41 C 184/2021-37 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 14. 7. 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 18. 11. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 20. 4. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 2. 2017 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v týdenních splátkách ve výši 295 Kč, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 700 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 17 700 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem částku 13 100 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu v poměru 56,497% a na souhrnný poplatek ve výši 43,503%, a proto požadovala po žalované zaplacení částky 4 600 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny úvěru a souhrnného poplatku. 2. Ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ji ověřovala ve veřejně dostupných databázích, telefonicky v zaměstnání žalované a vyhodnocovala platební historii žalované u žalobkyně. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet v týdenních splátkách ve výši 295 Kč, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 700 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 17 700 Kč Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z evidenční karty klienta byly zjištěny osobní a majetkové poměry žalované. Rozpis splátek byl zjištěn z listiny nazvané Informace o smlouvě. Upomínkou byla žalovaná vyzvána k zaplacení úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 13 100 Kč 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou formulářovou smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná převzala v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 295 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 17 700 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 13 100 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala o úhradu dlužné částky. 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 8. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. 9. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, jako je databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra a insolvenční rejstřík. Provedla rovněž lustraci dokladu totožnosti žalované. K tomuto soud doplňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů v daném případě nemohlo dojít. Nadto soud konstatuje, že již pouze z údajů sdělených žalovanou (v tzv. evidenční kartě) vyplývá, že žalovaná při sjednávání úvěru splácela závazky. 10. Vzhledem k výše uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že úvěrová smlouva je, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. V řízení bylo prokázáno, a to úvěrovou smlouvou ze dne 23. 2. 2017, že žalovaná převzala od žalobkyně v hotovosti částku 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 13 100 Kč, a proto soud neshledal nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 600 Kč důvodný, neboť na straně žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo. S ohledem na tuto skutečnost soud, výrokem I., žalobu zcela zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).