43 C 126/2023-121 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkaz podaným u soudu dne 11. 10. 2022, převedeným do rejstříku C dne 5. 4. 2023 a doplněným na výzvu soudu dne 19. 5. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 14 158,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], [číslo] na základě které vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu žalobci řádně a včas uhradit. Žalobkyně dodala žalovanému elektřinu v období od 9. 7. 2021 do 31. 1. 2022 za cenu 14 158,49 Kč, kterou žalovanému včetně souvisejících služeb vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne 21. 2. 2022. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila v rámci žaloby, žalovaný na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagoval, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci umožňuje rozhodnout výhradně na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. V projednávané věci dospěl soud po podřazení listinnými důkazy prokázaného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení k následujícím závěrům. 7. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným má soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu ze sítě nízkého napětí do odběrného místa na adrese [obec], parcela [číslo] [PSČ] [obec]. Žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice. 8. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovanému vyúčtována částka 14 158,49 Kč za spotřebu elektřiny v období od 9. 7. 2021 do 31. 1. 2022, která byla splatná dne 21. 2. 2022. Soud z ní vzal za prokázané, že žalovaný v tomto období odebral v označeném odběrném místě elektrickou energii v celkové ceně 14 158,49 Kč vč. DPH. 9. Soud vzal dále za prokázané, že faktura byla žalovanému doručena v souladu se smluvním ujednáním na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě [email]), jak plyne z emailu (č. l. 43 spisu), který byl dle žalobních tvrzení žalobkyně žalovanému odeslán dne 7. 2. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 26. 9. 2022, odeslané žalovanému téhož dne 26. 9. 2022, jak plyne podacího lístku (č. l. 31 spisu). 10. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou částku za dodanou elektřinu. Žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroku z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto byl současně ve výroku I. přiznán úrok z prodlení ohledně dlužné částky za dodanou elektřinu za dobu ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury do zaplacení. 11. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 12. Výrokem II. proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu po 300 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 100 Kč, celkem tak náleží 1200 Kč. Zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 1452 Kč Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 1452 Kč + 800 Kč = 2252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 13. K tomu soud dodává, že se neztotožnil s návrhem žalobkyně na přiznání náhrady nákladů v plné výši, neboť v projednávané věci byly naplněny podmínky § 14b odst. 1 advokátního tarifu, především řízení bylo zahájeno návrhem v podobě ustáleného vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně ve značném počtu případů, ve skutkově i právně takřka totožných či velmi obdobných věcech. 14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.