43 C 211/2023-110 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 3. 2023, který byl převeden do rejstříku C dne 8. 6. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 345 030,27 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] na základě byly žalované poskytnuty převodem na účet prostředky ve výši 379 000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému se žalovaná bránila včasným odporem, elektronický platební rozkaz tím byl zrušen, v odporu žalovaná dále uvedla, že akceptuje výši dluhu ze smlouvy, komunikovala s žalobkyní ohledně možnosti splátek a jejich výše, nesouhlasí s výší náhrady nákladů řízení podle elektronického platebního rozkazu. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 8. 8. 2023 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené, k žádosti žalobkyně prodloužené lhůtě dne 24. 5. 2023 a doplňujícím podáním ze dne 29. 5. 2023. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované. 6. Žalobkyně u jednání odkázala na písemné vyhotovení žaloby a dále uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], kdy úvěr byl uzavřen [datum], přičemž nejméně od 1. 11. 2018 měla žalovaná u banky veden běžný účet, kompletní výpisy z účtu byly předloženy soudu a rovněž údaje z dlouhodobého smluvního vztahu byly využity při posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy banka důsledně vyhodnotila platební morálku žalované a dospěla k závěru, že úvěr v této výši lze žalované poskytnout. Následně však žalovaná smluvní podmínky neplnila, což v konečném důsledku vedlo k zesplatnění úvěru ke dni 3. 12. 2022, od následujícího dne rovněž je nárokováno příslušenství v rozsahu smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Pokud se týká tvrzení v doplnění žaloby o celkové úhradě 149 994,97 Kč žalovanou, pak v doplnění nedopatřením bylo uvedeno, že tato částka takřka v celém rozsahu byla započtena na jistinu, avšak ve skutečnosti byla podstatná část započtena na smluvní úrok, popř. další smluvní úhrady, tak jak je to v souladu se smluvním ujednáním, rovněž v souladu se standardní bankovní úvěrovou praxí. Proto je na jistině nárokováno 345 030,27 Kč, tj. po započtení úhrad na jistinu. Konkrétní rozklad úhrad je patrný rovněž z výpisu z účtu 7. Soud vyšel dále listinných důkazů smluvní dokumentací, výzvou, zesplatněním, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, komunikací mezi stranami, posouzením úvěruschopnosti, VOP, internetovým bankovnictvím, ceníkem. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je v celém rozsahu důvodná. 10. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalované podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalované, z údajů o jeho dalších závazcích, z prověření bankovních a nebankovních registrů. 11. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti zejména vycházela rovněž z údajů zjištěných na základě dlouhodobého poskytování bankovních služeb žalované, které vyhodnotila za použití bankovních standardů. Žalovaná měla u žalované již po dobu více než 1 roku před uzavření úvěrové smlouvy veden běžný účet, a i na podkladě tohoto dřívějšího klientského vztahu, s přihlédnutím k ověření příjmů žalované, žalobkyně provedla podle standardizovaných bankovních postupů ověření úvěruschopnosti. Tyto skutečnosti byly prokázány rovněž výpisy z účtu, rovněž podrobným výpisem procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, zpracovaným právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] 12. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 13. Byl prokázán nárok na částku 345 030,27 Kč, odpovídající neuhrazené jistině úvěru v částce 343 230,27 Kč a poplatků účtovaných v souladu se smluvním ujednáním v celkové výši 1800 Kč, jak prokázáno připojenou podrobnou bilancí úvěru, dále ceníkem (sazebníkem). 14. Dále byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 6235,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8580,74 Kč, obojí ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a kapitalizováno ke dni 1. 2. 2023, dále na zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok za období následující, tj. od 2. 2. 2023 do zaplacení. 15. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaná se dostala do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalované přesáhlo 90 dnů. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že smluvní úrok 10,9 % ročně náleží v plné výši, neboť je nižší než platná sazba zákonného úroku z prodlení, která činí 15 %. 16. Soud rovněž ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 10,90 %, což je úroková sazba, která nadměrně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zásadně nepřekračuje běžnou úrokovou sazbu u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad 5 let, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ produktu byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši 8,27 % ročně. 17. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 18. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 19. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 802 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 6 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání po 9700 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 40 000 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 48 400 + 13 802 Kč = 62 202 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k příslušenství a též k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měla žalovaná reálně možnost dluh včas uhradit.