41 C 2/2022-35 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 28. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 9. 2018 uzavřela s žalovanou smlouvu s poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, když dne 30. 4. 2019 byla smlouva ukončena. Žalobkyně tvrdila, že součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ve kterých se žalovaná zavázala, v čl. 8, do 10ti dnů od ukončení smlouvy vrátit pronajatá technická zařízení. Dále uvedla, že žalovaná po ukončení smlouvy nevrátila převzatá technická zařízení, a to set-top box/CA Modul sériové číslo M91811EC3301, čímž žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě ve výši 5 000 Kč. Následně tvrdila, že 19. 9. 2018 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služby Internet [číslo] na základě které poskytovala žalované služby přístupu k internetu, a to až do dne 30. 6. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Dle uzavřené smlouvy měla žalovaná ve lhůtě 10ti dnů od ukončení této smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté zařízení, a to Modem TP-Link TD – W9970B [číslo]. Toto zařízení žalovaná ve lhůtě po ukončení smlouvy nevrátila, a proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Závěrem tvrdila, že vyzvala žalovanou k vrácení technických zařízení, zaplacení sjednaných smluvních pokut, žalovaná však svůj závazek v celkové výši 10 000 Kč neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o poskytování služby internet [číslo] z 19. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytovat služby přístupu k internetu a žalovaná se za tuto službu zavázala zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně pronajala žalované zařízení TP Link TD-W9970B, mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč pro případ nevrácení pronajatého zařízení. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu ze dne 12. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a žalovaná se za tuto službu zavázala zaplatit sjednanou cenu, když žalované bylo pronajato zařízení set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč pro případ nevrácení pronajatého zařízení. Součástí smluv byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a zvláštní podmínky pro službu DIGI Internet. 4. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení technických zařízení a zaplacení sjednaných smluvních pokut dne 6. 4. 2021. Žalovaná však smluvní pokuty nezaplatila a technická zařízení nevrátila. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřených smluv ze dne 12. 9. 2018 a 19. 9. 2018 technická zařízení, a to set-top box a Modem TP-Link, žalovaná technická zařízení nevrátila ve sjednané lhůtě, když mezi stranami byla za toto porušení sjednána smluvní pokuta. 6. V tomto případě žalobkyně dostatečně prokázala, že dne 12. 9. 2019 a 19. 9. 2018 uzavřela s žalovanou smlouvy, na základě kterých žalovanému pronajala technická zařízení. Žalovaná se zavázala pronajatá zařízení po ukončení smlouvy vrátit ve sjednané době, což neučinila, když pro případ porušení povinnosti žalovaného byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta. Na žalované proto bylo, aby tvrdila a prokazovala, že dlužnou částku, představovanou sjednanou smluvní pokutou žalobkyni zaplatila, případně, že dluh neexistuje. Žalovaná v tomto řízení nic takového netvrdila a neprokazovala, proto soud vzal za prokázané, že částku uvedenou žalobkyní v žalobě žalovaný dosud nezaplatila. 7. Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako inominátní smlouvu uzavřenou podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Základní povinností žalobkyně bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované služby elektronických komunikací, včetně poskytnutí technických prostředků a koncového zařízení a naopak základní povinností žalované bylo za poskytnuté služby žalobkyni zaplatit. Žalovaná tuto svoji povinnost dosud nesplnila, proto byla žaloba důvodná i po právní stránce. Nárok na úroky z prodlení pak vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 8. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 10 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 5 626,50 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2 a půl úkonu právní služby po 1 500 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Mezi hotové náklady pak patří i 3 režijní paušály po 300 Kč za 3 úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení navýšeny o 21% DPH ve výši 976,50 Kč na částku 5 626,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).