43 C 245/2022-187 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 408,16 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru [název produktu] ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě byly žalovanému poskytnuty převodem na účet prostředky ve výši 80 000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě ještě téhož dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 5. Soud vyšel z podání účastníků a dále listinných důkazů předžalobní upomínkou, podacím lístkem, všeobecnými produktovými podmínkami, amortizací, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, zesplatněním úvěru, platební historií, smlouvou o úvěru, posouzením úvěruschopnosti, výpisem z úvěrového účtu, výpisy z účtu. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným je v celém rozsahu důvodná. 8. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z údajů o jeho dalších závazcích, z prověření bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně v projednávané věci při posouzení úvěruschopnosti zejména vycházela rovněž z údajů zjištěných na základě dlouhodobého poskytování bankovních služeb žalovanému, které vyhodnotila za použití bankovních standardů. 9. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně v žalobě a zejména v jejím doplnění srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 10. Byl prokázán nárok na částku 68 849,11 Kč odpovídající neuhrazené jistině, jak prokázáno výpisem z účtu (č. l. 66 verte spisu) a výpisem z úvěrového účtu. Dále byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 2990,32 Kč, kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru 20. 9. 2021, přičemž zesplatnění úvěru a den zesplatnění plyne ze smluvních ujednání mezi stranami, prohlášení úvěru za splatný a podacího archu prokazujícího zaslání prohlášení úvěru za splatný žalovanému; výše částky úroku pak plyne rovněž z amortizace. 11. Rovněž byl prokázán nárok na úrok z prodlení ve výši 1973,98 Kč z neuhrazené jistiny a na úrok z prodlení ve výši 114,75 Kč z kapitalizovaného smluvního úroku přirostlého k jistině, přičemž přirůstání smluvního úroku k jistině plyne ze smluvních ujednání mezi stranami a výše obou úroků se podává z amortizace. Obojí kapitalizováno ode dne prodlení žalovaného do dne 24. 2. 2022, kdy byla věc předána k vymáhání nároku advokátní kanceláři. 12. Dále byl prokázání i nárok na dlužné poplatky a dlužné pojistné, oprávněnost a výše obojího (poplatků i pojistného) plyne ze smluvních ujednání mezi stranami. 13. Byl prokázán rovněž nárok na příslušenství pohledávky, a sice zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a zákonný úrok z prodlení ze smluvního úroku přirostlého k jistině v souladu se smluvním ujednáním, za následující dobu od 25. 2. 2022 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni, ke kterému byly zákonné úroky kapitalizovány. 14. K tomu soud ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 12,80 %, což je úroková sazba, která nadměrně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zásadně nepřekračuje běžnou úrokovou sazbu u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby na 1 rok do 5 let včetně, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ produktu byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši 7,93 % ročně. 15. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 16. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 17. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3057 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby po 4180 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 12 540 Kč + 900 Kč = 13 400 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 16 262,40 Kč + 3057 Kč = 19 319,40 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.