42 C 15/2023-31 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 276 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že motorové vozidlo [anonymizováno], model [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód], je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 11. 4. 2020 do dne 4. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 116 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 16. 9. 2020 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, splatnost příspěvku nastala dne 30. 11. 2020. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 276 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 9 976 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v žalobě zcela konkrétně specifikoval výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázal na příslušnou právní úpravu. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 9 976 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradil. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř., když žalobce s takovým postupem výslovně v návrhu na zahájení řízení souhlasil a k výzvě soudu se nevyjádřil, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Rozsudek však byl vyhlášen veřejně. 3. Soud na základě žalobních tvrzení, listinných důkazů předložených žalobcem a vyžádaných soudem zjistil následující skutkový stav. Ze sdělení Městského úřadu Šlapanice, Odboru dopravy ze dne 24. 2. 2023 a karty vozidla soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem vozidla – nákladního automobilu tovární značky [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] byl v době od 11. 4. 2020 do 4. 8. 2020 žalovaný. Žalobce žalovaného výzvou ze dne 16. 9. 2020 vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 10 276 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Výzva byla žalovanému zaslána dne 16. 9. 2020, o čemž svědčí informace České pošty o podané zásilce. Dle tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 30. 11. 2020, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den 1. 10. 2020. Žalovaný tak byl ode dne 1. 12. 2020 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem opakovaně vyzýván upomínkami ze dne 13. 1. 2021 a 11. 2. 2021. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne 23. 3. 2022 spolu s informací k zásilce o podané zásilce). 4. Bylo tak prokázáno, že žalovaný jako provozovatel vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 t, [registrační značka], porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném a účinném v daném období (dále jen„ zákon“), když v době od 11. 4. 2020 do 4. 8. 2020, tj. 116 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (116 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, kdy žalobce denní sazbu určil v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 86 Kč. Výše příspěvku tak činí 9 976 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobci zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku byla zaslána žalovanému a splatnost příspěvku včetně nákladů na jeho vymáhání nastala dne 30. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce se tak po něm oprávněně domáhá jak částky 9 976 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na jeho mimosoudní vymáhání, tedy celkem částky 10 276 Kč. Protože žalovaný nezaplatil žalobci ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobce se tak po něm oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o. s. ř., když plně úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které je tento povinen zaplatit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Celkové náklady řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Náklady právní ho zastoupení přitom sestávají z odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění), 3 režijních paušálů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 13 AT a z DPH z odměny a paušálů ve výši 252 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 2 252 Kč.