43 C 306/2023-146 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 16. 5. 2023, který byl převeden do rejstříku C dne 22. 8. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 404 743,73 Kč s příslušenstvím, z titulu celkem 3 smluv uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a sice 1) smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč, z této smlouvy nárokováno 32 416,74 Kč s příslušenstvím, 2) smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [název produktu] ze dne [datum], na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky s úvěrovým rámcem ve výši 97 000 Kč, z této smlouvy nárokováno 97 041,33 Kč s příslušenstvím, 3) smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [název produktu] ze dne [datum], na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 400 000 Kč, z této smlouvy nárokováno 275 285,66 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka ze smluv nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 7. 11. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 24. 11. 2023. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalované. 6. U jednání bylo předně konstatováno, že i s ohledem na výši nároku byla před jednáním ověřována adresa či kontaktní údaje žalované v souběžně vedených řízeních, kdy v řízení 8 C 310/2023 nebyla zjištěna platná adresa pobytu žalované, toliko byla navíc zohledňována dřívější adresa TP [adresa], v řízení 11 C 162/2023 nebyla zjištěna jiná adresa, dále ověřeno, že žalovaná měla v minulosti DS PFO coby podnikatelka, avšak DS je nepřístupná. Žalobkyně k dotazu soudu sdělila, že i s ohledem na výši nároků, které jsou proti žalované v různých řízeních uplatňovány, žalobkyně opakovaně se pokoušela žalovanou kontaktovat, avšak bez úspěchu, žalovaná k nařízeným jednáním nedochází, nelze ji kontaktovat na dostupných telefonních číslech ani jinak. 7. Žalobkyně se k jednání dostavila, zde odkázala na písemné vyhotovení žaloby a uvedla dále, že žaloba je podávána z titulu tří úvěrových produktů žalované u [právnická osoba], která následně pohledávky postoupila na žalobkyni. Ve vztahu ke všem třem produktům byla podrobně zkoumána úvěruschopnost, v návaznosti na bankovní standardy, vedení běžného účtu, který byl žalované veden od 23. 6. 2017, dále vycházeje z toho, že žalovaná podnikala s deklarovanými příjmy z podnikání ve výši 70 000 Kč měsíčně. V případě prvního úvěru se jednalo o revolvingový úvěr s kreditní kartou ze dne [datum] s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, druhý úvěr revolving – [název produktu] z [datum] s úvěrovým rámcem 97 000 Kč, z části k refinancování dřívějších závazků, z části vyčerpáno, třetí úvěr konsolidace půjček ze dne [datum] ve výši 400 000 Kč k refinancování úvěrů u právní předchůdkyně, dále též u [právnická osoba]. Relevantní prodlení nastalo v případě prvního úvěru se splátkou za říjen 2021, u druhého úvěru za leden 2022, u třetího úvěru za prosinec 2021. Dlužné částky nebyly ani přes opakovanou snahu kontaktovat žalovanou hrazeny, a to ani k předžalobní výzvě. Ve zbytku žalobkyně odkazuje na velmi podrobné doplnění žaloby a v něm obsažené přehledové tabulky. 8. Soud vyšel dále listinných důkazů VOP, sazebníkem, smluvní dokumentací, zesplatněním, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, bilancí, posouzením úvěruschopnosti, výzvami. 9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je v celém rozsahu důvodná. 11. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny celkem 3 smlouvy o úvěru. Soud neshledal pochybnosti co do platnosti smluv z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalované podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalované, z údajů o jejích dalších závazcích, z prověření bankovních a nebankovních registrů. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti zejména vycházela rovněž z údajů zjištěných na základě dlouhodobého poskytování bankovních služeb žalované, které vyhodnotila za použití bankovních standardů. Žalovaná měla u žalované již po dobu více než 1 roku před uzavření úvěrové smlouvy veden běžný účet, a i na podkladě tohoto dřívějšího klientského vztahu, s přihlédnutím k ověření příjmů žalované, žalobkyně provedla podle standardizovaných bankovních postupů ověření úvěruschopnosti. Tyto skutečnosti byly prokázány rovněž výpisy z účtu, rovněž podrobnými výpisy procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, zpracovanými právní předchůdkyní žalobkyně. 13. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 14. Byl prokázán nárok na částky nároků z jednotlivých smluv, odpovídající vždy neuhrazené jistině úvěru a poplatků účtovaných v souladu se smluvním ujednáním, jak prokázáno vždy připojenou podrobnou bilancí úvěru, dále ceníkem (sazebníkem). 15. Dále byl prokázán nárok na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ohledně jednotlivých dílčích smluv, ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a kapitalizováno ke dni 22. 11. 2022, resp. 23. 11. 2022, resp. kapitalizováno ke dni zesplatnění úvěrů 1. 4. 2022, resp. 19. 4. 2022, dále na zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok za období následující, do zaplacení. 16. Soud byl nicméně nucen konstatovat, že smluvní úrok ohledně první a druhé smlouvy není nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaná se dostala do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalované přesáhlo 90 dnů. V daném případě bylo třeba přihlédnout k tomu, že smluvní úrok 17,88 % ročně, resp. 16,40 % ročně je vyšší než platná sazba zákonného úroku z prodlení, která činí 15 %, nezbylo tak než za období následujících po uplynutí prvních 90 dnů prodlení, tj. za období od 2. 7. 2022, žalobu v části sazby smluvního úroku přesahující zákonnou sazbu úroku z prodlení zamítnout. 17. Soud rovněž ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 17,88 %, resp. 16,40 %, resp. 5,90 % což je úroková sazba, která nadměrně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zásadně nepřekračuje běžnou úrokovou sazbu u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad 5 let, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ produktu byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši 12,68 %, resp. 12,48 %, resp. 3,20 % ročně. 18. Výrokem I. proto bylo žalobě ve zcela převažujícím rozsahu vyhověno, výrokem II. byla žaloba zamítnuta v dílčí části sazby smluvního úroku, jak uvedeno výše. 19. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. K tomu soud dodává, že sice žaloba byla v dílčí části zamítnuta, avšak tato část, v níž žalobkyně nebyla ú