43 C 250/2022-54 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 8. 3. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 11. 10. 2022 a doplněný podáním dne 8. 11. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 235,36 Kč s příslušenstvím, z titulu účastnických smluv, uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], [číslo] dne [datum] [číslo] na jejichž základě žalovaný čerpal služby třetích osob v neuhrazené částce 6237,36 Kč, dále odebral koncové zařízení [název zařízení] s poskytnutou podmíněnou slevou z kupní ceny ve výši 5000 Kč, koncové zařízení [název zařízení] s poskytnutou podmíněnou slevou z kupní ceny ve výši 5000 Kč a Zařízení [název zařízení] s poskytnutou podmíněnou slevou z kupní ceny ve výši 3998 Kč. Žalovaný neuhradil dlužnou částku za služby třetích stran, dále porušil smluvní podmínky pro přiznání podmíněné slevy z kupní ceny zařízení, podmíněná sleva mu proto byla vyúčtována. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 4. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila v rámci žaloby, žalovaný na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nereagoval, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci umožňuje rozhodnout výhradně na základě účastníky předložených listinných důkazů. 6. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v tehdy platném znění, se pro účely tohoto zákona rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 7. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. V posuzované věci se nejedná o platby za služby elektronických komunikací, ale o obsahové služby, tj. služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, dále o kupní smlouvu, k rozhodování tohoto druhu sporu je příslušný soud. 9. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávek ze smluv uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným je v celém rozsahu důvodná. 10. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny účastnické smlouvy ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo]. Dále bylo prokázáno, že na základě těchto smluv žalovaný čerpal služby třetích osob, a sice [název služby], SMS na speciálně zpoplatněná čísla, [název služby], SMS Platby, [název služby], v tvrzeném rozsahu a v celkové neuhrazené výši 6237,36 Kč, jak plyne z vyúčtování služeb ze dne 13. 9. 2020, [číslo] splatného dne 27. 9. 2022 a z vyúčtování služeb ze dne 13. 10. 2022 [číslo] splatného dne 27. 10. 2022. 11. Dále bylo prokázáno, že žalovaný dne 3. 12. 2019 odebral na prodejně žalobkyně na ulici [ulice] v [obec] koncové zařízení [název zařízení] s poskytnutou podmíněnou slevou z kupní ceny ve výši 5000 Kč a koncové zařízení [název zařízení] s poskytnutou podmíněnou slevou z kupní ceny ve výši 5000 Kč, přičemž výše poskytnuté podmíněné slevy u obou zařízení plyne z účastnické smlouvy ze dne [datum], [číslo], místo odebrání obou zařízení ze záznamu v interní databázi žalobkyně. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný dne 8. 6. 2020 na prodejně žalobkyně na ulici [ulice] v [obec] odebral [název zařízení] s poskytnutou podmíněnou slevou z kupní ceny ve výši 3998 Kč, přičemž výše poskytnuté podmíněné slevy plyne z účastnické smlouvy ze dne [datum], [číslo] místo odebrání ze záznamu v interní databázi žalobkyně. Celková výše podmíněných slev za všechna tři koncová zařízení činila 13 998 Kč. 12. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalobkyně vypověděla žalovanému účastnické smlouvy, přičemž oprávněnost výpovědi plyne ze smluvním ujednání mezi stranami a z výpovědi účastnických smluv učiněných žalobkyní, a podacího archu prokazujícího zaslání výpovědi žalovanému. Dále bylo prokázáno, že v důsledku výpovědí účastnických smluv žalobkyní nebyly splněny podmínky pro poskytnutí podmíněné slevy na koncová zařízení, jak plyne ze smluvních ujednání mezi stranami, a žalobkyni tak vznikl nárok na jejich doplacení, přičemž žalobkyně poskytnuté slevy vyúčtovala žalovanému opravnými daňovými doklady (vrubopisy) se splatností dne 16. 2. 2022, [číslo] [číslo] [číslo]. 13. Dále bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil dlužné částky (služby třetích osob ve výši 6 237,36 Kč a podmíněné slevy ve výši 13 998 Kč, celkem tedy částka ve výši 20 235,36 Kč), a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 1. 2022, zaslané žalovanému téhož dne 26. 1. 2022. 14. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni neuhrazenou dlužnou částku, přičemž žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byl proto současně přiznán úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně navrhovala přiznání úroku z prodlení z celé dlužné částky za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti nejmladší faktury, nikoli za dobu ohledně jednotlivých neuhrazených faktur vždy ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, přiznal jí soud úrok z prodlení dle jejího návrhu, neboť v daném případě soud nemůže přiznat více, než žalobkyně požaduje, a zároveň je žalobkyní uplatněný rozsah úroků z prodlení ve prospěch žalovaného. 15. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Náhrada nákladů řízení přiznaná výrokem II., v souladu s návrhem žalobkyně, sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 810 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, po 300 Kč. Ke každému úkonu náleží podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 100 Kč, celkem tak náleží 1200 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad 1200 Kč se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 1452 Kč Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 1452 + 810 = 2 262 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 16. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.