42 C 271/2023-31 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 5. 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 13. 11. 2023, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 878 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. 2. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 11. 3. 2020 do dne 11. 7. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 123 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 1. 10. 2020 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, žalobce za den doručení výzvy žalovanému považuje 15. den po jejím odeslání, tj. den 16. 10. 2020, splatnost příspěvku tak nastala po uplynutí 60 dnů od doručení výzvy, tedy ke dni 15. 12. 2020. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 878 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 10 578 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v žalobě zcela konkrétně specifikoval výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázal na příslušnou právní úpravu. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 10 578 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění. 3. V doplnění žaloby ze dne 13. 11. 2023 pak žalobce uvedl, že žalovaný se stal vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy [anonymizováno] [datum], kdy vozidlo bylo žalovanému prodáno vlastníkem dle registru silničních vozidel. Pokud k zápisu žalovaného do registru silničních vozidel došlo později, či nedošlo vůbec, pak tento zápis má pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky. Pokud totiž osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobci sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku je tak žalovaný. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 23. 3. 2022. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že není osobou povinnou k zaplacení příspěvku, či že by dlužnou částku byť jen zčásti uhradil. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř., když žalobce s takovým postupem výslovně v návrhu na zahájení řízení souhlasil a k výzvě soudu se nevyjádřil, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Rozsudek však byl vyhlášen veřejně. 5. Soud na základě žalobních tvrzení, listinných důkazů předložených žalobcem a vyžádaných soudem zjistil následující skutkový stav. Ze sdělení [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a karty vozidla soud zjistil, že v registru silničních vozidel byla jako vlastník a provozovatel vozidla – nákladního automobilu tovární značky Renault, model [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód], v době od [datum] do [datum] evidována [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaným jako kupujícím bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl prodej a koupě vozidla značky Renault, model [příjmení] [jméno], [VIN kód], a to za kupní cenu [částka], s tím, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti při převzetí vozidla, s povinností kupujícího nahlásit změny v evidenci držitelů motorových vozidel a povinností kupujícího bezodkladně po podpisu smlouvy vozidlo pojistit. 6. Žalobce žalovaného výzvou ze dne 1. 10. 2020 vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 10 578 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 15. 12. 2020, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den 16. 10. 2020. Žalovaný tak byl ode dne 16. 12. 2020 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem opakovaně vyzýván upomínkami ze dne 21. 1. 2021 a ze dne 18. 2. 2021. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne 23. 3. 2022 spolu s informací k zásilce ohledně dodání zásilky). 7. Bylo tak prokázáno, že v rozhodném období byla v registru silničních vozidel evidována jako vlastník a provozovatel předmětného nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [jméno] [příjmení]. Z žalobcem předložené kupní smlouvy však vyplývá, že již k datu [datum] bylo vlastnické právo k předmětnému vozidlu převedeno na žalovaného. Protože žalovaný v řízení nerozporoval zaplacení kupní ceny a předání vozidla při podpisu kupní smlouvy, má soud v souladu s § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za to, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na žalovaného ke dni [datum] a počínaje tímto dnem byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Dále bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném a účinném v daném období (dále jen„ zákon“), když v době od 11. 3. 2020 do 11. 7. 2020, tj. 123 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Předložením kupní smlouvy se totiž žalobci podařilo vyvrátit právní domněnku stanovenou ustanovením § 4 odst. 2 zákona, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla, a tedy osobou povinnou k zaplacení příspěvku je žalovaný. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (123 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, kdy žalobce denní sazbu určil v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 86 Kč. Výše příspěvku tak činí 10 578 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobci zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku i nákladů byla zaslána žalovanému a splatnost příspěvku včetně nákladů na jeho vymáhání nastala dne 15. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce se tak po něm oprávněně domáhá jak částky 10 578 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na jeho mimosoudní vymáhání, tedy celkem částky 10 878 Kč. 8. Protože žalovaný nezaplatil žalobci ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobce se tak po něm oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když plně úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které je tento povinen zaplatit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Celkové náklady řízení přitom představuj