34 C 266/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 93.769,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.167,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7.876,10 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93.769,06 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a úrokem 12,9 % ročně z částky 93.769,60 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne 24. 5. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 155.182 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně. Žalovaný se dostal s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr ke dni 3. 8. 2022 zesplatnil. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 16. 8. 2023 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovaný uhradil celkem částku 140.263,34 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce uvedl, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 22.000 Kč měsíčně, žalobce výši příjmu zkoumal na základě pohybů na účtu žalovaného a akceptoval jako příjem žalovaného částku 19.939 Kč. Dále žalobce prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, ve výpisu z rejstříku CBCB a prostřednictvím interní evidence klientů. Žalovaný uvedl měsíční výdaje 6.500 Kč, měsíčně, žalobce proto výdaje žalovaného stanovil podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího s daty o aktuálním údaji životních nákladů a za využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, a to na částku 13.320 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky 0 Kč, dle vlastních zjištění žalobce dospěl k závěru, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy úvěrové produkty se splátkami ve výši 500 Kč měsíčně, ve výši 3.333 Kč a ve výši 2.628 Kč (úvěrem konsolidována). Nové splátkové zatížení žalovaného tak mělo činit 6.619 Kč měsíčně. Žalobce v rámci doplnění uvedl výpočty jednotlivých složek požadované částky a jejího příslušenství. Žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně úroku a úroku z prodlení z požadované částky za období od 21. 3. 2023 do 22. 3. 2023. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 24. 5. 2018 měl být jejím předmětem úvěr v částce 155.182 Kč, který se měl žalovaný zavázat splatit ve splátkách po 2.786 Kč měsíčně. Úrok měl přestavovat 12,90 % ročně. Smlouva není žalovaným podepsána, a to ani elektronicky. Podpis smlouvy žalovaným nevyplývá ani z žalobcem předložených listin označených jako„ přehledové tabulky“ (č.l. 56, 97-100 spisu), když z těchto listin nelze učinit závěr o tom, že byla podepsána žalovaným konkrétní smlouva daného znění. Tabulka na č.l. 56 spisu obsahuje souhrn splátek shora ve shora uvedených výších, aniž by však bylo patrné, že se má jednat o splátky žalovaného. Tabulky na č.l. 97-100 spisu byly žalobcem soudu poskytnuty ve zcela nečitelné podobě. Součást smlouvy měly tvořit všeobecné obchodní podmínky a ceník, s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy není obsah těchto listin pro rozhodnutí soudu podstatný a nebyly tedy k důkazu jako nadbytečné provedeny. Dle výpisu z účtu obdržel žalovaný od žalobce dne 24. 5. 2018 částku 143.744,60 Kč a 11.437,40 Kč. Ze zbývajících výpisů z účtu vyplývá, že zůstatek žalovaného na běžnému účtu byl v měsících předcházejících údajnému uzavření úvěrové smlouvy trvale záporný a to v desítkách tisíc Kč. Tabulka označená jako„ podklady pre súdne konanie“ (č.l. 27-34 spisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí úvěru. Z tabulky není zřejmé, kým a za jakým účelem byla vyhotovena a na základě čeho jsou v ní jednotlivé údaje uvedeny. Dopisem ze dne 3. 8. 2022 měl být předmětný úvěr zesplatněn a dopisem ze dne 4. 4. 2021 a ze dne 1. 7. 2022 měl být žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek, žalobce však nepředložil žádný důkaz k prokázání doručení uvedených listin žalovanému, jelikož podací archy dokládají odeslání zásilky, nikoliv její doručení. Totožný závěr soud učinil ohledně předžalobní výzvy k úhradě částky 110.812,76 Kč ze dne 24. 3. 2023. K doručení zásilek žalovanému zástupce žalobce při jednání soudu dne 2.10.2023 výslovně uvedl, že žalobce takovými důkazy nedisponuje. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, jelikož nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného, ale spokojil se pouze se statistickými údaji a ekonomickým modelem z vlastního informačního systému. K uvedenému pak žalobce přistoupil za situace, kdy žalovaný uváděl, že je bez závazků, avšak sám žalobce zjistil závazky žalovaného z dalších úvěrových produktů s celkovými splátkami ve výši 6.461 Kč měsíčně. Nelze rovněž pominout, že žalobce sám stanovil příjem žalovaného na částku 19.939 Kč, tedy součet rovněž žalobcem stanovených výdajů 13.320 Kč měsíčně a nového splátkové zatížení žalovaného ve výši 6.619 Kč měsíčně. Žalovanému by tak mimo odhadované náklady žalobcem nezůstávala jakákoliv finanční rezerva, to vše za situace, kdy dle výpisu z účtu je zůs