14 C 114/2023-38 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 20. 1. 2023 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 23 900 Kč, částky 3 776,20 Kč (smluvní pokuta) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku shora. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, a to na základě úvěrové smlouvy, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaný se stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil. Usnesení s výzvou spolu s žalobou obdržel žalovaný do vlastních rukou dne 6. 6. 2023. Ve výzvě byl žalovaný poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru číslo 698284008 soud zjistil a má za prokázané, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 28. 2. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal této společnosti vrátit částku 30 573 Kč spolu s příslušenstvím do 30. 3. 2022. Žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 1 Kč ze svého účtu na účet [právnická osoba]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Při zaslání verifikační platby žalovaný odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky a text smlouvy o úvěru. Skutečnost, že úvěr byl žalovanému skutečně vyplacen žalobce prokázal výpisy z účtu původního věřitele u [právnická osoba] 4. Úvěr se stal splatným 31. 3. 2022 a vzhledem k tomu, že jej žalovaný řádně nesplácel dostal se do prodlení. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 1 118 Kč, a to dne 22. 1. 2021 uhradil částku 18 Kč, dne 11. 4. 2022 uhradil částku 100 Kč a dne 16. 5. 2022 uhradil částku 1 000 Kč. Na jistinu v původní výši 25 000 Kč byla alokována částka ve výši 1 100 Kč a jistina tak byla ponížena na částku 23 900 Kč. Na úrok v původní výši 5 573 Kč byla alokována zbývající částka 18 Kč a úrok byl ponížen na částku 5 555 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou jistiny ve výši 23 900 Kč a úroku ve výši 5 555 Kč. 5. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze z dostupných registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací). Dále v žalobě uvedl, že žalovaný jakožto spotřebitel získal potřebné informace o poskytnutém úvěru a mohl si tak sám posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení mimo jiné uvádí, že věřitel je povinen před vznikem závazku posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel je přitom povinen vynaložit odbornou péči. Jedná se tedy o nejvyšší požadavek na kvalitu péče známý v české legislativě (oproti náležité péči, respektive péči řádného hospodáře). Odbornou péči lze definovat jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, čímž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr, nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Jakkoli ustanovení § 9 odst. 3 shora citovaného zákona ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Právní předchůdce žalobce se vůbec nezabýval například zdravotním stavem žalovaného, případnými dalšími jeho závazky či náklady na bydlení, léky a podobně. 8. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou a přiznal žalobci z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku dlužnou jistinu ve výši 23 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 9. 2022 do zaplacení (účinnost smlouvy o postoupení pohledávky) a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Tato částka představuje náklady za odeslaný obyčejný dopis a za cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy. 9. Soud žalobu zamítl z titulu neplatné úvěrové smlouvy v částce 5 655 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok (dle smlouvy 271,22 % ročně) a v částce 3 776,20 Kč, to je smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, tak jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany předmětné úvěrové smlouvy. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal převážně úspěšnému žalobci poměrnou část jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce se celkově domáhal částky 37 802 Kč (kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku), po částečném zamítnutí mu byla přiznána částka 28 371 Kč. Žalobce byl tedy úspěšný v 75 % uplatněného nároku, ve 25 % byl neúspěšný. Proto má nárok na 50 % svých nákladů řízení (75 % mínus 25 %). V případě plného úspěchu by žalobce měl nárok na náklady řízení ve výši 2 559 Kč, kterážto částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 107 Kč, dále odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (3× 300 Kč) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, tři paušální částky po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) shora citované vyhlášky a DPH 21 %. Přiznaná částka 1 280 Kč představuje jednu polovinu částky 2 559 Kč.