7 C 314/2022-59 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit částku 1 890 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 164,90 Kč. Tvrdí, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, vznikla jí povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do evidence. Žalovaná tuto povinnost splnila dne 1. 12. 2001 a podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění účinném, jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila od dubna 2021 do května 2022 poplatek 135 Kč měsíčně. Žalovaná byla vyzvána k plnění před zahájením soudního řízení. Dne 18. 1. 2023 bylo jednáno v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.); žalované bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila a požádala o projednání věci v její nepřítomnosti. Předvolání k jednání bylo doručeno v souladu s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. s výzvou podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Žalovaná k předmětné věci sdělila, že má za to, že žaloba je zmatečná a nepřezkoumatelná a rovněž má za to, že žalobkyně nesprávně zohlednila platby, které žalovaná učinila. Žalovaná rovněž uvedla, že má za to, že za rok 2021 ve vztahu k žalobkyni žalovaná žádné nedoplatky nemá a také, že prokazatelně uhradila částku 540 Kč, která žalobkyní nebyla zohledněna. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení žalovaná uvedla, že dle jejího názoru žalobkyni nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na její postavení a vlastnickou strukturu. Právní zástupce žalobkyně v návaznosti na vyjádření žalované uvedl, že žalovaná ve svém vyjádření správně uvedl, že žalobkyně je povinna dle platných právních předpisů započíst přijaté úhrady na nejdříve splatné pohledávky, což v tomto případě učinila, když každá přijatá platba byla započtena právě na nejdříve splatné pohledávky. V tomto směru žalobkyně uvedla, že například žalovanou zmiňovaná platba ve výši 1 620 kč nebyla započtena na úhradu poplatku za rok 2021, nýbrž na nedoplatky z let dřívějších. Pokud pak jde o platbu ve výši 540 Kč, kterou žalovaná uvádí ve svém vyjádření, k této žalobkyně uvedla, že platba byla provedena až po podání žaloby a v tomto směru neměla žalobkyně možnost tuto zohlednit ve svém návrhu Žalobkyně svým podáním doručeným dne 11. 1. 2023 vzala žalobu v částce 540 Kč zpět, kdy uvedla, že žalovaná tuto úhradu uskutečnila prostřednictvím dvou plateb ze dne 29. 11. 2022 a 22. 12. 2022, vždy ve výši 270 Kč, tj. až po podání žalobního návrhu. Z tohoto důvodu žalobkyně navrhla, aby soud v této části řízení zastavil. Zároveň však žalobkyně uvedla, že žaloba byla v této části podána po právu. Z elektronických dokumentů připojených k návrhu (přihlášení poplatníka, rozpis nezaplacených poplatků, výzva k zaplacení s dokladem o doručení) byl zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v návrhu a následném vyjádření doručeného dne 11. 1. 2023. Ve vztahu k částce 540 Kč tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II., tj. že řízení v částce, ve které byla učiněna úhrada, řízení zastavil. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce kalendářního čtvrtletí. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě zjištěného skutkového stavu je dán základ uplatněného nároku v souladu s § 2 odst. 2, § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., přičemž výše poplatku podle § 6 citovaného zákona je 135 Kč měsíčně. Splatnost pohledávky vyplývá z § 7 odst. 2 citovaného zákona. Žalovaná byla vyzvána k plnění s poskytnutím dostatečné lhůty v souladu s § 10 citovaného zákona. Úrok z prodlení byl přisouzen podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) vzhledem k výši sazby úroku z prodlení podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení dlužníka. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu vždy od prvního dne prodlení v daném měsíci (šestnáctý den) do dne vyhotovení žaloby 14. 10. 2022. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek 400 Kč a dále jí náleží náhrada nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu; podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 100 Kč (2 x 100 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (126 Kč). Úkony právní služby v souladu s § 11 odst. 1 advokátního tarifu jsou příprava a převzetí věci, sepis návrhu. Soud nepoužil § 7 advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a jedná se o plnění do 50 000 Kč. Ve vztahu k judikatuře zmiňované žalovanou, která má za to, že by žalobkyni neměly být přiznány náklady řízení, soud uvádí, že tato judikatura byla přijata před novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a tedy ve vztahu k právní úpravě plané a účinné do 30. 6. 2014, přičemž právě tato novela reagovala na nepřiměřenou výši nákladů v bagatelních věcech. V tomto směru má soud za to, že zmiňovaná judikatura byla již legislativně překonána a není tedy důvod žalobkyni nepřiznat náklady řízení v souladu s platnými právními předpisy.