43 C 53/2022-34 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum], která byla převedena do rejstříku C dne [datum], se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3510 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků s tím, že žalovaný se přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku dne 1. 11. 2002, následně televizní poplatky řádně nehradil, nemá uhrazeny poplatky nejméně za období od července 2018 do srpna 2020, přičemž případné mimořádné platby žalovaného byly započteny na úhradu starších dlužných částek. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Byly naplněny podmínky § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí; soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř., žalovaný o tom byl ve výzvě poučen. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání v žalobě výslovně souhlasila. 5. Podle § 3 odst. 1 věty první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Podle odst. 2 věty první téhož ustanovení poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: 10. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač do evidence poplatníků ke dne 1. 11. 2002. Přehledem nezaplacených předpisů bylo prokázáno, že televizní poplatky nebyly uhrazeny nejméně za dobu od července 2018, se splatností poplatku ve výši 135 Kč ke dne 15. 7. 2018, do srpna 2020, se splatností poplatku ve výši 135 Kč ke dni 15. 8. 2020, přičemž případné mimořádné platby žalovaného byly započteny na úhradu starších dlužných částek za období od ledna 2017 do června 2018, vykázaná rovněž v přehledu nezaplacených předpisů. Byla tím prokázána celková dlužná jistina 3510 Kč, kdy se jednalo o dlužný poplatek 135 Kč za 26 měsíců. 11. Dále byl proveden důkaz výzvou České pošty, s.p., oddělení DINO, pověřeného inkasem pohledávek žalobkyně, k úhradě dlužné částky, žalobkyně doložila soudu odeslání výzvy žalovanému. 12. Žalovaný coby poplatník nezaplatil včas rozhlasový nebo televizní poplatek za uvedené období, a to ani na základě výzvy provozovatele se stanovením přiměřené lhůty k úhradě. 13. Žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok z prodlení byl přiznán v kapitalizované formě, kdy soud ověřil správnost výpočtu úroku z prodlení z dlužných částek za jednotlivé dlužné měsíce vždy ode dne následujícího po dni splatnosti poplatku za daný kalendářní měsíc do dne podání žaloby, v celkové výši zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení 623,99 Kč. Jiné příslušenství pohledávky žalobkyně nenárokovala. 14. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 15. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za dva úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení a sepis žalobního návrhu, kdy předžalobní výzva byla odeslána žalovanému ve formě výzvy DINO ještě před předáním věci advokátní kanceláři. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem tedy 200 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad 600 Kč navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 1126 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně. 16. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.