42 C 237/2022-29 — Okresní soud Brno-Venkov

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 375 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 391,23 Kč, a to z titulu nezaplacení televizních poplatků. Žalobce uvedl, že žalovaný poté, co se stal držitelem televizního přijímače, splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, a to ke dni 1. 5. 1990. Vznikla mu tak povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však své povinnosti nedostál, když televizní poplatky řádně a včas nehradil. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dluží žalobci na nezaplacených televizních poplatcích celkem částku 3 375 Kč, když nezaplatil poplatky vždy v částce 135 Kč za období od listopadu 2019 do listopadu 2021, tedy za 25 měsíců. Žalobce žalovaného písemně vyzval k úhradě dlužných televizních poplatků, žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, požaduje po něm žalobce i zaplacení zákonného úroku z prodlení, který k datu podání žaloby kapitalizoval na částku 391,32 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žalobní tvrzení nikterak nezpochybnil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen z části uhradil. 3. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně v návrhu na zahájení řízení souhlasil, k další výzvě soudu se nevyjádřil. 4. Soud na základě žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný se jako držitel televizního přijímače v květnu roku 1990 přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, spolu s přehledem nezaplacených předpisů, který je obsažen v upomínce ze dne 10. 12. 2021, pak plyne, že žalovaný neuhradil žalobci poplatky v celkové výši 3 375 Kč, a to konkrétně za měsíce listopad roku 2019 až listopad roku 2021. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil. Žalobce se proto domáhá rovněž zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizoval ke dni podání žaloby na částku 391,32 Kč, kdy ke způsobu jeho výpočtu doložil podrobnou specifikaci. 5. Podle § 3 odst. 2 věta první zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč 7. Podle § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Žalovaný se dne 1. 5. 1990 stal na základě přihlášení se do příslušné evidence poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 6 citovaného zákona činí výše televizního poplatku měsíčně částku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost hradit měsíčně televizní poplatky za měsíce listopad roku 2019 až listopad roku 2021, když nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 3 375 Kč a žalobce se tak oprávněně domáhá zaplacení této částky. Žalobce se oprávněně domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaný byl povinen televizní poplatky platit vždy ke každému patnáctému dni v měsíci, počínaje dnem následujícím se tak žalovaný dostal se zaplacením do prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to i co do požadovaného příslušenství, když tento nárok a jeho výše je v souladu se zákonnou úpravou, konkrétně s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a plně úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobci tak přísluší na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny ust. § 14b AT, kdy předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) AT, neboť žalobce žaluje pohledávku z titulu dlužných televizních poplatků, kdy obdobné žaloby jsou podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení je shodné, pouze s výhradou změn pokud jde o období, za které nebyly poplatky hrazeny, právní hodnocení je totožné, předmět sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 400 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za dva úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci a sepis žaloby), dále byl přiznán 2 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 126 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 126 Kč.