41 C 84/2023-47 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 22. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 6. 2020 její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401210174, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 18 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 548 Kč, a to společně s úrokem ve výši 3 600 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 7 200 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatek za pojištění ve výši 480 Kč. Dále uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, poslední splátka měla být uhrazena dne 23. 8. 2021. Žalobkyně tvrdila, že v případě prodlení dle smlouvy se neuhrazená jistina úročí sjednaným úrokem ve výši 22,62 % ročně, tzn. od 24. 8. 2021. Žalovaný uhradil pouze částku 3 900 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně žalobou po žalovaném požadovala zaplacení celkové částky 18 000 Kč, představované nesplacenou jistinou, dále sjednaný úrok ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny 18 000 Kč od 24. 8. 2021 do data postoupení, tzn. 7. 1. 2022 v částce 1 549,47 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 000 Kč vyčíslený ke dni postoupení pohledávky ve výši 582,25 Kč, úrok z úvěru ve výši 22,62% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a 8,5% úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů (výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy), jež žalovaný předložil. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr (kartě zákazníka). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 6. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 18 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 548 Kč, když první splátka je splatná nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 3 600 Kč s úrokovou sazbou 35,53 % ročně, úhradou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 7 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 32 880 Kč. Uzavření pojistné smlouvy žalovaným bylo zjištěno z listiny nazvané Zařazení zákazníka do pojistného programu. 5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 3 900 Kč. 6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 7. 1. 2022, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 2. 2022. 7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 14. 4. 2022. 8. Z žádosti o úvěr (karty zákazníka) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši příjmu v částce [částka] a jméno zaměstnavatele, výdaje ve výši [částka] za bydlení a energie a osobní výdaje ve výši [částka]. Tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích byly ověřeny jeho pracovní smlouvou, výplatní páskou, bankovním výpisem a nájemní smlouvou. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 29. 6. 2020 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60týdenních splátkách ve výši 548 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 3 600 Kč s úrokovou sazbou 35,53 % ročně, úhradou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 7 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 32 880 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru, údaje o příjmech a výdajích ověřovala. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Posouzení úvěruschopnosti tak, jak jej žalobkyně provedla a k výzvě soudu sdělila, shledal soud dostatečným, nadto žalovaný námitky neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nevznesl. 13. Soud předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 14. V posuzované věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, když žalovaný se zavázal uhradit společně s poskytnutou výší úvěru poplatek ve výši 3 600 Kč s úrokovou sazbou 35,53 % ročně, úhradou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 7 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 32 880 Kč Soud má za to, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek a administrativní poplatek v celkové výši 10 800 Kč jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. a současně představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele podle § 1813 o. z. Částka ve výši 10 800 Kč představuje 60% ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků v částce 3 600 Kč by zisk žalobkyně činil 82,6 % z poskytnuté částky. Nadto porovnáním výše splátky určené na umoření jistiny a sjednaného úroku z úvěru s platbami za služby je zjevné, že žalovaný nebyl schopen reálně a zodpovědně posoudit povahu předmětného závazku. Z výše uvedených skutečností soud dovodil, že jednání právní předchůdkyně žalobkyně, jakým postupovala vůči žalovanému při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. 15. S ohledem na výše uvedené závěry shledal soud úvěrovou smlouvu ze dne 29. 6. 2020, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatnou, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva. 16. Soud konstatuje, že úvěrovou smlouvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a dle tvrzení žalobkyně na tuto částku žalovaný hradil pouze částku ve výši 3 900 Kč. Žalobkyni proto náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 14 100 Kč (18 000 – 3 900) a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.). Zbývající část nároku žalobkyně soud zamítl (výrok II.). 17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 78 % a procesní úspěch žalovaného 22%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 56 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 9 959,70 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 800 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 9 159,70 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkony právní služby po 1 820 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána