14 C 149/2023-29 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 15 484 Kč s příslušenstvím dle žaloby. V žalobě uvedl, že uzavřel s žalovaným jakožto pronajímatel smlouvu o nájmu garáže na dobu neurčitou od 1. 8. 2019. Žalovaná se zavázala platit žalobci nájemné ve výši 25 800 Kč ročně, tj. 2 150 Kč měsíčně. Od 1. 4. 2021 bylo nájemné zvýšeno na částku 27 372 Kč ročně. Žalovaná hradila nájem do srpna 2021, přičemž na nájemné za září 2021 žalobce započetl složenou jistotu ve výši 744 Kč. Od října 2021 již žalovaná na nájemném nezaplatila nic. Z tohoto důvodu žalobce jako pronajímatel vypověděl nájem výpovědí ze sne 15. 11. 2021. Nájemní vztah skončil ke dni 1. 4. 2022. Žalovaná tak dluží na nájemném za období od září 2021 do března 2022. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, má se proto za to, s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 11. 7. 2019 mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem vyplývá, že předmětem nájmu byl nebytový prostor ve vlastnictví žalobce. Doba nájmu byla sjednána v období od 1. 8. 2019 na dobu neurčitou za nájemné ve výši 2 150 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 2. 5. 2022 vyzval žalobce žalovanou k vyklizení nebytového prostoru. Dopisem ze dne 2. 5. 2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 15 484 Kč. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalobcem a žalovanou jako nájemní vztah v souladu s ustanovením § 2201 občanského zákoníku, dle jehož znění se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaný dlužné nájemné a sjednanou cenu za služby spojené s užíváním nebytového prostoru žalobci neuhradil, dluží tak nadále na dlužném nájemném 15 484 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku, žalobci dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího od splatnosti konkrétní částky. S ohledem na uvedené závěry soud žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a 2x paušální náhrady nezastoupeného účastníka řízení za úkony předžalobní výzvy a podání žaloby. Celkem se tedy jedná o částku 1 400 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.