43 C 31/2023-116 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 4. 5. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 30. 1. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 682,51 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě byly žalovanému poskytnuty převodem na účet prostředky ve výši 83 000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 14. 4. 2023 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené, k žádosti žalobkyně prodloužené lhůtě dne 24. 5. 2023 a doplňujícím podáním ze dne 29. 5. 2023. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5. Žalobkyně u jednání odkázala na písemné vyhotovení žaloby a dále uvedla, že žalována je částka ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným [datum], kdy bylo čerpáno 83 000 Kč na běžný účet žalovaného, který byl rovněž veden u žalobkyně. Tento běžný účet byl založen již dříve, byť PZ není schopen sdělit přesně, kdy byl založen, v každém případě rovněž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, bylo vycházeno z údajů banky v návaznosti na vedení běžného účtu, zejména ověření příjmů žalovaného, jak zdokumentováno na č.l. 72. Úvěruschopnost byla posuzována v souladu s bankovními standardy. Celkově byla žalovaným na splátkách úroku uhrazena částka v celkové výši cca 16 000 Kč, z toho na jistinu 4688, 28 Kč, jak podrobně specifikována na č.l. 84, první odstavec shora a navazující tabulka na téže straně. K zesplatnění úvěru bylo přikročeno ke dni 9. 3. 2022 a následně od 1. 4. 2022 je nárokováno příslušenství pohledávky z prodlení, k 31. 3. 2022 bylo vyhotoveno vyčíslení a rovněž tzv. historický výpis. Smluvní úrok je za celou dobu nárokován v ponížené výši 11,75 % ročně, s ohledem na prodlení přesahující 90 dní a ustanovení § 122 odstavec 4 zákona 257/2016 Sb., ve znění následné novely. 6. Soud vyšel dále listinných důkazů VOP, předžalobní výzvou, smlouvou o úvěru, výpisem, dokumentací k upomínání, bilancí, posouzením úvěruschopnosti, sazebníkem. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným je v celém rozsahu důvodná. 9. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z údajů o jeho dalších závazcích, z prověření bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně v projednávané věci při posouzení úvěruschopnosti zejména vycházela rovněž z údajů zjištěných na základě dlouhodobého poskytování bankovních služeb žalovanému, které vyhodnotila za použití bankovních standardů. Žalovaný měl u žalované již v období před uzavření předmětné úvěrové smlouvy veden běžný účet, a i na podkladě tohoto dřívějšího klientského vztahu, s přihlédnutím k ověření příjmů žalovaného, žalobkyně provedla podle standardizovaných bankovních postupů ověření úvěruschopnosti. 10. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně v žalobě a zejména v jejím doplnění srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 11. Byl prokázán nárok na částku 80 742,51 Kč, odpovídající neuhrazené jistině úvěru v částce 78 311,72 a poplatků účtovaných v souladu se smluvním ujednáním v celkové výši 2370,79 Kč, jak prokázáno připojenou podrobnou bilancí úvěru, zejména pak k výzvě soudu též srozumitelnou a přehlednými tabulkami, do nichž byly přehledně zaneseny dílčí částky, tak aby bylo soudu zřejmé, jak žalobkyně k nárokovaným částkám dospěla. 12. Dále byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 4822,07 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 630,50 Kč, obojí kapitalizováno ke dni 31. 3. 2022, když k tomuto dni následujícímu po zesplatnění úvěru dne 9. 3. 2022 bylo provedeno bilanční vyčíslení úvěru a dlužných částek z něj vyplývajících. Dále na zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok za období následující, tj. od 1. 4. 2022 do zaplacení. 13. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaný se dostal do prodlení poprvé v říjnu 2021, tedy po účinnosti novely, současně prodlení žalovaného přesáhlo 90 dnů 14. Soud rovněž ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 12,90 %, což je úroková sazba, která nadměrně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zásadně nepřekračuje běžnou úrokovou sazbu u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby na 1 rok do 5 let včetně, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ produktu byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši 7,82 % ročně. 15. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 16. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 17. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3228 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání po 4340 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 17 360 Kč + 1200 Kč = 18 560 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu přísluší 18 560 Kč + 3898 Kč + 3228 Kč = 25 686 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k příslušenství a též k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.