7 C 237/2022-25 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou došlou soudu dne 4. 10. 2022 se žalobce domáhal určení vlastnického práva k movité věci označené ve výroku I. Sdělil (tvrdil), že dne 13. 8. 2017 účastníci uzavřeli kupní smlouvu na základě níž žalovaný zaplatil kupní cenu 9 000 Kč; došlo k předání automobilu žalovanému. Nedošlo k převodu zápisu změny vlastníka do registru silničních vozidel podle § 8, § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění zákona č. 307/1999 Sb.), zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobce je tak dále zapsán jako vlastník v registru silničních vozidel. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 27. 7. 2016 č. j. 10 As 114/2015-39, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 23 Cdo 742/2021. Žalobce je tak (mimo jiné) vystaven objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za porušení povinnosti řidiče podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Osobní údaje žalobce jsou evidovány v registru silničních vozidel v rozporu se skutečným stavem a zejména s předpisy o ochraně osobních údajů. K tomu žalobce uvedl rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 6. 12. 2016 č. j. 7 As 254/2016-33. Na úrovni ústavního soud odkázal žalobce na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 114/20. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) spatřuje žalobce v nutnosti pravomocného určení, že žalobce není vlastníkem automobilu. U jednání dne 7. 12. 2022 se žalovaný připojil ke skutečnostem sděleným žalobcem. Koupené auto bylo nepojízdné a žalovaný ho opravoval. Auto bylo nepojízdné již v době koupě od žalobce. Žalovaný potom neměl peníze a auto prodal kupní smlouvou další osobě. Další kupující si kupoval auto na náhradní díly a říkal, že vozidlo odhlásí a zajistí si protokol o likvidaci vozidla. U jednání dne 7. 12. 2022 bylo provedeno dokazování kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky ohledně předmětného vozidla, kupní smlouvou uzavřenou dne 25. 3. 2018 mezi žalovaným a další osobou. Z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 13. 8. 2017 bylo zjištěno a prokázáno, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu dle tvrzení žalobce a vlastnické právo bylo převedeno na žalovaného po zaplacení kupní ceny a předání vozidla. Z článku VI. bod 2, 3 vyplývá, že žalobce jako prodávající se zavázal provést„ odhlášení vozidla do 10 pracovních dnů od podpisu smlouvy“. Za tím účelem si ponechal doklady potřebné pro účely odhlášení vozidla. Žalobce se tak smluvně zavázal, že provede odhlášení vozidla, následně zjistil, že toto není možné. Žalovaný neměl technický průkaz, neměl osvědčení o registraci a byl v dobré víře na základě smluvního ujednání účastníků, že tyto administrativní úkony zajistí žalobce. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění účinném v době uzavření kupní smlouvy (Z) ápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., (Ž) ádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Podle § 80 o. s. ř. (U) rčení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce osvědčil naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem silničního vozidla pro účely zápisy (změny zápisu) v registru silničních vozidel. Žalovaný byl v dobré víře, že žalobce na základě smluvního ujednání v kupní smlouvě zajistí zápis změny vlastníka silničního vozidla. Za této situace, kdy žalovaný již převedl vlastnické právo k silničnímu vozidlu na třetí osobu, jak prokázal kupní smlouvou, nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby nesl náhradu nákladů řízení spojenou s touto určovací žalobou. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. v návaznosti na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení zcela nepřiznává, a žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl sice v řízení úspěšný, nelze však po žalovaném spravedlivě požadovat, aby nesl náhradu nákladů řízení. Řízení bylo vyvoláno ujednáním v smlouvě, kdy žalobce se zavázal, že zápis změny vlastníka silničního vozidla učiní sám.