41 C 79/2021-71 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 9. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 233 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že 28. 6. 2020 provedla převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice [obec], [ulice], při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 40 km. Žalobkyně tvrdila, že náklady na převoz (spočívající v náhradě za použití služebního vozidla) činily částku 233 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili tím způsobem, že se v určené lhůtě nevyjádřili na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (fikce souhlasu s postupem vedení řízení podle § 101 odst. 4 o. s. ř.) Jelikož v dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy, které předložila žalobkyně. Ze záznamu protialkoholní záchytné stanice vzal soud za prokázané, že Policie ČR dopravila dne 28. 6. 2018 v 22:07 hodin do protialkoholní záchytné stanice v [obec], [ulice a číslo] žalovaného, kterému bylo při dechové zkoušce na alkohol zjištěno 2,84 promile alkoholu v krvi. Z vyčíslení náhrady za použití služebního vozidla při eskortě žalovaného do protialkoholní záchytné stanice dne 28. 6. 2020 vzal soud za prokázané, že k převozu bylo použito služební vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka], bylo najeto na trase [obec] – [obec a číslo] km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, byla dosažena celková cena 168 Kč. Z velkého technického průkazu vzal soud za prokázané, že průměrná spotřeba pohonných hmot použitého vozidla byla 5,1 l na 100 km a průměrná cena benzinu Natural 95 O dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. činila 32 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 2. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 233 Kč, a to nejpozději do 13. 3. 2021, z dodejky bylo zjištěno, že tato písemnost se vrátila žalobkyni z adresy žalovaného jako nedoručená. 5. V tomto případě žalobkyně dostatečně prokázala, že dne 28. 6. 2020 dopravila žalovaného do protialkoholní záchytné stanice [obec], [ulice a číslo], žalovaný byl pod vlivem alkoholu, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náklady na tuto přepravu. Důkazní břemeno k prokázání zaplacení požadované částky bylo v tomto sporu přesunuto na žalovaného. Na něm tedy bylo, aby tvrdil a prokazoval, že dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Žalovaný v tomto řízení nic takového netvrdil a neprokazoval, proto soud vzal za prokázané, že částku uvedenou žalobkyní v žalobě žalovaný dosud nezaplatil. Skutkový závěr soudu je tedy takový, že žalovaný dluží žalobkyni za provedenou dopravu do protialkoholní záchytné stanice [obec] částku 233 Kč. 6. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náklady za dopravu do protialkoholní záchytné stanice vyplývá z § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. (zákon o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami) ve znění, které platilo ke dni uskutečnění dopravy žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Náklady na dopravu vyčíslené žalobkyní jsou v souladu s vyhláškou č. 472/2012 Sb., kterou se provádí zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, účinné v době zákroku policistů. Žaloba byla shledána důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proto bylo žalobě vyhověno i v této části, když výše požadovaných úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených (výrok II.). Náklady řízení přitom představují paušální náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 600, představované paušální náhradou ve výši 300 Kč za předžalobní výzvu dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a paušální náhradu ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 za podání žaloby. 8. Jelikož žalobkyně je v řízení osvobozena od soudních poplatků, uložil soud dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích žalovanému povinnost uhradit poplatek za žalobní návrh dle položky 1, bod 1, písm. a) Sazebníku poplatků ve výši 1 000 Kč (výrok III.).