16. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední. 17. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kd