42 C 17/2019-231 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.1.2019 se žalobci, kdy tehdy na straně žalující bylo sedm žalujících, jako vlastníci v žalobě specifikovaných nemovitostí, domáhali po žalovaných, kdy původně šlo o tři žalované, zdržení se obtěžování hlukem v podobě štěkotu, vytí a kvílení smečky psů pronikajícího z nemovitostí ve vlastnictví (v případě žalovaných 1 a 2), případně v užívání (v případě žalovaného 3, který měl sdílet nemovitosti jako druh žalované1) žalovaných. Následně došlo k převodu spoluvlastnického podílu žalovaného 2 na předmětných nemovitostech na žalovanou 1, žalobci proto vzali vůči němu žalobu zpět a řízení tak ve vztahu k žalovanému 2 bylo zastaveno. Pro přehlednost však soud zachoval číslování žalovaných tak, jak tomu bylo v původním návrhu. Žalobci přesně specifikovali, které nemovitosti vlastní či obývají, uváděli jejich vzdálenost od nemovitostí žalované 1, kde se pohybovali psi. Uvedli, že žalovaná 1 spolu s žalovaným 3 nemovitosti užívá k bydlení a společně zde chovají 7 pasteveckých středoasijských psů, jednoho bandoga a jednu německou dogu. Každodenní štěkot a vytí těchto psů pak v míře zcela nepřiměřené místním poměrům proniká na pozemky a do obydlí žalobců, kdy tak jejich obvyklé užívání je podstatně omezeno. Odkázali na úpravu sousedských práv v občanském zákoníku, kdy vlastník nemovitostí se může domáhat ochrany proti zásahům do tohoto svého práva. K místním poměrům uvedli, že jako obyvatelé [obec] jsou zvyklí na hluk způsobený domácími zvířaty, což k životu na venkově patří. Od začátku října roku 2018 však došlo k výraznému zásahu do místních poměrů, když si žalovaní 1 a 3 pořídili výše specifikovanou smečku celkem devíti psů. Tito každodenně a nekontrolovaně štěkají a vyjí, a to i v nočních hodinách, kdy hladina hluku je natolik silná, že žalobci nemohou své nemovitosti užívat k odpočinku a rekreaci během dne, v nočních hodinách pak nemohou poklidně spát. Štěkání se přitom rozléhá v širším okolí. Takové zvukové projevy psů měli za zcela nepřiměřené místním poměrům. Věc se pokoušeli řešit s žalovanými, na úrovni obce, oslovili i Státní veterinární správu, oznamovali přestupky, ke zlepšení situace však nedošlo. Rušení je tak intenzivní, že způsobuje konflikty v obci i potyčky. 2. Podáním z 12.2.2019 pak žalobu rozšířili o další pozemky žalované 1, na nichž se mají pohybovat psi, s ohledem na zhoršování místních poměrů podali návrh na vydání předběžného opatření, kterému bylo následně vyhověno. Doplnili, že žalovaní 1 a 3 již na okolí přestali brát zcela ohled, žalobci i ostatní sousedé pravidelně volají z důvodu obtěžování hlukem pocházejícím od jejich psů Polici ČR. Odkazovali na pořízená měření hluku, kdy jeho míru měli za takovou, která probudí každého, žalobcům e), f) má způsobovat zdravotní obtíže. Dodali, že ze strany žalovaného 3 došlo k napadení žalobce e). 3. Dále žalobci doplňovali žalobu podáním z 21.6.2019, kde uvedli, že ačkoliv došlo k vydání předběžného opatření, nebrání to rozhodnutí ve věci samé. Doplnili, že žalovaná 1 obehnala své nemovitosti vysokou zdí z betonu, kdy tato však nejen, že je tzv. černou stavbou, ale nesplňuje ani případně jakékoliv předpoklady protihlukové zábrany. Ani po její výstavbě nedošlo ke snížení obtěžování hlukem od psů. V letních měsících se naopak situace zhoršuje, když žalobci mají otevřená okna a hluk tak více proniká do obydlí. 4. Žalovaní 1 a 3 se již v odvolání proti nařízenému předběžnému opatření vyjadřovali tak, že předkládaná měření hluku nemohou prokázat, že měřené hodnoty se týkají právě hluku pocházejícího od jejich psů, když v obci se nachází celá řada jiných psů, naměřené hodnoty hluku pak neměli za natolik vysoké, když porovnávali naměřené hodnoty s hlukem pocházejícím z jiných zdrojů. Zpochybňovali žalobci předložená čestná prohlášení dalších osob v obci ohledně obtěžování hlukem od jejich psů, když poukazovali i na vzdálenost jejich domů od zdroje hluku, na hlukové bariéry stojící v cestě jeho šíření. Poukázali na nedobré sousedské vztahy s žalobci e), f), kdy tito často volají Policii ČR ve věci tvrzeného štěkání psů, nahlašují smyšlená protiprávní jednání. Ze strany žalobce e) mělo docházet k dráždění psů, najíždění do psů. Měl před komisí pro projednávání přestupků přiznat, že se v noci pohyboval na pozemcích žalované 1. Žalovaná 1 se jeho chováním cítila ohrožena, proto koupila i další pozemky v místě, své pozemky oplotila betonovou zdí. Žalovaní pak měli mít vždy zájem na smírném vyřešení věci. 5. Žalobci se k tvrzením žalovaných 1, 3 podáním z 30.9.2019 vyjadřovali tak, že na pozemky žalované 1 bylo umístěno dalších 10 štěňat, situace se nezlepšila. Tvrdili, že vzdálenost nemovitostí žalobců či osob činících čestná prohlášení ohledně hluku není jedinou veličinou, která ovlivňuje šíření hluku, není pravdou, že hluk se se zvyšující vzdáleností zmenšuje. Ohradili se proti tvrzení o dráždění psů žalobci e), f). Následně rozšířili žalobu ohledně dalších pozemků žalované 1, na nichž se pohybují psi, kdy tato změna byla soudem připuštěna. 6. Žalovaná 1 doplnila své vyjádření k žalobě tak, že nemovitosti užívané žalobci e), f) sousedí s pozemky v jejím vlastnictví, ostatní žalobci mají své nemovitosti na protilehlém svahu, nemohou mít přehled o dění v blízkosti kotců. Znovu uvedla, že žalobce e) opakovaně na její pozemky vstupoval, psy dráždil. To, že je iniciátorem nadměrného štěkání psů mělo vyplynout i z přestupkového řízení, které označila. Psi měl dráždit světlem baterky, různými zvuky či házením petard. Činnost žalované pak měl zaznamenávat na diktafon, mobilní telefon, fotoaparátem. Různými způsoby měl narušovat její soukromí. Měl přivolávat policii k věcem, které si sám vymyslel ve svůj prospěch. Odkázala i na výpovědi jiných sousedů v přestupkovém řízení, které takové chování žalobce e) osvědčují. Poukázala i na vyjádření starosty [územní celek] k osobě žalobce e), kterého měl označit za osobu žalovanou 1 obtěžující, kdy toto bylo důvodem výstavby zdi okolo jejích pozemků. K místním poměrům uvedla, že v obci [obec] jsou registrovány dvě chovatelské stanice, je zde i psí hotel. Poukázala na to, že v přestupkovém řízení týkajícím se štěkání jejích psů se svědci měli ve výpovědích z 10.4.2019 vyjadřovat tak, že současný stav je daleko lepší, situace se zlepšila, stav je akceptovatelný, psi je již nebudí, štěkot je tak 1 x za tři dny. Pouze žalobci e), f) měli tvrdit, že psi sice štěkají méně často, avšak s větší intenzitou. Poukázala na provedená šetření ohledně chovu psů i místní šetření přestupkové komise, kdy nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o nadměrném štěkání či týrání psů. Měla za to, že poté, co bylo žalobci e) znemožněno pohybovat se po jejích pozemcích, štěkot psů ustal. K obtěžování nad míru přiměřenou poměrům pak nemělo docházet ani v době před podání žaloby. Uvedla, že se snížil počet psů v místě, kdy se zde nachází již pouze 4 psi. Navrhla proto, aby byla žaloba zamítnuta. 7. Žalovaný 3 se vyjadřoval tak, že žalobní návrh neuznává. Není vlastníkem žádné z nemovitostí, kde se mají pohybovat psi. Krátkodobě v objektu žalované 1 psy choval, ale tito neměli štěkotem obtěžovat sousedy, když jednak je objekt obehnán stěnou, která zvuky tlumí, štěkot případně nedosahoval intenzity způsobilé rušit noční klid. I on upozornil na provokování psů žalobcem e). Zpochybnil věrohodnost předkládaných čestných prohlášení ohledně štěkání psů, když poukázal na jejich jednotnou formu. V místě má jít o běžný hluk, který lze strpět. Měl za to, že v obci žije celá řada jiných psů, kdy tyto chovají i někteří ze žalobců. Jsou zde i chovné stanice s větším množstvím psů. Znovu zpochybnil předkládaná měření hluku, kdy není zřejmé, jaký hluk je měřen a kde, navíc naměřené hodnoty v porovnání s jiným hlukem nedosahují dlouhodobě vyšších úrovní. I on měl za to, že intenzita hluku se snižuje se vzdáleností od jejího zdroje. 8. Žalobci v reakci na tato vyjádření uváděli, že zeď byla v místě vystavěna ještě před podáním žaloby, nadměrnému obtěžování hlukem nebrání, ke zlepšení situace v místě došlo až po nařízení předběžného opatření. Opětovně se ohradili proti tvrzení o dráždění psů žalobcem e), připustili, že se obtěžování hlukem snížilo. Setrvali tak na žalobě. 9. U prvního jednání nařízeného ve věci dne 22.3.2021 právní zástupce všech tehdejších žalobců uvedl, že není pochyb o tom, že na přelomu roku 2018 a 2019 docházelo k obtěžování hlukem nad míru přiměřenou poměrům, na přelomu jara a léta 2019 pak došlo ke zlepšení, kdy k rušení nad míru přiměřenou poměrům už nedochází, stav odpovídá běžnému venkovskému bydlení, což přičítali snížení počtu psů v místě, nikoliv vystavěné zdi. Žalobci měli zájem na smírném vyřešení věci. Žalovaná 1 potvrdila, že v místě má již pouze 4 psy, 3 německé dogy a jednoho bandoga, v kotcích může být maximálně 6 psů, kdy byla ochotna se zavázat, že počet psů nebude navyšovat nad 8. Tvrdila, že dogy nejsou tak štěkavým druhem psů, dříve chovaní středoasijští psi štěkají více. Žalovaný 3 uváděl, že v místě již nem