7 C 51/2021-486 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 6. 2022 č. j. , spisová značka, bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , posledně bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, (zůstavitel). K odvolání žalovaných byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud vyšel z názoru, že v případě zániku způsobilosti být účastníkem řízení z důvodu úmrtí původně žalovaného 2. neměl soud rozhodovat o procesním nástupnictví podle § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), nýbrž pokračovat v soudním řízení proti neznámým dědicům zastoupeným procesním opatrovníkem podle § 29 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, ustanovil neznámým dědicům procesní opatrovnici podle § 29 odst. 3 o. s. ř. a u jednání dne 23. 6. 2023 bylo provedeno dokazování výslechem svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, . Byl zamítnut návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem o „trasování“ předloženém žalobkyní k návrhu žalovaných. Na základě zjištěného skutkového stavu bylo možno věc právně posoudit a vyhotovení znaleckého posudku pro účely dokazování by nebylo způsobilé změnit právní hodnocení níže.2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že uplatnila v dědickém řízení písemně dne 14. 5. 2021 dědický nárok z titulu zákonné dědické posloupnosti ve druhé třídě dědiců ve smyslu § 1636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), protože se zůstavitelem žila nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Tuto skutečnost však rozporovali zůstavitelovi rodiče , Jméno žalovaného, , dědicové ve druhé třídě zákonné posloupnosti podle § 1636 odst. 1 o. z. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se zůstavitelem žili v družském poměru přibližně od podzimu 2019, kdy však ještě nevedli trvale společnou domácnost na adrese bydliště zůstavitele ve , adresa, . V této době žalobkyně u zůstavitele trávila přibližně polovinu týdne a druhou polovinu pak ve svém bydlišti na adrese , adresa, . Od 15. 3. 2020 však již prokazatelně a trvale sdílela společnou domácnost se zůstavitelem, který jí to sám nabídl, při vědomí toho, že žalobkyně v důsledku pandemické situace kvůli onemocnění Covid-19 měla zvolit a svému zaměstnavateli nahlásit adresu pro výkon státní služby z jiného místa podle § 117 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Žalobkyně se tedy se zůstavitelem dohodla, že nadále bude trvale pobývat v místě jeho bydliště na adrese , adresa, , a zde se také skutečně trvale zdržovala. Na této adrese také se zůstavitelem vedli společnou domácnost a žili v družském poměru. Žalobkyně na adrese , adresa, trvale pobývala od 15. 3. 2020 do 6. 5. 2021, kdy dům opustila k výzvě rodičů zůstavitele obsažené v písemném podání jejich právního zástupce ze dne 5. 5. 2021.Žalobkyně k prokázání svého tvrzení předložila dokumentaci vyhotovenou jejím zaměstnavatelem, potvrzení o povolení výkonu služby z jiného místa ze dne 26. 5. 2021, žádost o povolení výkonu státní služby z jiného místa ze dne 16. 3. 2020, evidenci docházky za období březen 2020 až duben 2021. Z těchto písemností má podle žalobkyně vyplývat, že k výkonu státní služby z jiného místa byla v období od 17. 3. 2020 do 9. 4. 2021 oprávněna z adresy , adresa, . Od 10. 5. 2021 pak měla službu vykonávat na adrese svého bydliště v , adresa, poté, kdy byla rodiči zůstavitele přinucena dům vyklidit. Žalobkyně dále k prokázání svého pobytu na adrese , adresa, , předložila doklady o nákupu spotřebního zboží sloužícího k vybavení domácnosti (prostěradlo, povlečení, odpadkový koš, drobné elektrospotřebiče, pyžama, kuchyňské potřeby a jiné), které objednala z adresy , adresa, s uvedením této adresy i jako adresy doručovací v období 8. 6. 2020 až 25. 2. 2021.Žalobkyně dále uvedla, že se zůstavitelem plánovali manželství; datum sňatečného obřadu bylo stanoveno na 5. 6. 2021. Oddávajícím úředníkem měl být pan , jméno FO, , starosta obce , adresa, . K prokázání této skutečnosti žalobkyně označila potvrzení , právnická osoba, ze dne 26. 5. 2021 a , právnická osoba, ze dne 10. 8. 2021. K této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně se zůstavitelem společnou domácnost skutečně vedli, navrhla žalobkyně výslech svědků, pana , jméno FO, , adresa, a paní , jméno FO, , bytem tamtéž. Navrhla výslech svědků, jejího syna , jméno FO, , její dcery , jméno FO, a paní , jméno FO, , předsedkyni SVJ , adresa, . Žalobkyně navrhla k důkazům smuteční oznámení o úmrtí zůstavitele (parte), z jehož obsahu má být zřejmé, že v době jeho přípravy a tisku ani rodiče (žalovaní) a ani sestry zůstavitele (, jméno FO, a , jméno FO, ) nezpochybňovali družský poměr zůstavitele a žalobkyně, protože žalobkyně je na tomto dokumentu uvedena hned za rodiči zemřelého na druhém místě a je označena jako „družka“. Tato skutečnost měla zaznít i ve smuteční řeči, přednesené na smutečním obřadu, kterou připravovala sestra zůstavitele , jméno FO, . Zde autorka poukazuje na to, že …“ten správný vztah našel (zůstavitel) před dvěma lety, kdy se seznámil s jeho dosavadní partnerkou , jméno FO, . Celá rodina cítila, že našel, co hledal. Byl velmi spokojený a šťastný, dostal novou chuť do práce a energii do života. O posledních Vánocích požádal , jméno FO, o ruku…“, k čemuž žalobkyně předložila koncept smuteční řeči.3. V reakci na vyjádření žalovaných doplnila žalobkyně žalobu podáním ze dne 9. 12. 2021 (čl. 49-51) tak, že se po smrti zůstavitele nechtěla z domu stěhovat, ale byla příbuznými zůstavitele velmi nevybíravým způsobem přinucena dům opustit. Není pravdou, že by “prosila o možnost krátkého setrvání v domě zemřelého , jméno FO, za účelem možnosti přestěhovat si svršky a několik osobních věcí do jejího trvalého bydliště…kde vede společnou domácnost se svým synem , jméno FO, “. Žalobkyně v domě zůstavitele skutečně po dobu uvedenou v žalobě bydlela, se zůstavitelem vedla společnou domácnost, společně žili a hodlali spolu žít i nadále jako manželé. Nastalá pandemie s nemocí Covid-19 a s ní evidovaná adresa pro výkon státní služby z jiného místa (zde z adresy , adresa, ) pouze žalobkyni „pomohly“ prokázat, kde se skutečně zdržovala. Podle žalobkyně místo evidovaného trvalého bydliště nemá se skutečným bydlištěm mnohdy nic společného. Vzhledem k plánovanému manželství vyčkávala žalobkyně s vyřízením nových dokladů až po vzniku manželství. Není pravdou, že by žalobkyně v rozhodné době vedla společnou domácnost se svým synem v , adresa, . V bytě žalobkyně v , adresa, v rozhodné době bydlel její syn společně se jeho přítelkyní. Žalobkyně předložila potvrzení o nákupech potravin ve , Anonymizováno, , stejně jako trasování jejího mobilu za celou dobu, o které tvrdí, že bydlela ve , Anonymizováno, se zůstavitelem. Potraviny už od března 2020 nakupovala v obchodě , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, nebo v , jméno FO, v , Anonymizováno, a z nákupů se vracela do domu zůstavitele ve , Anonymizováno, . Žalobkyně s pozůstalými řešila nedoplatky spojené s užíváním domu, byla ale vždy, tehdy slušně, odmítnuta. I po smrti zůstavitele žalobkyně v domě prováděla práce na domě i v jeho okolí a na zahradě. K úmyslům zůstavitele o tom, kdo má nebo nemá dědit jeho majetek, žalobkyně uvedla pouze tolik, že pokud by nechtěl, aby žalobkyně po něm dědila, nezničil by závěť ve prospěch své sestry. Vzhledem k plánovanému sňatku s žalobkyní byl zůstavitel srozuměn s tím, že žalobkyně by po něm mohla jako zákonná manželka dědit. Žalobkyně se starala o běžný provoz domácnosti v domě ve , Anonymizováno, : uklízela, vařila, pekla, prala, žehlila, starala se o zeleninovou zahradu, včetně zavařování produktů z ní, o květiny na dvoře, zalévala. Zůstavitel se staral o údržbu zahrady a dvora: sekal trávu, prováděl postřiky; renovoval, opravoval. Společně pracovali ve vinohradě a vyráběli víno. Žalobkyně nakupovala většinu potravin a potřeb do domácnosti (drogerie, kuchyňské potřeby) a na zahradu (květiny, substráty, semena), zůstavitel platil energie, internet a větší výdaje (nová kuchyň, nová vrata, nová lednička a kávovar, dřevo na zimu). Občas jeli nakupovat společně a tehdy platil zůstavitel. K prokázání těchto skutečností předložila žalobkyně fotografie společného života. K prokázání všech tvrzení obsažených v žalobě i v replice navrhla žalobkyně výslech účastnice řízení.4. V závěrečném návrhu žalobkyně došlém soudu dne 30. 6. 2023 (č. l. 468) žalobkyně v podstatě odkázala na předchozí argumentaci.5. Žalovaní se k žalobě vyjádřili prostřednictvím společného zástupce písemným podáním ze dne 2. 11. 2021 (č. l. 37 – 44), 27. 1. 2022 (č. l. 211 – 213), 23. 2. 2022 (č. l. 223 – 224), 27. 2. 2022 (č. l. 235), 15. 3. 2022 (č. l. 270), 23. 3. 2022 (č. l. 273), 31. 3. 2022 (č. l. 306), 6. 4. 2022 (č. l. 308 – 312), a ze dne 18. 4. 2022 (č. l. 373 – 375). Žalovaní uvedli, že považ