41 C 5/2022-46 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 3. 6. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které dodávala žalované elektřinu do odběrného místa ve sjednaném rozsahu a za sjednanou cenu. Žalobkyně tvrdila, že dodala žalované elektřinu v období od 6. 6. 2020 do 29. 1. 2021 v ceně 10 080 Kč, kterou vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 23. 2. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj závazek neuhradila ani poté, co byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 28. 7. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. První jednání ve věci bylo nařízeno na 1. 3. 2022. Žalované bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne 4. 2. 2022, a to do vlastních rukou. Emailovou zprávou doručenou soudu dne 21. 2. 2022 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu, že nastoupila do nového zaměstnání. Žádost o odročení jednání ve lhůtě tří dnů nedoplnila originálem, ani ke své omluvě nedoložila žádný důkaz. Z tohoto důvodu soud k podání žalované nemohl ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přihlédnout a jednání nebylo odročeno. 4. K jednání dne 1. 3. 2022 se žalovaná nedostavila. Přítomná žalobkyně u jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 5. V daném případě byly splněny všechny podmínky ustanovení § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), když předvolání bylo žalované včas doručeno do vlastních rukou, v tomto předvolání byla žalovaná poučena o následcích nedostavení se a o tom, že soud může rozhodnout v takovém případě rozsudkem pro zmeškání. Jelikož se žalovaná k tomuto jednání bez omluvy nedostavila a přítomná žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, nastala podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zákonná fikce, podle které se pokládají všechna tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech za nesporná. Jinými slovy to znamená, že skutkový stav soud vzal za prokázaný tak, jak byl žalobkyní popsán v žalobě. V tomto případě se současně nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit soudní smír. Z výše uvedených důvodů tedy soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Dodávky a odběr elektřiny se řídí zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání, o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“). Smlouvu, kterou mezi sebou účastníci uzavřeli, soud právně hodnotil jako smlouvu o dodávce elektřiny uzavřenou podle § 50 zák. č. 458/2000 Sb. Žaloba byla shledána důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství, když tím, že žalovaná nezaplatila příslušnou fakturu v době její splatnosti, dostal se do prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž výše úroků z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 9 695,50 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 800 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 8 895,50 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3 a půl úkonu právní služby po 1 540 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne 1. 3. 2022 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony celkem) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). 8. Dále byla zástupci žalobkyně přiznána požadovaná náhrada cestovného k soudnímu jednání v částce 462 Kč. Cestovné bylo přiznáno za použití vlastního osobního automobilu na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetí celkem 65 km. Bylo vycházeno z toho, že automobil měl průměrnou spotřebu 8 l benzinu 95O na 100 km a z vyhláškové ceny benzinu 95O ve výši 33,80 Kč na 1 litr. Výpočet cestovného představuje náhradu za použití vozidla k jednání soudu dne 1. 3. 2022 ve výši 286 Kč (65 km x 4,40 Kč) a náhradu za pohonné hmoty v celkové částce 175,76 Kč (65 km x 0,08 x 33,80 Kč). 9. Dále mezi náklady právního zastoupení náleží náhrada za ztrátu času v souvislosti s jednáním, které proběhlo mimo sídlo zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč (3 půlhodiny po 100 Kč – § 14 odst. 1, 3 a. t.). 10. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v celkové částce 7 352 Kč (5 390 + 1 200 + 462 + 300) navýšeny o 21% DPH ve výši 1 543,50 Kč na částku 8 895,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).