34 C 184/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou podanou dne 14.11.2022 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 59.823 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl právní vztah na základě postavení žalobce jako dodavatele poslední instance. Žalobce dodával elektrickou energii a žalovaný byl povinen za odebranou elektřinu platit cenu. Žalobce vyúčtoval žalovanému dlužnou částku 59.823 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 26.4.2022, kdy tato částka představuje neuhrazený odběr elektřiny za období od 19.10.2021 do 1.3.2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů. Fakturou [číslo] vystavenou dne 12.4.2022 byly žalovanému vyúčtovány dodávky elektřiny v celkové výši 74.523,56 Kč za období od 19.10.2021 do 1.3.2022, kdy na tuto částku byly započtena zálohy 14.700 Kč, dlužná částka tak činí 59.823 Kč. Splatnost faktury byla stanovena dne 26.4.2022, přílohu faktury tvoří podrobné vyčíslení a výpočet požadovaných plateb za dodanou elektřinu. Dopisem ze dne 13.10.2022 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Podle § 12b odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Konkrétní objem dodané elektřiny je žalobcem prokazován přílohami k vystavené faktuře, žalovaným nebyly vyúčtované částky ani rozsah spotřeby elektřiny nikterak rozporovány. Jelikož k úhradě nedošlo, je žalovaný ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího po splatnosti faktury v prodlení s úhradou dluhu a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na skutečnost, že v řízení byl nárok žalobce předloženými důkazy v plném rozsahu prokázán, uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy zcela úspěšnému žalobci soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2.394 Kč a odměnu zástupce žalobce ve výši dle ustanovení § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), tj. 3 x 3.500 Kč za úkony právní služby v podobě převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Dále ke každému úkonu právní služby náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem tedy náklady řízení představují částku 16.188 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.